Vnitřní vesmír

Innerspace (Vnitřní vesmír) je ame­ric­ká sci-fi kome­die z roku 1987, kte­rou reží­ro­val Joe Dante a pro­du­ko­val Michael Finnell. Steven Spielberg půso­bil jako výkon­ný pro­du­cent. Film byl inspi­ro­ván vědec­ko­fan­tas­tic­kým fil­mem Fantastická ces­ta z roku 1966. Hrají v něm Dennis Quaid, Martin Short a Meg Ryan, Robert Picardo a Kevin McCarthy, hud­bu slo­žil Jerry Goldsmith. V celo­svě­to­vých kinech vydě­lal 25,9 mili­o­nu dola­rů a zís­kal Oscara za nej­lep­ší vizu­ál­ní efek­ty, což se mu jako jedi­né­mu fil­mu reží­ro­va­né­mu Dantem poda­ři­lo.

Děj

V San Franciscu se letec ame­ric­ké­ho námoř­nic­tva na dně vzdá své­ho pově­ře­ní a dob­ro­vol­ně se při­hlá­sí do taj­né­ho mini­a­tu­ri­zač­ní­ho expe­ri­men­tu. Je umís­těn do ponor­né­ho modu­lu a oba jsou zmen­še­ni na mik­ro­sko­pic­kou veli­kost. Jsou pře­ne­se­ni do injekč­ní stří­kač­ky, kte­rá má být vstřík­nu­ta krá­lí­ko­vi, ale labo­ra­toř je napa­de­na kon­ku­renč­ní orga­ni­za­cí vede­nou věd­ky­ní Dr. Margaret Cankerovou, kte­rá se hod­lá expe­ri­men­tu zmoc­nit a tech­no­lo­gii mini­a­tu­ri­za­ce ukrást.

Vedoucí expe­ri­men­tu Ozzie Wexler, kte­rý zná jejich zámě­ry, se stří­kač­kou unik­ne. Následuje honič­ka s jed­ním z Cankerových posko­ků, panem Igoem, kte­rá kon­čí v neda­le­kém nákup­ním cen­t­ru. Poté, co je Ozzie postře­len, vstřík­ne Tuck i s luskem nic netu­ší­cí­mu Jacku Putterovi, hypo­chon­dric­ké­mu pro­da­va­či v potra­vi­nách Safeway, prv­ní­mu člo­vě­ku, s nímž při­jde do sty­ku.

Po naby­tí vědo­mí si Tuck neu­vě­do­mu­je, co se sta­lo, a domní­vá se, že byl vstřík­nut do krá­lí­ka. Poté, co jsou poku­sy o vysí­lač­ku v labo­ra­to­ři neú­spěš­né, navi­gu­je modul k oční­mu ner­vu a implan­tu­je do něj kame­ru, aby byl scho­pen vidět to, co vidí „hos­ti­tel“. Když si uvě­do­mí, že je uvnitř člo­vě­ka, navá­že kon­takt tím, že k Jackovu vnitř­ní­mu uchu při­po­jí dal­ší zaří­ze­ní, kte­ré mu umož­ní s Jackem mlu­vit. Vysvětlí mu, že modul má záso­bu kys­lí­ku jen na něko­lik hodin a potře­bu­je jeho pomoc, aby ho mohl vyjmout tím, že se vrá­tí do labo­ra­to­ře.

V labo­ra­to­ři věd­ci vysvět­lí Tuckovi a Jackovi, že dru­há sku­pi­na ukradla jeden ze dvou počí­ta­čo­vých čipů, kte­ré jsou pro pro­ces život­ně důle­ži­té. Jejich strůj­cem je Victor Scrimshaw. Mezi jeho nohsle­dy pat­ří Canker, Igoe a „Kovboj“.

Jack kon­tak­tu­je Tuckovu odci­ze­nou pří­tel­ky­ni Lydii Maxwellovou, repor­tér­ku, kte­rá měla s Kovbojem co do čině­ní. Dozví se, že má v plá­nu kou­pit od Scrimshawa počí­ta­čo­vý čip. Poté, co ho najde a omrá­čí, Tuck pomo­cí zaří­ze­ní v modu­lu ovlá­dá Jackovy obli­čejo­vé sva­ly a změ­ní jeho rysy tak, aby vypa­dal jako Kovboj. Lydie a Jack, vydá­va­jí­cí se za Kovboje, se set­ka­jí se Scrimshawem, aby mu čip ukrad­li. Když se ho však chtě­jí zmoc­nit, Jackova ner­vo­zi­ta pře­mě­ní jeho obli­čej a odha­lí pod­vod. Igoe ho i s Lydií zajme a odve­de do své labo­ra­to­ře. Během věz­ně­ní se Jack a Lydie polí­bí, čímž, aniž by to vědě­li, se Tuck pro­střed­nic­tvím jejich slin pře­ne­se do Lydiina těla. Po pře­vo­zu do labo­ra­to­ře zlo­čin­ci zmen­ší Igoeho a vpích­nou ho do Jacka, aby našli Tucka, zabi­li ho a zís­ka­li dru­hý čip, kte­rý je při­po­jen k modu­lu.

