Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...Veronika (Sabina Rojková) a Mirek (Janek Gregor) něčím potřebují oživit svůj vztah, a protože Veronika je milovnicí hororů, vyrazí spolu na organizovaný zájezd po stopách mysteriózních vražd. Cílem výletu je oblast Slavkovského lesa, přezdívaná „uzel zla“, místo plné nevysvětlitelných událostí. Posádku zájezdového autobusu doplňuje plachý vedoucí Alex (Ivan Lupták), zarytá věřící Ludmila (Valérie Zawadská), extrovertní influencer Honza (Petr Uhlík) a zvláštní manželský pár Dana (Ivana Uhlířová) s Davidem (Jan Jankovský). S každou další zastávkou se chování účastníků znatelně mění. Veronika si všímá, že v nich roste agrese a hněv. Je to součástí hry? Nebo něco v lesích ve všech probouzí to nejhorší? Zájezd se mění v noční můru a legenda o zlověstné Navce ožívá…
Českých hororů moc nevzniká. A když už na to dojde, může z toho v lepším případě být něco jako alespoň Ghoul, v tom horším zase něco jako Poslední výkřik. Občas se ovšem přeci jen zadaří, přesně proto tak není nutné se automaticky na český horor koukat skrze prsty. Za hororem Uzel zla stojí režisér Jan Haluza, který již letos uvedl jednu specifickou žánrovku s názvem High School Heist, po středoškolské heist komedie jde o další film, který se očividně nebrání tomu, aby adresoval žánrová klišé. Přesto svůj horor Haluza realizoval jako horor ze staré školy, který by v zahraničí výrazněji zaujal nejspíše v případě, že by vznikl před počátkem 21. století. Sympatie nicméně tahle hororová jednohubka přeci jen tak nějak vyvolává už díky faktu, že vznikla právě u nás.
Jedná se o jeden z těch hororů, který pracuje s postavami, které mají horory rádi a znalost jeho klišé jim může následně snadno vypomoct. Na scénáři od Haluzy a Jakuba Voláka je poznat jakási forma úcty/lásky k žánru, důkazem může být i jistá meta nadstavba, kdy se postavy profilují formou povědomí o tom, že se stali součástí žánrového příběhu. Evokuje to například první Vřískot, který také pracoval s postavami, které se v hororovém žánru též poměrně vyznají a mají pro něj slabost, o to snadnější se na první pohled může zdát, že pro ně může být přežití jednoho skutečného hororu. I když to samozřejmě není tak jednoduché.
Těžko říci, jak moc jde filmu vyčítat fakt, že se vydává přesně tou cestou, která se dá snadno odhadnout. V průběhu se nicméně ukazuje, že se hororové klišé adresují především proto, aby se mohla naplnit. Vyložená žánrová sebereflexe se tak nekoná, přesto platí, že v Čechách nevznikají v pravidelných intervalech horory, které jsou alespoň takhle kvalitní. Takové, které nepůsobí směšně. A takové, které vyvolávají dojem, že jeho tvůrci mají nulový respekt k hororovému žánru. Jestli se něco Haluzovi a spol. dá vyčítat, přesně tohle mezi to nepatří.
Haluza umí pracovat s atmosférou, sázka na bledou kameru samotné atmosféře přispívá, postupně se přitom rozvíjí zápletka, kdy dochází i na pár odhadnutelných zvratů. Obsazení fajn a ideálně se doplňuje, nutně poté není film vyloženě plný sympatických postav. Specifický je tento horor poté také tím, že je tak trochu road movie. Byť jim to dialogy ne vždy vyloženě umožňují, herci se snaží, především Sabina Rojková a nepřekvapivě také Petr Uhlík. A také Jan Jankovský, který věrohodně zvládá ztvárnit průměrného příznivce konspiračních teorií, který je tak trochu přerostlým dítětem. Tvůrci nicméně drží hranice filmu na uzdě a nikdy se nevydávají cestou komedie či vyložené parodie. Film se tak bere vážně, přitom ne způsobem, kterým by byl výsledek směšný.
Oficiálně jde spíše o horor, mnohem více ovšem o filmu vypovídá to, že se jedná o mysteriózní podívanou. Je naivní se domnívat, že by se mělo jednat o film, který strhne přední vyznavače žánru, především i proto, že v rámci děsu film vyloženě moc trumfů neskrývá. Prostředí Slavkovského lesa dělá atmosféru tak nějak samo, to nejlepší, co se dá o Uzlu zla říci nicméně je, že film působí jako snaživé žánrové cvičení. Film nicméně v rámci žánru v Česku vynikne už jen proto, že průměrná kvalita českých hororů je, i kvůli dílům Tomáše Kučery, vnímána jako proklatě nízká.
Jakmile dojde na vývoj příběhu a odhalení toho, že by nejspíše i chtěl mít nějakou přidanou hodnotu, film se nevyhnutelně začíná trochu rozpadat. Film v rámci žánru nejdříve působí dojmem, že je nad věcí, přeci jen ovšem nevyhnutelně spadne do očekávaných klišé. Haluzovo zmíněné High School Heist se sice vysmívalo klasickým heist filmům a kombinovalo je se středoškolskou komedií, přeci jen ovšem více působil jako film, který je nad věcí, dokázal poté přirozeně být i vážnější a dodat filmu nějaké nosnější poselství a skrze to i snadno uvěřitelnou přidanou hodnotu. U Uzlu zla je to složitější, do jisté míry nefunkční. Pořád nicméně platí, že kdyby se české horory točily alespoň takhle, respekt k žánru v tuzemských vodách by hned mohl být snazší. Neznamená to, že by se měl z Uzla zla stát nějaký precedens kvality. Jako průměrná hororová žánrovka ovšem obstojí.
Uzel zla nepřináší žádnou hororovou revoluci, ale ukazuje, že i v českém prostředí lze natočit poctivý a žánrově sebevědomý film, který se bere vážně, aniž by působil směšně. Jan Haluza potvrzuje, že rozumí pravidlům žánru a dokáže z nich vytěžit maximum i s omezenými prostředky. Nejde o snímek, který by měl určovat nový standard kvality, ale rozhodně je důkazem, že český horor nemusí být synonymem trapnosti. Pokud by se u nás horory točily alespoň na takové úrovni, žánr by měl rázem v tuzemsku o poznání lepší pověst...
(4,91 z 5)