(zatím nehodnoceno)
Loading...Po tragické události se nevidomá dívka Piper (Sora Wong) a její starší bratr Andy (Billy Barratt) ocitají v péči nové pěstounky Laury (Sally Hawkins), která žije v odlehlém domě společně s chlapcem Oliverem (Jonah Wren Phillips). Zpočátku se zdá, že našli nový domov - ale pod povrchem se začínají hromadit znepokojivé náznaky. Piper a Andy brzy narazí na zvláštní rituály, podivné chování Olivera a temné tajemství skryté v prázdném bazénu. Jak odhalují vrstvy děsivé minulosti, začíná se rozplývat hranice mezi skutečností a noční můrou...
RackaRacka - přesně pod touto přezdívkou na YouTube začínali dvojčata Danny a Michael Philippouovi. Youtubeři jsou sice pro mnohé sprostým slovem, RackaRacka jsou ovšem důkazem, že není nutné každého youtubera házet do jednoho pytle. Důkazem může být celovečerní režijní debut této dvojice s názvem Mluv se mnou. Povedený horor dokázal zapůsobit díky atmosféře, práci s vizuálem a komplexním tématům, bylo poté jasné, že o bratrech Philippouech ještě bude slyšet. I když je poté sice Mluv se mnou 2 v plánu, o 2. celovečerní film této dvojice se nejedná. Šikovní bratři místo toho realizovali nový horor s názvem Vrať mi ji. A oficiálně je jde po něm pasovat na hororové mistry.
I svůj 2. film bratři natočili ve své domovské Austrálii, stejně jako u Mluv se mnou stojí za scénářem Danny Philippou spolu se scenáristou Billem Hinzmaem. Pokud Mluv se mnou pojednávalo o závislosti a dospívání, Vrať mi ji je příběhem o sourozenecké lásce. Oba filmy propojuje motiv žalu, jen k němu přistupují odlišným způsobem. Nejde sice o první horor o sirotcích, kteří skončí v náhradní péči skrývající temné tajemství, byla by však chyba označit Vrať mi ji za zaměnitelný horor. Bratři Philippouové nenatočili pouhý odvar Mluv se mnou - ke své novince přistupují s odlišnou atmosférou, dávají si načas, a právě díky tomu vyniká, jak skvěle může fungovat pozvolné budování napětí, které vyústí v ohromující zážitek. Ten dokazuje, že i v 21. století může hororové médium příjemně překvapit a potvrdit, že stále patří mezi žánry, které mají co nabídnout. Chce to jen šikovné tvůrce, kteří opravdu mají žánru co přidat.
Kvalitní horor by měl do jisté míry stát na dobře napsaných postavách, ty naštěstí Vrať mi ji má. Sedmnáctiletý Andy v podání Billyho Barratta za tři měsíce oslaví osmnácté narozeniny a po náhlé smrti otce se musí postarat o svou nevidomou sestru Piper, kterou hraje Sora Wong, a dokázat, že by se o ni mohl postarat i po dovršení zletilosti. Dva talentovaní mladí herci jsou důkazem toho, jak si bratři Philippouové dokážou i u svého 2. filmu pohlídat casting mladých postav. Především je však velmi potěšující, že scénář citlivě pracuje s nevidomostí Piper. Už samotný fakt, že se v takovém hororu objeví právě Sora Wong, která je v reálném životě skutečně nevidomá, představuje pěknou reprezentaci zdravotně postižené menšiny. Ještě více pak potěší, že slepota této postavy má v příběhu skutečnou a důležitou roli. A Sora Wong aspiruje na jeden z hereckých objevů roku.
Vrať mi ji se vlastně ani nesnaží budovat nějaký zvrat ohledně faktu, že se z pěstounského domova ústředních sourozenců vyklube opravdové peklo na zemi. Jasné je to už v podstatě od momentu, kdy se ukáže Laura v podání Sally Hawkins, která od prvních pronesených vět působí psychicky labilně. Sally Hawkins má šanci v tomto hororu projevit svůj výrazný herecký rozsah a ukázat se tu v roli nejšílenější hororové postavy za hodně dlouhou dobu. I díky Hawkins je tenhle psychologický teror tolik pohlcující, protože se takhle postava v průběhu jeví čím dál tím více nepředvídatelně. A to přitom pořád není tak úplně jasné, jak do toho zapadá její podivný adaptovaný syn Oliver v podání Jonaha Wren Phillipse. Všechno do sebe nicméně začíná zapadat ve výtečně budovaném hororovém příběhu, který se nebojí nadpřirozených prvků, přesto motivy zůstává neskutečně lidský.