Po vpích­nu­tí Igoeho Jack a Lydie ute­čou, ukrad­nou čip zpět a naří­dí všem, včet­ně Scrimshawa a Cankera, aby se v labo­ra­to­ři se zbra­ní v ruce dosta­li do mini­a­tu­ri­zač­ní­ho zaří­ze­ní. Protože však nevě­dí, jak s ním zachá­zet, poda­ří se jim všech­ny zmen­šit jen na polo­vi­nu původ­ní veli­kos­ti. Tuck, kte­rý je nyní uvnitř Lydie, najde ros­tou­cí dítě a zjis­tí, že čeká jeho dítě. Tím, že se dosta­ne k její­mu ušní­mu bubín­ku a pus­tí jí jejich píseň („Cupid“ od Sama Cooka), je scho­pen je upo­zor­nit, co se sta­lo. Jack a Lydie se zno­vu polí­bí, aby ho pře­nes­li zpět. Zběsile jedou zpát­ky do labo­ra­to­ře, aby ho zvět­ši­li, aniž by si uvě­do­mi­li, že na zad­ním seda­dle se skrý­vá zmen­še­ný Scrimshaw a Canker. Zatímco se pokou­še­jí Jacka a Lydii zkro­tit, Igoe najde Tucka v Jackově jíc­nu a napad­ne ho. Tuck zne­škod­ní Igoeho pla­vi­dlo a ten je zabit poté, co ho Tuck pus­tí Jackovi do žalud­ku.

Zpět v labo­ra­to­ři, když v modu­lu zbý­va­jí už jen minu­ty doplň­ko­vé­ho kys­lí­ku, se Jack řídí Tuckovými poky­ny, aby ho vypu­dil z plic tím, že se kvů­li aler­gii na lak na vla­sy donu­tí kých­nout. Tuckovi se poda­ří modul úspěš­ně zvět­šit a zno­vu se setká­vá s Lydií a koneč­ně se může osob­ně setkat s Jackem. Na Tuckově a Lydiině svat­bě, kte­rá se koná v kap­li Wayfarers, je Tuck viděn, jak nosí čipy z expe­ri­men­tu jako man­že­to­vé knof­líč­ky. Když nastou­pí do limu­zí­ny, uká­že se, že řidi­čem je Kovboj a zmen­še­ný Scrimshaw a Canker se skrý­va­jí v kuf­ru v kuf­ru. Jack, kte­rý si nyní věří a má svůj život pod kon­t­ro­lou, pozná Kovboje, nasko­čí do Tuckova his­to­ric­ké­ho Mustangu z roku 1967 a pro­ná­sle­du­je limu­zí­nu, aby zachrá­nil novo­man­že­le.

Obsazení

-Dennis Quaid jako poru­čík Scrimshaw. Tuck Pendleton

-Martin Short jako Jack Putter

-Meg Ryan jako Lydia Maxwellová

-Kevin McCarthy jako Victor Scrimshaw

-Fiona Lewis jako Dr. Margaret Cankerová

-Robert Picardo jako Kovboj

-Vernon Wells jako Mr. Igoe

-Henry Gibson jako pan Wormwood

-William Schallert jako Dr. Greenbrush

-Wendy Schaal jako Wendy

-Harold Sylvester jako Pete Blanchard

-John Hora jako dr. Ozzie Wexler

-Orson Bean jako Lydiin redak­tor

-Kevin Hooks jako Duane Florney

-Dick Miller jako Taxikář

-Kathleen Freeman jako Dáma snů

-Mark L. Taylor jako dr. Niles

-Archie Hahn jako poslí­ček

-Kenneth Tobey jako muž na toa­le­tě

-Joe Flaherty jako paci­ent v čekár­ně

-Andrea Martin jako paci­ent­ka v čekár­ně

-Jenny Gago jako labo­rant­ka

-Grainger Hines jako Rusty

-Richard McGonagle jako poli­cis­ta

-Terence McGovern jako ces­tov­ní agent

-Rance Howard jako zákaz­ník super­mar­ke­tu

-Chuck Jones jako např. Zákazník super­mar­ke­tu

-Alan Blumenfeld jako Muž s kame­rou

-Herb Mitchell jako Prodavač v obcho­dě s kame­rou

-Neil Ross jako Pod Computer (hlas)

