Vrať mi ji - Z youtuberů jsou hororoví mistři

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Po tra­gic­ké udá­los­ti se nevi­do­má dív­ka Piper (Sora Wong) a její star­ší bra­tr Andy (Billy Barratt) oci­ta­jí v péči nové pěs­toun­ky Laury (Sally Hawkins), kte­rá žije v odlehlém domě spo­leč­ně s chlap­cem Oliverem (Jonah Wren Phillips). Zpočátku se zdá, že našli nový domov - ale pod povr­chem se začí­na­jí hro­ma­dit zne­po­ko­ji­vé názna­ky. Piper a Andy brzy nara­zí na zvlášt­ní ritu­á­ly, podiv­né cho­vá­ní Olivera a tem­né tajem­ství skry­té v prázd­ném bazé­nu. Jak odha­lu­jí vrst­vy děsi­vé minu­los­ti, začí­ná se roz­plý­vat hra­ni­ce mezi sku­teč­nos­tí a noč­ní můrou...

RackaRacka - přes­ně pod tou­to pře­zdív­kou na YouTube začí­na­li dvoj­ča­ta Danny a Michael Philippouovi. Youtubeři jsou sice pro mno­hé spros­tým slo­vem, RackaRacka jsou ovšem důka­zem, že není nut­né kaž­dé­ho you­tu­be­ra házet do jed­no­ho pyt­le. Důkazem může být celo­ve­čer­ní režij­ní debut této dvo­ji­ce s názvem Mluv se mnou. Povedený horor doká­zal zapů­so­bit díky atmo­sfé­ře, prá­ci s vizu­á­lem a kom­plex­ním téma­tům, bylo poté jas­né, že o bra­t­rech Philippouech ješ­tě bude sly­šet. I když je poté sice Mluv se mnou 2 v plá­nu, o 2. celo­ve­čer­ní film této dvo­ji­ce se nejed­ná. Šikovní brat­ři mís­to toho rea­li­zo­va­li nový horor s názvem Vrať mi ji. A ofi­ci­ál­ně je jde po něm paso­vat na horo­ro­vé mis­try.

I svůj 2. film brat­ři nato­či­li ve své domov­ské Austrálii, stej­ně jako u Mluv se mnou sto­jí za scé­ná­řem Danny Philippou spo­lu se sce­náris­tou Billem Hinzmaem. Pokud Mluv se mnou pojed­ná­va­lo o závis­los­ti a dospí­vá­ní, Vrať mi ji je pří­bě­hem o sou­ro­ze­nec­ké lás­ce. Oba fil­my pro­po­ju­je motiv žalu, jen k němu při­stu­pu­jí odliš­ným způ­so­bem. Nejde sice o prv­ní horor o sirot­cích, kte­ří skon­čí v náhrad­ní péči skrý­va­jí­cí tem­né tajem­ství, byla by však chy­ba ozna­čit Vrať mi ji za zamě­ni­tel­ný horor. Bratři Philippouové nena­to­či­li pou­hý odvar Mluv se mnou - ke své novin­ce při­stu­pu­jí s odliš­nou atmo­sfé­rou, dáva­jí si načas, a prá­vě díky tomu vyni­ká, jak skvě­le může fun­go­vat pozvol­né budo­vá­ní napě­tí, kte­ré vyús­tí v ohro­mu­jí­cí záži­tek. Ten doka­zu­je, že i v 21. sto­le­tí může horo­ro­vé médi­um pří­jem­ně pře­kva­pit a potvr­dit, že stá­le pat­ří mezi žán­ry, kte­ré mají co nabíd­nout. Chce to jen šikov­né tvůr­ce, kte­ří oprav­du mají žán­ru co při­dat.

Kvalitní horor by měl do jis­té míry stát na dob­ře napsa­ných posta­vách, ty naštěs­tí Vrať mi ji má. Sedmnáctiletý Andy v podá­ní Billyho Barratta za tři měsí­ce osla­ví osm­nác­té naro­ze­ni­ny a po náh­lé smr­ti otce se musí posta­rat o svou nevi­do­mou sest­ru Piper, kte­rou hra­je Sora Wong, a doká­zat, že by se o ni mohl posta­rat i po dovr­še­ní zle­ti­los­ti. Dva talen­to­va­ní mla­dí her­ci jsou důka­zem toho, jak si brat­ři Philippouové doká­žou i u své­ho 2. fil­mu pohlí­dat cas­ting mla­dých postav. Především je však vel­mi potě­šu­jí­cí, že scé­nář cit­li­vě pra­cu­je s nevi­do­mos­tí Piper. Už samot­ný fakt, že se v tako­vém horo­ru obje­ví prá­vě Sora Wong, kte­rá je v reál­ném živo­tě sku­teč­ně nevi­do­má, před­sta­vu­je pěk­nou repre­zen­ta­ci zdra­vot­ně posti­že­né men­ši­ny. Ještě více pak potě­ší, že sle­po­ta této posta­vy má v pří­bě­hu sku­teč­nou a důle­ži­tou roli. A Sora Wong aspi­ru­je na jeden z herec­kých obje­vů roku.

