V polovině dubna 1966 se štáb nacházel v letovisku Crvena Luka. Střihačka Jutta Hering přijela z Berlína, aby si mezitím prohlédla již natočené scény a společně s Philippem rozhodla, co by se z toho dalo použít. Brzy bylo zřejmé, že veškeré scény natočené v předchozích deseti dnech se budou muset natočit znovu.
U osady Raštevic blízko města Benkovac se nacházel tábor železničářů Rocky Ground a kousek od něho město Rocky Town. Železniční trať s malým kaňonem byla k vidění již ve filmu Old Surehand a v Míšence Apanači si zahrála také stará známá lokomotiva. K natočení scény s orlem, odehrávající se na začátku filmu, posloužil filmařům Mali Alan, kde se nachází mnoho holých a divokých skal. Hlavní hvězdou těchto záběrů byl orel skalní jménem Peter. Dvaatřicetiletý dravec nasbíral bohaté zkušenosti již během natáčení filmů Adler vom Velsatal, Tal der Adler a Der Cornet. Jeho útok na Happyho byl filmován tak, že byl pevně uvázán k hůlce a veden co nejblíže k chlapci. Záběry, v nichž létá nad skalami, pak vznikly v trikovém studiu.
Mezi lidmi, kteří se ve svém povolání zvlášť vyznamenávali, byl zejména předák Jadran filmu Franjo Kurent. Tento muž měl japonskou mentalitu a narodil se, aby pracoval. Vedl skupinu dekoratérů a nikdy se neptal na pracovní dobu, nýbrž jen na to, zda je práce dobře, včas a kvalitně odvedena. Žádný div, že měli všichni tohoto obětavého člověka rádi. Jeho jedinou vášní vedle práce bylo pivo. Kromě něj nepil žádné alkoholické nápoje, ale pivo v opravdu velké míře. Protože se dekorace stavěly převážně ve slunné Dalmácii, teklo pivo proudem. Kurentův barák byl vždy plný pivních beden, které byly podle možností zakryty hromadami ledu nebo stály v hlubokém stínu.
Když se u Benkovace stavělo westernové městečko Rocky Town, nebylo tu napojení na vodovod, takže voda musela být dovážena z obce. Voda na hašení pro případ požáru se skladovala v otevřených sudech, neboť při tak horkém počasí mohl oheň vzplát každým okamžikem. Slunce pálilo velmi prudce, takže lidé od Jadran filmu museli pracovat za velmi těžkých podmínek. Co se týká protipožárních opatření, byli filmaři velmi pozorní, avšak 6. května 1966 došlo k malému neštěstí: pyrotechnik Erwin Lange cosi zkoušel s explozivním materiálem poblíž westernového městečka. I když si dával pozor, přeskočila jiskra a zapálila hobliny. Oheň se rychle šířil, brzy začaly hořet i dekorace. Franjovi lidé okamžitě vyskočili k sudům s vodou a v pěti minutách byl oheň uhašen. Všichni si ulehčeně oddechli a začali si hlasitě povídat, šťastní, že nedošlo k většímu neštěstí. Nikdo ale nezpozoroval, že oheň za dekoracemi ještě stále doutnal. Když se objevily nové ohnivé jazyky, byl znovu Franjo tím prvním, kdo si toho všiml a ihned přiskočil k sudům. Jenže v nich už žádná voda nebyla. Franjo se na okamžik zastavil, ale pak dostal nápad a rychle se rozběhl do svého domu, přičemž volal na své dělníky, aby ho následovali. Po několika sekundách spěchala Franjova skupina dekoratérů k ohni s pivními bednami. Franjo zuby strhával korunkové uzávěry lahví a začal pivo lít do plamenů. Oheň byl stále menší a menší, až ho Franjo dostal pod kontrolu a s pomocí svých lidí nakonec i uhasil. Franjo si spokojeně oddechl, otřel si zpocené čelo a dopil pivo, které zůstalo v láhvi. Staveništěm zněla ozvěna potlesku. Za odměnu měl Franjo až do konce natáčení pivo zdarma. Režisérovi mohlo být útěchou alespoň to, že byl proti takovému typu nehody pojištěn. Stávající plán natáčení ale musel být změněn. Zatímco Jugoslávci odklízeli trosky Rocky Townu a architekt Tadej stavěl nové město, dotáčely se chybějící záběry v průsmyku Prežid a v pomocném ateliéru v Bibinje u Zadaru.
Dne 15. května 1966 se tým přestěhoval znovu do Splitu. Během osmi dní se opakovalo natáčení záběrů u Hallerovy farmy. Naštěstí nebyla už farma zbořena, pouze některé části bylo nutné opravit. V té době přijela na návštěvu také desetičlenná skupina čtenářů Brava. Mladí lidé cestu za natáčením mayovek vyhráli v soutěži a byli ve skvělé náladě. V žádném případě ale nečekali, že narazí na vystresovaný tým, který na ně nebude mít ani minutu čas. Dne 22. května se štáb vrátil zpět do Crvene Luky, kde byly v rekordním čase dokončeny zbývající záběry. Poslední tři dny se filmovalo ještě v berlínském ateliéru CCC a 8. června 1966 padla poslední klapka.
Vybudování nového Rocky Townu stálo přesně 33.169 DM. Kromě toho byly zničeny rekvizity, pyrotechnický materiál a nářadí v ceně 15.545 DM. Celkové náklady na výrobu filmu se pohybovaly okolo 4 milionů DM, což je docela podivuhodné, neboť první díl Vinnetoua byl stejně tak drahý a přitom působil nesrovnatelně nákladněji. Ceny v Jugoslávii však v průběhu několika málo let stoupaly strmě vzhůru. Podíl Rialta na výdajích činil zhruba polovinu, tedy méně než 2 miliony DM, druhou polovinu uhradil Jadran film.
Části seriálu: Vinnetou a míšenka Apanači
- Vinnetou a míšenka Apanači - Winnetou und das Halbblut Apanatschi (1966)
- Vinnetou a míšenka Apanači - Přípravy na natáčení filmu
- Vinnetou a míšenka Apanači - Náčelník, který nechtěl být Indiánem
- Vinnetou a míšenka Apanači - Blesková výměna režiséra
- Vinnetou a míšenka Apanači - Neobvyklá metoda hašení
- Vinnetou a míšenka Apanači - Premiéra filmu
- Vinnetou a míšenka Apanači
Nejnovější komentáře