Vinnetou – Z koně za výčep

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Známý chorvatský bavič Antun Nalis (1911-2000), přezdívaný Tonči, rád hrál jednu roli za druhou, aniž by se zajímal, o jaký film jde – hlavně, že peníze proudily na konto. Protože často spolupracoval s Vladimirem Tadejem, poprosil ho, aby se za něj přimluvil u režiséra Reinla. Ten zrovna potřeboval herce pro roli jezdce a tak se zeptal Tadeje, zda Nalis umí jezdit na koni. Tadej přisvědčil, protože věděl, že Nalis byl v mládí důstojníkem armády Jugoslávského království. Herec byl štěstím bez sebe, že roli získal a pozval Tadeje na skleničku, což jinak dělal jen vzácně. Ale po několika dnech Nalis svoji dobrou náladu ztratil. Nejenže po tak dlouhé době zapomněl jezdit, ale neudržel se ani v sedle a o roli přišel. Reinl přesto shledal, že by ho jako herce mohl potřebovat a nabídl mu roli hospodského. Nabídku Nalis popadl oběma rukama, neboť jestli se někde cítil jako doma, pak to bylo v hospodě! Tadej mu se smíchem nadhodil: „Poslouchej, Tonči, když člověk ztratí svoji pozici, říkáme u nás, že přešel z koně na osla, což vlastně není kompliment. A tys teď přešel z důstojníka na hostinského a jsi tomu rád – z koně za výčep!“ Nalis se zamyslel a moudře pravil: „Víš, Vlade, Einstein řekl: »Všechno je relativní!« Tak je to taky u nás, herců.“ A měl pravdu. Kvůli roli barmana musel do západního Berlína, kde Tadej dělal kulisy pro film, mimo jiné i pro saloon, ve kterém Nalis hrál. S jeho pobytem v Berlíně byly spojeny také odpovídající denní honoráře v markách. To byla v dobách socialistického dináru výhra hlavně pro Tončiho, který penězům nikdy neřekl ne a který měl nadto také mladou, hezkou ženu.

V blízkosti Rijeky, na horských stráních a v údolích Plataku, byl postaven tábor Kiowů a na vápencovém poli Grobničko polje se točila scéna přepadení kolony vozů Great Western. Díky své rozlehlosti nabízelo Grobničko polje pro kameru nesčetné možnosti a velkou volnost. Proto ho filmaři hojně využívali k natáčení hromadných jezdeckých scén. V té době vlastnil Jadran film několik set koní, které v padesátých letech koupil od jugoslávské armády a postavil pro ně v blízkosti dnešního hipodromu u Záhřebu stáje. Vedle stájí byla také kovárna. Pilným kovářem byl Albin Časni a jedním ze slavných ošetřovatelů koní byl Salim Omerović (1934-2003), všeobecně známý jako Huso.

Natáčení filmu Vinnetou skončilo v Chorvatsku scénou, v níž vůz s prachem vyletí do povětří. Zranilo se při tom patnáct lidí. Část týmu se pak přesunula do Berlína, aby tam dotočila několik chybějících scén. V době, kdy se natáčely filmy o Vinnetouovi, musel být totiž každý německý koprodukční film natáčen podle německého zákona alespoň zčásti v západním Německu, jinak neměl nárok ani na německý státní příspěvek, ani na označení „německý film“. Obvykle se tedy v Německu stavěly kulisy interiérů, jejichž exteriéry se natáčely v Chorvatsku. Interiéry se zřizovaly ve filmovém studiu CCC, které se nacházelo na okraji Berlína, ve Spandau.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře