Želary

Píší se čty­ři­cá­tá léta, doba pro­tek­to­rá­tu a oku­pa­ce Čech a Moravy Němci. Eliška je mla­dá dív­ka, toho času nedo­stu­do­va­ná lékař­ka, z důvo­du násil­né­ho uza­vře­ní vyso­kých škol. Pracuje jako zdra­vot­ní sest­ra v měst­ské nemoc­ni­ci. Má milost­ný poměr se sym­pa­tic­kým a úspěš­ným chi­rur­gem Richardem. Eliška i Richard, stejně jako jejich spo­leč­ný pří­tel dok­tor Chládek, jsou zapo­je­ni do taj­né­ho domá­cí­ho odbo­je.Jedné noci při­ve­zou na chi­rur­gic­kou kli­ni­ku těž­ce pora­ně­né­ho muže, ven­ko­va­na ze vzdá­le­ných pohra­nič­ních hor. Muž potře­bu­je nut­ně trans­fúzi. Má stejnou krev­ní sku­pi­nu jako Eliška. Ta mu svým dár­cov­stvím zachrá­ní život. Tak se krví navá­že pou­to, kte­ré v našem pří­bě­hu vyús­tí ve zvlášt­ní, neo­by­čej­ně sil­ný milost­ný vztah mezi moder­ní, měst­skou, vzdě­la­nou Eliškou a bar­bar­ským, pří­rod­ním mužem s dět­skou duší - Jozou.

Odbojová sku­pi­na, v níž jsou léka­ři zapo­je­ni, je dekon­spi­ro­vá­na a pro­ná­sle­do­vá­na gesta­pem. Všem hro­zí smrt. Zatímco vedou­cí sku­pi­ny, pri­mář Richard, mile­nec Elišky, přes noc zmi­zí do ile­ga­li­ty, pro Elišku její spo­lu­bo­jov­ní­ci za její­mi zády narych­lo vymys­lí jiný, zdán­li­vě bez­peč­ný úkryt. Dohodnou se s paci­en­tem Jozou, aby Elišku ukryl ve své dře­vě­ni­ci dale­ko v horách. S faleš­ný­mi doku­men­ty, s novou iden­ti­tou je Eliška, nyní Hana, donu­ce­na ze dne na den opus­tit měst­ský život a stát se ženou horala. Žít upro­střed divo­ké pří­ro­dy, v horské ves­ni­ci, kde se zasta­vil čas před sto pade­sá­ti lety. Tato ves­ni­ce slu­je tajem­ným názvem Želary.

Želary jsou pří­bě­hem o střetu dvou roz­díl­ných svě­tů, dvou růz­ných lid­ských povah. Jsou pří­bě­hem o zvlášt­ním vzta­hu, ze strachu, obav a nedů­vě­ry, dokon­ce i z odpo­ru vyrost­lé sil­né osu­do­vé lás­ky Elišky-Hany k Jozovi. Lásky tme­le­né spo­leč­ným úsi­lím pře­žít.

Želary jsou rov­něž vyprá­vě­ním o nád­her­ném kusu země, kde se vše odví­jí v sou­la­du s pří­ro­dou a její­mi čas­to kru­tý­mi, pra­vě­ký­mi záko­ny, jimž se člo­věk musí při­způ­so­bit, ctít je a vychá­zet z nich ve svém počí­ná­ní. Eliška se o to v našem pří­bě­hu, byť klo­potně, ale o to vehe­ment­ně­ji sna­ží.

V nepo­sled­ní řadě jsou Želary i dra­ma­tic­kým pří­bě­hem plným neče­ka­ných osu­do­vých zvra­tů, ode­hrá­va­jí­cích se na Bohem zapo­me­nu­tém mís­tě, v jakém­si oku ura­gá­nu upro­střed vál­kou zkou­še­né Evropy.

videoupou­táv­ka (0,6 MB)
videoupou­táv­ka (1,10 MB)
videoupou­táv­ka (1,6 MB)

---