Kritiky.cz > Recenze knih > Herečka – Múza první republiky

Herečka – Múza první republiky

A10150F0000966 herecka 2d
A10150F0000966 herecka 2d
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Máte rádi romá­ny Jany Poncarové? Chcete se vrá­tit do dob hereč­ky Jarmily Horákové? Tak se pojď­te spo­leč­ně se mnou podí­vat na pří­běh avant­gard­ní hereč­ky i obdo­bí po prv­ní svě­to­vé vál­ce, jejíž název nese Herečka. 

V romá­nu se pře­su­ne­te do doby po prv­ní svě­to­vé vál­ce a dozví­te se život­ní pří­běh hereč­ky Jarmily Horákové, kte­rá psa­la svůj deník. Jana Poncarová díky dení­kům zpra­co­va­la psa­né infor­ma­ce do podo­by romá­nu. Jarmila Horáková byla hereč­ka, nave­nek půso­bi­la sebe­vě­do­mě, ale uvnitř byla uza­vře­ná a svo­je sta­ros­ti psa­la do dení­ku. Její dob­ře našlápnu­tou kari­é­ru výbor­né hereč­ky napl­no ovliv­ni­la váž­ná nemoc. V romá­nu se setká­te se spi­so­va­tel­kou Olgou, kte­rá o dva­cet let poz­dě­ji obje­vu­je pří­běh Jarmily a sna­ží se roz­plést její osud do detai­lů. V tom­to romá­nu se pro­lí­na­jí dvě časo­vé linie, což může být pro čte­ná­ře pro­spěš­né, jeli­kož vidí­te pohled dvou žen z růz­ných dob. V romá­nu se obje­vu­jí osob­nos­ti jako je Jaroslav Seifert, Karel Teige či Vítězslav Nezval, mla­dou gene­ra­ci uměl­ců, kte­ří se chtě­jí pro­je­vit, být svo­bod­ní a samo­stat­ní. Velký kon­trast pak tvo­ří obdo­bí 40.let, kdy uměl­ci nesmí tvo­řit, žijí ve stra­chu o svůj život. Jak o nako­nec vše skon­čí? Tak to už se nech­te pře­kva­pit a pusť­te se do čte­ní již páté­ho romá­nu Jany Poncarové.

Román je oprav­du nád­her­ný, a jeho čte­ní jsem si uži­la od začát­ku až do kon­ce. Jana Poncarová má svůj úžas­ný oso­bi­tý styl psa­ní, ve kte­rém veli­ce emo­tiv­ně doká­že popsat život osob­nos­ti Jarmily Horákové. Velmi se mně líbi­ly dvě časo­vé linie, ve kte­rých jsem si doká­za­la odpo­vě­dět na řadu otá­zek, kte­ré mně díky čte­ní romá­nu Herečka vyvsta­ly. Miluji její styl psa­ní a vždy se těším na její dal­ší román. Věřte, že roz­hod­ně sto­jí za pře­čet­ní a dopo­ru­čím ho napros­to všem, jeli­kož tyto obdo­bí jsou vlast­ně naše his­to­rie, kte­rá ovliv­ni­la naše živo­ty na mno­ho a mno­ho let.

Informace o hlav­ní posta­vě, Jarmile Horákové:

Jarmila Horáková byla hereč­ka a výrazná osob­nost prv­ní vlny čes­ko­slo­ven­ské avant­gar­dy. Narodila se v Praze 7.března 1904 a zemře­la 20.ledna 1928 ve Vinohradské nemoc­ni­ci. V dět­ství účin­ko­va­la v ochot­nic­kém diva­dle v Řevnicích, kde rodi­na vlast­ni­la vilu a hotel. Vystudovala praž­skou kon­zer­va­toř a ryt­mic­kou hudeb­ní ško­lu Émila Jaques-Dakroze. Hrála v Legii mla­dých na Scéně adep­tů, kde spo­lu­pra­co­va­la s reži­sé­rem Jiří Frejkou. Vystoupila v prv­ním před­sta­ve­ní Osvobozeného diva­dla v insce­na­ci Cirkus Dandin. Po absol­vo­vá­ní kon­zer­va­to­ře jí K. H. Hilar, šéf čino­hry Národního diva­dla, nabí­dl angaž­má, v němž setr­va­la do své smr­ti. Její posled­ní rolí byla Hilda v Ibsenově hře Stavitel Solness. Za svůj život nastu­do­va­la 85 rolí a hrá­la ve více než 340 před­sta­ve­ních. Natočila dva fil­my: Pohádku máje (1926) a Paní Katynku z vaječ­né­ho trhu (1927). Jarmila Horáková si od roku 1917 do své smr­ti psa­la deník, kte­rý Jiří Frejka vydal v roce 1940 kniž­ně a při­po­jil k němu své vzpo­mín­ky.

Ukázka z kni­hy:

„Ještě víno?“ zeptá se Jiří.

„Ne, děku­ju. Já mys­lím, že už půjdu.“ Jarka se pohne, odtrh­ne se od tep­la Mirkova těla, kte­ré ji k sobě pou­tá.

„Doprovodím tě.“

Nad sto­lem zašumí něko­lik pozná­mek. Ema na Jarku zamr­ká, usmě­je se, honem stisk­ne pří­tel­ky­ni ruku a roz­lou­čí se.

Vzduch. Potřebuje dýchat.

„Neměl jsem cho­dit. Měla sis s přá­te­li pose­dět sama.“

„Vůbec ne.“

Jarce hučí slo­va v hla­vě. Létají sem a tam, chtě­la by je zpo­ma­lit, vyznat se v nich, pově­dět Mirkovi upřím­ně, co všech­no se v ní děje. Zprudka se nadech­ne. Rozkašle se.

„Jarko?“

„Ten vzduch,vykucká ze sebe. „nezdá se ti, že je dneska tako­vý štipla­vý?“

„Nevím.“

Jdou tiše. Z Jarky vypr­cha­la vese­lost. Dovede si před­sta­vit, jak teď vypa­dá - je pobled­lá, kon­tu­ry její tvá­ře jsou ostřej­ší. Myšlenky zmi­ze­ly v tem­no­tě. Nemůže se při­nu­tit, aby coko­li řek­la. Proto je ztrá­cí. pro­to­že je až moc váž­ná.

Protože neu­mí být šťast­ná.

Několik slov o autor­ce:

Jana Poncarová je novi­nář­ka a spi­so­va­tel­ka. Žije v Plzni a v Dobřívě. Ve své tvor­bě se inspi­ru­je sku­teč­ný­mi udá­lost­mi, opí­rá se o rešer­še a roz­ho­vo­ry s pamět­ní­ky. Debutovala v roce 2018 romá­nem Podbrdské ženy, kte­rý se setkal s nad­še­ným čte­nář­ským ohla­sem. Její dru­hý román Eugenie zís­kal v roce 2020 Cenu čte­ná­řů České kni­hy. Je také autor­kou titu­lů Alžběta a NinaCyklistka a Herečka.

Autorka: Jana Poncarová

Žánr: his­to­ric­ká pró­za, román, čes­ká pró­za

Počet stran: 350

Vydáno: 2022, Vydalo nakla­da­tel­ství Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros media, Praha

Vazba: váza­ná s papí­ro­vým pota­hem a lami­no­va­ným pře­ba­lem

ISBN 978-80-267-2385-1

Knihu může­te kou­pit zde


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,92844 s | počet dotazů: 268 | paměť: 72332 KB. | 22.05.2024 - 17:25:29