-Charles Aidman jako Řečník na ban­ke­tu

-Joe Dante jako Zaměstnanec Vectorscope (bez titul­ků)

-Tom Willett jako Muž v redak­ci novin (bez titul­ků)

Produkce

Film vzni­kl pod­le původ­ní­ho scé­ná­ře Chipa Prosera, kte­rý ho nazval „v pod­sta­tě vykrá­dač­kou Fantastické ces­ty. Moje před­sta­va byla tako­vá, že ten vel­ký chlap je vzhů­ru a pohy­bu­je se a může rea­go­vat na to, co se děje uvnitř“. Scénář v roce 1984 zís­kal Peter Guber od spo­leč­nos­ti Warner Bros. Guber nabí­dl scé­nář Joe Dantemu, kte­rý ho odmí­tl. Guber pak nechal scé­nář pře­psat Jeffreym Boamem jako kome­dii. Boam říká: „Nápad byl poně­kud směš­ný, což byla oso­ba zmen­še­ná a vlo­že­ná do těla něko­ho jiné­ho. To je vše, co jsem z původ­ní­ho scé­ná­ře zacho­val. Původně si mys­le­li, že by to mohl být Michael J. Fox v těle Arnolda Schwarzeneggera. Vlastně jsem to pořád odmí­tal a oni byli vytr­va­lí a pořád se ke mně vra­ce­li.“

Podle Danteho k tomu Boam „při­stu­po­val... z před­sta­vy, co by se sta­lo, kdy­bychom zmen­ši­li Deana Martina a vpra­vi­li ho do Jerryho Lewise“. Dante říká, že Steven Spielberg se do pro­jek­tu zapo­jil jako výkon­ný pro­du­cent a mož­ná prá­vě on byl za kome­dii zod­po­věd­ný. „Byl to tak praš­tě­ný nápad, že se mu meze nekladly,“ řekl Boam. „Měl jsem pocit, že můžu udě­lat coko­li, a tak scé­nář, kte­rý jsem napsal, byl hod­ně ztřeš­tě­ný a hod­ně mimo, ale všem se to líbi­lo. Dick Donner, Joe Dante, John Carpenter a dokon­ce i Steven Spielberg to chtě­li nato­čit. Takže když to chtěl Steven nato­čit, Warneři si mys­le­li, že jsem bůh, a jakou­ko­li část­ku, kte­rou by na nato­če­ní fil­mu potře­bo­va­li, by utra­ti­li. Steve se nako­nec roz­ho­dl, že chce jen pro­du­ko­vat, tak­že při­šel Joe a oprav­du se toho nápa­du chy­til.“

Quaidovu roli měl původ­ně hrát star­ší herec, ale pak se roz­hod­li posta­vu omla­dit. Dante vzpo­mí­nal, že během natá­če­ní scén, v nichž spo­lu Quaidova a Shortova posta­va komu­ni­ku­jí, „Dennis byl na pla­ce v kabi­ně, tak­že k inter­ak­ci sku­teč­ně dochá­ze­lo. Dennis se držel scé­ná­ře o něco víc než Marty. Poté, co jste měli nato­če­nou scé­nu, pro­sil hla­sem Katharine Hepburnové o dal­ší zábě­ry, čemuž bylo těž­ké odo­lat.“

Dante říká, že Spielberg vás „chrá­nil před stu­di­em a někdy i před ostat­ní­mi pro­du­cen­ty. Byla tam [v Amblinu] vel­mi přá­tel­ská atmo­sfé­ra pro fil­ma­ře. Dostali jste všech­no nej­lep­ší vyba­ve­ní a všech­ny nej­lep­ší lidi a všech­ny hrač­ky, se kte­rý­mi jste si chtě­li hrát. Navíc jste měli na své stra­ně něko­ho, kdo byl také fil­mař, a ten přes­ně věděl, o čem mlu­ví­te, když jste měli pro­blém nebo jste se chtě­li na něco zeptat.“

„Je to hlou­pá, stu­pid­ní kome­die, což je přes­ně to, co lidé v létě potře­bu­jí,“ řekl Quaid. „Je to vel­mi idi­ot­ské a já to milu­ju. Setkáváme se s kaž­dým hloupým, stu­pid­ním klišé, kte­ré exis­tu­je. Nechte mozek doma a bude­te se dob­ře bavit.“

Meg Ryanová se s Quaidem sezná­mi­la při natá­če­ní a poz­dě­ji se vza­li.

