Vyměřený čas: Boj o život v éře časového plýtvání

Will Salas je oby­čej­ný děl­ník v továr­ně. Přežívá ze dne na den. Lidstvo totiž díky gene­tic­ké modi­fi­ka­ci DNA zasta­vi­lo vývoj buněk po 25. roku živo­ta. Každou dal­ší minu­tu si člo­věk musí vydě­lat. Čas je nyní hlav­ní pla­ti­dlo. Kdo jej má hod­ně, může žít navě­ky. Will k tako­vým­to lidem ale nepat­ří. Žije se svo­jí mat­kou v ghet­tu, kde jeho hlav­ním cílem, je zajis­tit si hlav­ně čas na dal­ší den. Jednoho dne však v baru potká­vá nezná­mé­ho cizin­ce, kte­rý má na svém počí­ta­dle více než sto­le­tí. To se v oko­lí jen tak nestá­vá, a tak to upou­tá pozor­nost sku­pi­ny ne zrov­na počest­ný lidí. Will cizin­ci pomů­že a nastar­tu­je tak koloběh udá­los­tí, kte­ré sám nepřed­po­ví­dal.

Vyměřený čas je roz­hod­ně dal­ším ori­gi­nál­ním sci-fi s nápa­dem, kte­ré se jen tak nevi­dí. Bohužel ani z dale­ka se reži­sé­ro­vi nepo­ved­lo pohlí­dat si myš­len­ku a celý fil­mo­vý svět se mu vcel­ku zhrou­til jako dome­ček z karet.  A to ať již jde o absur­di­tu cho­vá­ní postav, těž­ce zjed­no­du­še­né postu­py při vyprá­vě­ní a vývo­ji děje nebo o poně­kud laci­ně­ji vyhlí­že­jí­cí zpra­co­vá­ní. O pár momen­tech, kte­ré vám díky cha­bým počí­ta­čo­vým tri­kům jed­nou ranou uzem­ní mozek nemluvě. Tak proč tedy rela­tiv­ně tak vyso­ké hod­no­ce­ní? Možná jed­no­du­še pro­to, že i přes­to, že je zde nase­ka­ných chyb až hrůza, Vyměřený čas jed­no­du­še není špat­ný film.

Obsazení neo­kou­ka­ných, ale přes­to kva­lit­ních herec­kých tvá­ří se vypla­ti­lo. Konfrontace, ve kte­ré pro­ti sobě hned něko­li­krát vsta­ne Justin Timberlake a Cillian Murphy tu jed­no­du­še fun­gu­je. Některé ved­lej­ší posta­vy jsou poměr­ně otrav­né, ale kupří­kla­du i tako­vá z počát­ku otrav­ná Amanda Seyfried se během fil­mu vypra­cu­je do cel­kem sne­si­tel­né pozi­ce. Navíc sluš­ný hudeb­ní mix vel­ké­ho počtu moti­vů na poza­dí, kte­rý před­vá­dí Craig Armstrong, čas­to udr­žu­je tem­po i v mís­tech, kde fil­mu dochá­zí dech. No a co se týče obra­zo­vé strán­ky, pokud jste ochot­ni skous­nout jis­tou část hod­ně laci­né­ho loo­ku, hlav­ně co se týče rekvi­zit, tak se zby­tek žád­ný vět­ší pro­blém není.

Je zde i dru­há mož­nost, a to tako­vá, že vás film zne­chu­tí hned v prv­ních něko­li­ka minu­tách svo­jí laci­nos­tí a absur­di­tou a nebu­de­te mu ochot­ni věno­vat více času. Jednoduše, dal­ší kle­not se pros­tě bohu­žel nezro­dil. To ovšem nemě­ní ale nic na tom, že Vyměřený čas je oprav­du sluš­ná a fun­gu­jí­cí žánrov­ka se sluš­ným obsa­ze­ním. Nesedne kaž­dé­mu, ale tomu komu ano, ten se u ní bude dob­ře bavit.

Andrew Niccol a jeho dal­ší výlet do ne zrov­na opti­mis­tic­ké budouc­nos­ti. Nezrodila se tu sice dal­ší kul­tov­ní zále­ži­tost kte­rou ově­ří hlav­ně čas, nicmé­ně i přes oprav­du vel­ké množ­ství chyb, absurd­ní, mís­ty až směš­ný vývoj a cel­ko­vý pocit nedo­dě­la­nos­ti je Vyměřený čas sluš­nou žánrov­kou. Nesedne ovšem kaž­dé­mu. Slušný hudeb­ní dopro­vod a skvě­lé obsa­ze­ní jsou jen důka­zem toho, že roz­hod­ně sto­jí za to dát fil­mu šan­ci.  

Hodnocení

65%

Koktejl :

25 % Slušné obsa­ze­ní a hud­ba

25 % Sláma kou­ka­jí­cí až pří­liš čas­to z bot
25 % Absurdita
25 % Oríginalita

---