Ralf Wolter (* 26. listopadu 1926 v Berlíně; † 14. října 2022 v Mnichově) byl německý herec a dabér, který se během více než 60 let objevil ve více než 230 filmových a televizních produkcích. Do povědomí široké veřejnosti se dostal díky filmovým adaptacím Karla Maye z 60. let, v nichž ztělesnil populární postavy Sama Hawkense a Hadjiho Halefa Omara.
Život a dílo
Narodil se v Berlíně v roce 1926 jako syn cirkusového artisty a hudebnice. V letech 1946-1948 navštěvoval Wolter, který pocházel z umělecké rodiny, hereckou školu „Der Kreis“ (škola Fritze Kirchhoffa). Poté hrál v různých divadlech v Berlíně a Postupimi, včetně divadla Hebbel a divadla na Kurfürstendamm, a také v tamní komedii a v Rheinisches Landestheater Neuss. Vystupoval především v bulvárních hrách, od roku 1971 nejraději v Kleine Komödie v rodném Mnichově.
Vášeň pro humorné texty a hudbu ho přivedla ke kabaretu. V letech 1954-1958 působil v berlínských skupinách Dachluke, Mausefalle a Rauchfang, poté v kabaretu Rendez-vous v Hamburku.
V roce 1951 se poprvé objevil ve filmu ve filmové komedii Die Frauen des Herrn S. (Ženy pana S.). Wolter byl brzy považován za ideálního představitele roztomilých neumětelů, nabídky na vážné role nepřicházely. V následujících letech hrál mimo jiné v komediích a komediálních hrách Die Beine von Dolores, Wenn die Conny mit dem Peter a Freddy, die Gitarre und das Meer. V roce 1958 se objevil jako toaletář v satirickém filmu Wir Wunderkinder s jadrnou větou: „Jepinkelt wird immer!“
V roce 1961 si Wolter zahrál plešatého sovětského agenta po boku Jamese Cagneyho a Horsta Buchholze v komedii Billyho Wildera Eins, Zwei, Drei (Jedna, dva, tři). V roce 1962 pak prorazil ve westernu Karla Maye Der Schatz im Silbersee. V první filmové verzi Winnetoua hrál Wolter sympatického trapera Sama Hawkense (stálý výraz: „... jestli se nepletu, hihihi“), věrného společníka dvou hrdinů Winnetoua (Pierre Brice) a Old Shatterhanda (Lex Barker). Tuto parádní roli ztvárnil i v dalších pěti celovečerních filmech a ve čtrnáctidílném televizním seriálu Mein Freund Winnetou (1980).
V dobrodružném filmu Der Schut z roku 1964, rovněž natočeném podle románu Karla Maye, Wolter poprvé ztvárnil Hadschiho Halefa Omara, kterého hrál i v adaptacích Karla Maye Divokým Kurdistánem (1965) a V říši Stříbrného lva (1965). Ve filmech Karla Maye Poklad Aztéků (1965) a v pokračování Pyramida boha slunce (1965) ztvárnil švábského prodavače kukačkových hodin Andrease Hasenpfeffera.
Jednu z mála hlavních rolí ztvárnil v roce 1967 ve filmové komedii Die Heiden von Kummerow und ihre lustigen Streiche (Pohanští z Kummerowa a jejich veselé žertíky) jako pasáček krav Krischan. Po třináctidílném seriálu ZDF Ein Fall für Titus Bunge, v němž Wolter ztvárnil titulní postavu soukromého detektiva (obojí 1967), a posledním dobrodružství Winnetoua Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten (Vinnetou a Shatterhand v Údolí mrtvých, 1968) se jeho filmové role, včetně různých filmových komedií s něžným pohlavím, postupem času zmenšovaly a stávaly se banálnějšími. Neobvyklá pro něj byla role nacistického straníka ve válečném dramatu Eine Liebe in Deutschland (1983).
Od roku 1975 se objevoval především v televizních inscenacích, jako jsou Tatort, Der Alte, Ein Schloß am Wörthersee nebo Küstenwache. V letech 1981-1985 uváděl sedm dílů seriálu Das kleine Kino an der Ecke jako promítač ukázek z velkých filmových produkcí. V roce 1991 naposledy spolupracoval s Pierrem Bricem jako Sam Hawkens na festivalu Karl May v Bad Segebergu. V roce 1976 vydal dlouhohrající desku s vlastními skladbami a texty.
V květnu 2002 se dostal na titulní stránky novin kvůli riskantnímu odbočení na dálnici A 24, při kterém pomohl způsobit nehodu se třemi mrtvými a z místa nehody ujel. Tehdy 75letý muž vypověděl, že si nehody nevšiml. Za zabití z nedbalosti a ohrožení silničního provozu byl odsouzen k desetiměsíčnímu podmíněnému trestu odnětí svobody a pokutě 7000 eur.
V letech 2007 a 2008 hrál Wolter ve hře Jetzt oder nie - Die Comedian Harmonists (Teď nebo nikdy - Komedianti Harmonisté) ve Freilichtspiele Schwäbisch Hall roli starého Harryho Frommermanna (zakladatele skupiny Comedian Harmonists), v níž se ohlížel za svým životem v „první chlapecké kapele na světě“. Naposledy se objevil ve dvou filmech, v nichž hrál pacienty v domově důchodců: Dinosaurier - Gegen uns seht ihr alt aus! (2009) a Bis zum Horizont, dann links! (2012). Žil v Mnichově se svou ženou Edith, s níž byl ženatý od konce 50. let a měl s ní dvě děti.
Zdroj: Německá Wikipedie