Ceny

-1988 Oscar za nej­lep­ší vizu­ál­ní efek­ty, vyhrá­li (Bill George, Dennis Muren, Harley Jessup a Kenneth F. Smith)

-1988 Akademie science ficti­on, fan­ta­sy & horo­ro­vých fil­mů: Nejlepší režie, Nejlepší vědec­ko­fan­tas­tic­ký film, Nejlepší spe­ci­ál­ní efek­ty, nomi­na­ce

Recepce

Film měl pozi­tiv­ní ohlas. K srpnu 2020 uvá­dí agre­gá­tor recen­zí Rotten Tomatoes, že na zákla­dě 44 recen­zí mu 82 % kri­ti­ků udě­li­lo klad­né hod­no­ce­ní s prů­měr­nou znám­kou 6,75/10. Konsenzus kri­ti­ků zní: „Film je vel­mi dob­rý: „Maniakální, pře­pl­ně­ná směs sci-fi, kome­die a roman­ce, Innerspace přes­to okouz­lu­je díky skvě­lé­mu výko­nu Martina Shorta a neod­byt­né ztřeš­tě­nos­ti záplet­ky.“ Na ser­ve­ru Metacritic má film na zákla­dě 15 kri­tic­kých recen­zí váže­ný prů­měr 66 bodů ze 100, což zna­me­ná „obec­ně pří­z­ni­vé hod­no­ce­ní“.

Roger Ebert z dení­ku Chicago Sun-Times udě­lil fil­mu 3 hvěz­dič­ky ze 4 a uve­dl: „Zde je absurd­ní, těž­ko­pád­ný, pře­plá­ca­ný film, kte­rý je nicmé­ně zábav­ný - a část zába­vy pochá­zí ze způ­so­bu, jakým na sebe děj neu­stá­le kla­de“. Proser poz­dě­ji řekl: „Vlastně jsem nikdy nebyl scho­pen sedět u toho najed­nou. Neplatí mě za to, abych se díval na tyhle blbos­ti. Stejně jako H. L. Hughgly nosím mas­ku, abych dostal šek.“ Joe Dante poz­dě­ji řekl, že film „byl hitem na videu. Bylo to jed­no z prv­ních vel­kých videí a v pod­sta­tě bylo obje­ve­no na videu. Ačkoli se divá­kům v kinech líbil - když jsem na něj šel já, byli jako opa­ře­ní - reklam­ní kam­paň byla pro ten film tak straš­ná. Byl to jen obrov­ský palec s malým luskem. Nebylo poznat, že je to kome­die - neby­lo poznat vůbec nic - a mělo to pří­šer­ný název, pro­to­že jsme nikdy nemoh­li vymys­let lep­ší. A stu­dio zpac­ka­lo pro­dej. Chci říct, že se jim ten film líbil, a dokon­ce se ho poku­si­li zno­vu vydat s jinou kam­pa­ní, a stej­ně to pro­padlo.“

„Zpětně se na něj pohlí­ží, jako by to byl něja­ký vel­ký úspěch, zatím­co ve sku­teč­nos­ti to bylo ve své době doce­la zkla­má­ní,“ řekl. Dante poz­dě­ji film ozna­čil za „prav­dě­po­dob­ně film, kte­rý jsem do té doby nato­čil a kte­rý byl nej­blí­že mému zámě­ru. Ve výsled­ku jsem s ním byl vel­mi spo­ko­jen. Když se na něj dívám dnes, stá­le si mys­lím, že je to ohrom­ná zába­va.“

Box office

Film vydě­lal ve Spojených stá­tech a Kanadě 25,9 mili­o­nu dola­rů, z pro­nájmu v kinech zís­kal 14 mili­o­nů dola­rů. V zámo­ří se fil­mu daři­lo mno­hem lépe, když vydě­lal na pro­ná­jmech 28 mili­o­nů dola­rů a celo­svě­to­vě tak dosá­hl cel­ko­vé část­ky 42 mili­o­nů dola­rů.

---

Zdroj: Anglická Wikipedie

---