Pro mnohé moderní hororové fanoušky nejspíše Vrať mi ji bude „trpět“ pečlivě budovaným vyprávěním, kdy se čas věnuje budování postav a jejich motivací, kdyby někdo hodně chtěl, mohla by první polovina filmu teoreticky bez všech hororových prvků být sociálním psychologickým dramatem o nástrahách pěstounství. Právě ona 1. půlka ovšem přispívá k tomu, aby byl vývoj událostí v 2. polovině tak fascinující. Philippouové si dávají na čas, není to ovšem nutně špatně. Jen to není horor pro ty, kteří u tohoto žánru rádi vypnou. Na to jsou součástí celé příběhové mozaiky poměrně důležité nuance, které by byla škoda propásnout. A film tak nedocenit způsobem, který by si zasloužil.
Už v prvních minutách dokáže film schopně vykreslit vztah ústředních sourozenců, o to nepříjemnější je poté sledovat, jak pěstounské prostředí tento vztah pokouší. Typově je casting Sally Hawkins ideální, protože by jí při vzpomínání na dvojici filmů Paddington milující (i náhradní) matku věřil. Její Laura je ovšem už dle prvních indicií velmi podivná a muselo by jednat o jiný žánr, aby její chování nebylo tak krapet varováním. Její motivace se dá zároveň pochopit, zároveň se dá snadno pochybovat o jejím psychickém zdraví. Síla postavy Laury ovšem tkví v její schopné manipulaci, kdy se i právě tady ukazuje, jak snadno může někdo využít něčí slepotu ve svůj vlastní prospěch. Hawkins dokáže Lauře dát několik vrstev, především i drobné momenty, ve které je možné zpozorovat, že sama své činy občas zpochybňuje, zašla ovšem už zřejmě příliš daleko, aby najednou od svých plánů opustila. Ti nejšílenější záporáci většinou fungují především díky tomu, že mají lidskou motivaci, která se dá i při jejich psychopatickém stavu tak nějak pochopit. Vrať mi ji je především hereckým koncertem Sally Hawkins v jejím dost možná nejpůsobivějším výkonu za celou její kariéru.
Jde o horor s poutavým vizuálem, dokáže to poměrně hravá kamera Aarona McLiskyho, stejně tak se už od prvních minut ukáže, že jde o horor, který patří na velké plátno a v sále s nejlepším možným zvukem půjde o silný zážitek. RackaRacka po svých youtuberských kořenech točí filmy pro kina, jde poznat jejich cit pro vizuální vyprávění, minimalistická hudba Cornela Wilczeka poté upevňuje emocionální atmosféru některých momentů. Potěšující je poté na Vrať mi ji skutečně především to, že nejde o předvídatelný film a někdy dokáže až překvapit, na co mají tvůrci žaludek (především i díky efektivním praktickým efektům). Film se násilí skutečně nebojí a je pravděpodobné, že v očích mnoha jde až za hranu vkusu. Pro jiné jde ovšem naopak o úkaz toho, že se režijní dvojici daří něco, co se už dnes daří málokomu - probouzet při sledování hororového filmu emoce. Tvůrci videa Harry Potter VS Star Wars ušli velký kus cesty a i z divácké perspektivy je radost s nimi na jejich cestě být. Jen čas ukáže, zda zůstanou věrní hororovému žánru a nebo se po vzoru třeba Jamese Wana vydají i krapet jinou cestou. Talent tato dvojčata ovšem skutečně mají.
Vrať mi ji sází na pomalu budované napětí, psychologický teror a emocionální hloubku. Bratři Philippouové se nebojí kombinovat syrovost s lidskostí, nadpřirozeno s realitou a bolest s nadějí. Opět ukazují, že umí perfektně pracovat s mladými herci a citlivými tématy. Sally Hawkins tu poté podává dost možná nejintenzivnější výkon své kariéry a její velmi komplexní postava je mrazivým srdcem celého filmu. Vrať mi ji není horor pro každého. Vyžaduje trpělivost, pozornost a chuť ponořit se do příběhu, který bolí. Kdo se nechá vtáhnout, toho čeká silný zážitek, který ukazuje, že hororový žánr stále umí překvapit. Bratři Philippouové jsou poté oficiálně tvůrci, které jde oficiálně pasovat na hororové mistry, kteří jasně naznačují, že jejich debut nebyl náhodou a tihle šikovní hororoví tvůrci ještě mají hororovému žánru, co nabídnout. A možná nejen jemu...
Verdikt: 90
Nejnovější komentáře