Transfusion: Sam Worthington v pochmurném australském dramatu

Photo © Stan.

Válečný vete­rán a svo­bod­ný otec se sna­ží vycho­vá­vat své­ho syna něko­lik let po smr­ti své ženy ve fil­mu Transfusion, poma­lu ply­nou­cím, ale dob­ře zpra­co­va­ném dra­ma­tu, kte­ré je nyní k dis­po­zi­ci na aus­tral­ské stre­a­mo­va­cí služ­bě Stan. Silný výkon ústřed­ní hvězdy Sama Worthingtona vná­ší do pří­bě­hu, kte­rý občas půso­bí jako ruti­na, tro­chu sku­teč­né­ho živo­ta.

Transfusion je režij­ním debu­tem Matta Nablea, her­ce zná­mé­ho mezi­ná­rod­ní­mu pub­li­ku z fil­mů jako Hacksaw Ridge nebo Riddick. Nable je také auto­rem scé­ná­ře a sám si stři­hl efekt­ní ved­lej­ší roli, ale moud­ře se sou­stře­dí na ústřed­ní vztah otce a syna.

Worthington hra­je Ryana Logana, sto­ic­ké­ho odstře­lo­va­če z vál­ky v Iráku, kte­rý v úvod­ním fla­shbac­ku schy­tá kul­ku do krku. Po letech je na lovu jele­nů se svým synem Billym (hra­je ho osmi­le­tý Gilbert Bradman), kte­rý odmí­tá zmáčk­nout spoušť a cítí se před otcem zahanben. Později se Billy ptá své­ho otce, jest­li bude jed­nou stej­ně sta­teč­ný jako on.

„Nechtěl jsi toho jele­na zastře­lit a posta­vil ses mi,“ říká mu Worthingtonův otec. „Už teď jsi sta­teč­ný.“

Ryanův život pře­vrá­tí smrt těhot­né man­žel­ky Justine (Phoebe Tonkin) při tra­gic­ké auto­ne­ho­dě. S otcem a synem se setká­vá­me o osm let poz­dě­ji, kdy šest­nác­ti­le­tý Billy (Edward Carmody) sta­ne před sou­dem kvů­li své­mu posled­ní­mu pro­hřeš­ku a Ryan se s dvo­ji­cí stě­hu­je zpět do rod­né­ho měs­ta kvů­li své posled­ní šan­ci na prá­ci.

Ryan chce pro své­ho syna udě­lat to nej­lep­ší, ale zdá se, že se k němu nemů­že dostat. Poté, co se Billy dosta­ne do dal­ších potí­ží, se táta ocit­ne v situ­a­ci, kdy potře­bu­je rych­lé pení­ze na kau­ci. To obná­ší zaple­te­ní se se sta­rým kama­rá­dem a vete­rá­nem Johnnym (Nable) a okrá­dá­ní nespráv­ných lidí.

Kdo hle­dá akci, ode­jde z Transfusion neu­spo­ko­jen; vrchol­ná pře­střel­ka je sice úder­ná, ale důraz je jed­no­znač­ně kla­den na dopa­dy nási­lí na lidi, kte­ří ho udr­žu­jí. Nable při­stu­pu­je k akč­ním scé­nám neza­u­ja­tě a věc­ně; stej­ně jako jeho posta­vy nedo­vo­lu­je divá­kům žád­nou radost z krvepro­li­tí.

Transfusion je klid­ný, las­ka­vý film o posta­vách, kte­ré si vybu­do­va­ly tvr­dý zevněj­šek, ale neztra­ti­ly svou lid­skost; doce­la krás­ně kon­tras­tu­je boj otce váleč­né­ho vete­rá­na a jeho dospí­va­jí­cí­ho syna, kte­ří se sna­ží zpra­co­vat trau­ma růz­ný­mi způ­so­by, ale jsou si mno­hem podob­něj­ší, než si oba uvě­do­mu­jí.

Worthington má za sebou hlav­ní role ve fil­mech Avatar a jeho pokra­čo­vá­ní a v dal­ších holly­wo­od­ských trhá­cích, jako je Terminator Salvation nebo Souboj Titánů, a sám si v uply­nu­lých dese­ti letech pro­šel osob­ním bojem. Transfusion mu však dává šan­ci pro­ká­zat svou herec­kou hod­no­tu a on ovlá­dá plát­no odu­šev­ně­lým a hlu­bo­ce empa­tic­kým výko­nem. Boj jeho posta­vy se nej­ži­vě­ji pro­je­ví při inter­ak­ci s neu­r­va­lým zákaz­ní­kem a poz­dě­ji se sym­pa­tic­kým šéfem; máte chuť natáh­nout se přes obra­zov­ku, abys­te ho uklid­ni­li.

Transfusion není doko­na­lý film a zejmé­na pod­zá­plet­ky s Billyho novou sku­pi­nou přá­tel a Johnnyho akti­vi­ta­mi v pod­svě­tí půso­bí nedo­ta­že­ně. Ale když se drží ústřed­ních postav a jejich vzta­hu, fun­gu­je. Závěrečné scé­ny mezi otcem a synem v Transfusion jsou nejed­no­znač­né a stra­ši­del­né a půso­bí oprav­du sil­ně.