Vrať mi ji se vlast­ně ani nesna­ží budo­vat něja­ký zvrat ohled­ně fak­tu, že se z pěs­toun­ské­ho domo­va ústřed­ních sou­ro­zen­ců vyklu­be oprav­do­vé peklo na zemi. Jasné je to už v pod­sta­tě od momen­tu, kdy se uká­že Laura v podá­ní Sally Hawkins, kte­rá od prv­ních pro­ne­se­ných vět půso­bí psy­chic­ky labil­ně. Sally Hawkins má šan­ci v tom­to horo­ru pro­je­vit svůj výraz­ný herec­ký roz­sah a uká­zat se tu v roli nej­ší­le­něj­ší horo­ro­vé posta­vy za hod­ně dlou­hou dobu. I díky Hawkins je tenhle psy­cho­lo­gic­ký teror tolik pohl­cu­jí­cí, pro­to­že se takhle posta­va v prů­bě­hu jeví čím dál tím více nepřed­ví­da­tel­ně. A to při­tom pořád není tak úpl­ně jas­né, jak do toho zapa­dá její podiv­ný adap­to­va­ný syn Oliver v podá­ní Jonaha Wren Phillipse. Všechno do sebe nicmé­ně začí­ná zapa­dat ve výteč­ně budo­va­ném horo­ro­vém pří­bě­hu, kte­rý se nebo­jí nad­při­ro­ze­ných prv­ků, přes­to moti­vy zůstá­vá nesku­teč­ně lid­ský.

Pro mno­hé moder­ní horo­ro­vé fanouš­ky nej­spí­še Vrať mi ji bude „trpět“ peč­li­vě budo­va­ným vyprá­vě­ním, kdy se čas věnu­je budo­vá­ní postav a jejich moti­va­cí, kdy­by někdo hod­ně chtěl, moh­la by prv­ní polo­vi­na fil­mu teo­re­tic­ky bez všech horo­ro­vých prv­ků být soci­ál­ním psy­cho­lo­gic­kým dra­ma­tem o nástra­hách pěs­toun­ství. Právě ona 1. půl­ka ovšem při­spí­vá k tomu, aby byl vývoj udá­los­tí v 2. polo­vi­ně tak fas­ci­nu­jí­cí. Philippouové si dáva­jí na čas, není to ovšem nut­ně špat­ně. Jen to není horor pro ty, kte­ří u toho­to žán­ru rádi vypnou. Na to jsou sou­čás­tí celé pří­bě­ho­vé mozai­ky poměr­ně důle­ži­té nuan­ce, kte­ré by byla ško­da pro­pás­nout. A film tak nedo­ce­nit způ­so­bem, kte­rý by si zaslou­žil.

Už v prv­ních minu­tách doká­že film schop­ně vykres­lit vztah ústřed­ních sou­ro­zen­ců, o to nepří­jem­něj­ší je poté sle­do­vat, jak pěs­toun­ské pro­stře­dí ten­to vztah pokou­ší. Typově je cas­ting Sally Hawkins ide­ál­ní, pro­to­že by jí při vzpo­mí­ná­ní na dvo­ji­ci fil­mů Paddington milu­jí­cí (i náhrad­ní) mat­ku věřil. Její Laura je ovšem už dle prv­ních indi­cií vel­mi podiv­ná a muse­lo by jed­nat o jiný žánr, aby její cho­vá­ní neby­lo tak kra­pet varo­vá­ním. Její moti­va­ce se dá záro­veň pocho­pit, záro­veň se dá snad­no pochy­bo­vat o jejím psy­chic­kém zdra­ví. Síla posta­vy Laury ovšem tkví v její schop­né mani­pu­la­ci, kdy se i prá­vě tady uka­zu­je, jak snad­no může někdo vyu­žít něčí sle­po­tu ve svůj vlast­ní pro­spěch. Hawkins doká­že Lauře dát něko­lik vrs­tev, pře­de­vším i drob­né momen­ty, ve kte­ré je mož­né zpo­zo­ro­vat, že sama své činy občas zpo­chyb­ňu­je, zašla ovšem už zřej­mě pří­liš dale­ko, aby najed­nou od svých plá­nů opus­ti­la. Ti nej­ší­le­něj­ší zápo­rá­ci vět­ši­nou fun­gu­jí pře­de­vším díky tomu, že mají lid­skou moti­va­ci, kte­rá se dá i při jejich psy­cho­pa­tic­kém sta­vu tak nějak pocho­pit. Vrať mi ji je pře­de­vším herec­kým kon­cer­tem Sally Hawkins v jejím dost mož­ná nej­pů­so­bi­věj­ším výko­nu za celou její kari­é­ru.

