Zemřel představitel Sama Hawkense z filmů o Vinnetouovi

Photo © Columbia Pictures

Ralf Wolter (* 26. lis­to­pa­du 1926 v Berlíně; † 14. říj­na 2022 v Mnichově) byl němec­ký herec a dabér, kte­rý se během více než 60 let obje­vil ve více než 230 fil­mo­vých a tele­viz­ních pro­duk­cích. Do pově­do­mí širo­ké veřej­nos­ti se dostal díky fil­mo­vým adap­ta­cím Karla Maye z 60. let, v nichž ztě­les­nil popu­lár­ní posta­vy Sama Hawkense a Hadjiho Halefa Omara.

Život a dílo

Narodil se v Berlíně v roce 1926 jako syn cir­ku­so­vé­ho artis­ty a hudeb­ni­ce. V letech 1946-1948 navště­vo­val Wolter, kte­rý pochá­zel z umě­lec­ké rodi­ny, herec­kou ško­lu „Der Kreis“ (ško­la Fritze Kirchhoffa). Poté hrál v růz­ných diva­dlech v Berlíně a Postupimi, včet­ně diva­dla Hebbel a diva­dla na Kurfürstendamm, a také v tam­ní kome­dii a v Rheinisches Landestheater Neuss. Vystupoval pře­de­vším v bul­vár­ních hrách, od roku 1971 nej­ra­dě­ji v Kleine Komödie v rod­ném Mnichově.

Vášeň pro humor­né tex­ty a hud­bu ho při­ved­la ke kaba­re­tu. V letech 1954-1958 půso­bil v ber­lín­ských sku­pi­nách Dachluke, Mausefalle a Rauchfang, poté v kaba­re­tu Rendez-vous v Hamburku.

V roce 1951 se popr­vé obje­vil ve fil­mu ve fil­mo­vé kome­dii Die Frauen des Herrn S. (Ženy pana S.). Wolter byl brzy pova­žo­ván za ide­ál­ní­ho před­sta­vi­te­le roz­to­mi­lých neu­mě­te­lů, nabíd­ky na váž­né role nepři­chá­ze­ly. V násle­du­jí­cích letech hrál mimo jiné v kome­di­ích a kome­di­ál­ních hrách Die Beine von Dolores, Wenn die Conny mit dem Peter a Freddy, die Gitarre und das Meer. V roce 1958 se obje­vil jako toa­le­tář v sati­ric­kém fil­mu Wir Wunderkinder s jadr­nou větou: „Jepinkelt wird immer!“

V roce 1961 si Wolter zahrál pleša­té­ho sovět­ské­ho agen­ta po boku Jamese Cagneyho a Horsta Buchholze v kome­dii Billyho Wildera Eins, Zwei, Drei (Jedna, dva, tři). V roce 1962 pak pro­ra­zil ve wes­ter­nu Karla Maye Der Schatz im Silbersee. V prv­ní fil­mo­vé ver­zi Winnetoua hrál Wolter sym­pa­tic­ké­ho tra­pe­ra Sama Hawkense (stá­lý výraz: „... jest­li se neple­tu, hihi­hi“), věr­né­ho spo­leč­ní­ka dvou hrdi­nů Winnetoua (Pierre Brice) a Old Shatterhanda (Lex Barker). Tuto parád­ní roli ztvár­nil i v dal­ších pěti celo­ve­čer­ních fil­mech a ve čtr­nác­ti­díl­ném tele­viz­ním seri­á­lu Mein Freund Winnetou (1980).

V dob­ro­druž­ném fil­mu Der Schut z roku 1964, rov­něž nato­če­ném pod­le romá­nu Karla Maye, Wolter popr­vé ztvár­nil Hadschiho Halefa Omara, kte­ré­ho hrál i v adap­ta­cích Karla Maye Divokým Kurdistánem (1965) a V říši Stříbrného lva (1965). Ve fil­mech Karla Maye Poklad Aztéků (1965) a v pokra­čo­vá­ní Pyramida boha slun­ce (1965) ztvár­nil šváb­ské­ho pro­da­va­če kukač­ko­vých hodin Andrease Hasenpfeffera.

Jednu z mála hlav­ních rolí ztvár­nil v roce 1967 ve fil­mo­vé kome­dii Die Heiden von Kummerow und ihre lus­ti­gen Streiche (Pohanští z Kummerowa a jejich vese­lé žer­tí­ky) jako pasá­ček krav Krischan. Po tři­nác­ti­díl­ném seri­á­lu ZDF Ein Fall für Titus Bunge, v němž Wolter ztvár­nil titul­ní posta­vu sou­kro­mé­ho detek­ti­va (obo­jí 1967), a posled­ním dob­ro­druž­ství Winnetoua Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten (Vinnetou a Shatterhand v Údolí mrtvých, 1968) se jeho fil­mo­vé role, včet­ně růz­ných fil­mo­vých kome­dií s něž­ným pohla­vím, postu­pem času zmen­šo­va­ly a stá­va­ly se banál­něj­ší­mi. Neobvyklá pro něj byla role nacis­tic­ké­ho stra­ní­ka ve váleč­ném dra­ma­tu Eine Liebe in Deutschland (1983).

Od roku 1975 se obje­vo­val pře­de­vším v tele­viz­ních insce­na­cích, jako jsou Tatort, Der Alte, Ein Schloß am Wörthersee nebo Küstenwache. V letech 1981-1985 uvá­děl sedm dílů seri­á­lu Das klei­ne Kino an der Ecke jako pro­mí­tač uká­zek z vel­kých fil­mo­vých pro­duk­cí. V roce 1991 napo­sle­dy spo­lu­pra­co­val s Pierrem Bricem jako Sam Hawkens na fes­ti­va­lu Karl May v Bad Segebergu. V roce 1976 vydal dlou­ho­hra­jí­cí des­ku s vlast­ní­mi skladba­mi a tex­ty.

V květ­nu 2002 se dostal na titul­ní strán­ky novin kvů­li ris­kant­ní­mu odbo­če­ní na dál­ni­ci A 24, při kte­rém pomohl způ­so­bit neho­du se tře­mi mrt­vý­mi a z mís­ta neho­dy ujel. Tehdy 75letý muž vypo­vě­děl, že si neho­dy nevši­ml. Za zabi­tí z nedba­los­ti a ohro­že­ní sil­nič­ní­ho pro­vo­zu byl odsou­zen k dese­ti­mě­síč­ní­mu pod­mí­ně­né­mu tres­tu odně­tí svo­bo­dy a poku­tě 7000 eur.

V letech 2007 a 2008 hrál Wolter ve hře Jetzt oder nie - Die Comedian Harmonists (Teď nebo nikdy - Komedianti Harmonisté) ve Freilichtspiele Schwäbisch Hall roli staré­ho Harryho Frommermanna (zakla­da­te­le sku­pi­ny Comedian Harmonists), v níž se ohlí­žel za svým živo­tem v „prv­ní chla­pec­ké kape­le na svě­tě“. Naposledy se obje­vil ve dvou fil­mech, v nichž hrál paci­en­ty v domo­vě důchod­ců: Dinosaurier - Gegen uns seht ihr alt aus! (2009) a Bis zum Horizont, dann links! (2012). Žil v Mnichově se svou ženou Edith, s níž byl žena­tý od kon­ce 50. let a měl s ní dvě děti.

Zdroj: Německá Wikipedie