Jde o horor s pou­ta­vým vizu­á­lem, doká­že to poměr­ně hra­vá kame­ra Aarona McLiskyho, stej­ně tak se už od prv­ních minut uká­že, že jde o horor, kte­rý pat­ří na vel­ké plát­no a v sále s nej­lep­ším mož­ným zvu­kem půjde o sil­ný záži­tek. RackaRacka po svých you­tu­ber­ských koře­nech točí fil­my pro kina, jde poznat jejich cit pro vizu­ál­ní vyprá­vě­ní, mini­ma­lis­tic­ká hud­ba Cornela Wilczeka poté upev­ňu­je emo­ci­o­nál­ní atmo­sfé­ru někte­rých momen­tů. Potěšující je poté na Vrať mi ji sku­teč­ně pře­de­vším to, že nejde o před­ví­da­tel­ný film a někdy doká­že až pře­kva­pit, na co mají tvůr­ci žalu­dek (pře­de­vším i díky efek­tiv­ním prak­tic­kým efek­tům). Film se nási­lí sku­teč­ně nebo­jí a je prav­dě­po­dob­né, že v očích mno­ha jde až za hra­nu vku­su. Pro jiné jde ovšem nao­pak o úkaz toho, že se režij­ní dvo­ji­ci daří něco, co se už dnes daří málo­ko­mu - pro­bou­zet při sle­do­vá­ní horo­ro­vé­ho fil­mu emo­ce. Tvůrci videa Harry Potter VS Star Wars ušli vel­ký kus ces­ty a i z divác­ké per­spek­ti­vy je radost s nimi na jejich ces­tě být. Jen čas uká­že, zda zůsta­nou věr­ní horo­ro­vé­mu žán­ru a nebo se po vzo­ru tře­ba Jamese Wana vyda­jí i kra­pet jinou ces­tou. Talent tato dvoj­ča­ta ovšem sku­teč­ně mají.

Vrať mi ji sází na poma­lu budo­va­né napě­tí, psy­cho­lo­gic­ký teror a emo­ci­o­nál­ní hloub­ku. Bratři Philippouové  se nebo­jí kom­bi­no­vat syro­vost s lid­skostí, nad­při­ro­ze­no s rea­li­tou a bolest s nadě­jí. Opět uka­zu­jí, že umí per­fekt­ně pra­co­vat s mla­dý­mi her­ci a cit­li­vý­mi téma­ty. Sally Hawkins tu poté podá­vá dost mož­ná nej­in­ten­ziv­něj­ší výkon své kari­é­ry a její vel­mi kom­plex­ní posta­va je mra­zi­vým srd­cem celé­ho fil­mu. Vrať mi ji není horor pro kaž­dé­ho. Vyžaduje trpě­li­vost, pozor­nost a chuť pono­řit se do pří­bě­hu, kte­rý bolí. Kdo se nechá vtáh­nout, toho čeká sil­ný záži­tek, kte­rý uka­zu­je, že horo­ro­vý žánr stá­le umí pře­kva­pit. Bratři Philippouové jsou poté ofi­ci­ál­ně tvůr­ci, kte­ré jde ofi­ci­ál­ně paso­vat na horo­ro­vé mis­try, kte­ří jas­ně nazna­ču­jí, že jejich debut nebyl náho­dou a tihle šikov­ní horo­ro­ví tvůr­ci ješ­tě mají horo­ro­vé­mu žán­ru, co nabíd­nout. A mož­ná nejen jemu...

Verdikt: 90

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře