Ženy v běhu – Recenze – 60%

Českou kome­dii Ženy v běhu nato­čil a napsal coby svůj režij­ní debut sce­náris­ta (a nyní i reži­sér) Martin Horský, mimo jiné autor scé­ná­řů k fil­mům Láska je lás­ka a Život je život (a spolu-autor Bezva žen­ské na krku). Jde v ní o tři dospě­lé sest­ry (Tereza Kostková, Veronika Kubařová a Jenovéfa Boková), kte­ré se necha­jí svo­jí mamin­kou (Zlata Adamovská) pře­mlu­vit k tomu, aby jí pomoh­ly spl­nit posled­ní přá­ní jejich nedáv­no zesnu­lé­ho otce – uběh­nout mara­ton – a roz­dě­lí si za tím úče­lem 42 kilo­me­t­rů dlou­hou tra­su na čty­ři čás­ti, aby moh­ly celý závod běžet s urnou na zádech jako rodin­nou šta­fe­tu. Přičemž to běhá­ní je více­mé­ně jenom zámin­kou pro růz­né roman­tic­ké záplet­ky, jejichž hlav­ní­mi hrdin­ka­mi je ta tro­ji­ce dcer.

Zdaleka nej­lep­ší je pří­bě­ho­vá rovi­na s nej­star­ší dce­rou v podá­ní Terezy Kostkové (pří­tel Ondřej Vetchý a tři syno­vé, z nichž jeden je sku­teč­ným synem Vetchého a jeden je sku­teč­ným synem Kostkové), z níž sálá při­ro­ze­nost a bez­pro­střed­ní vtip­nost, při­čemž posta­vy v ní čas­to pro­ná­še­jí oprav­du legrač­ní a dokon­ce i poměr­ně chyt­ré hláš­ky a skvě­le na sebe navzá­jem rea­gu­jí (ako­rát je tro­chu div­né, když je posta­va Ondřeje Vetchého pre­zen­to­vá­na jako manu­ál­ně zruč­ný muž, co ve vol­ném čase lepí mode­ly lodí, ale když je to kvů­li něja­ké vtip­né scén­ce potře­ba, sta­ne se z něj najed­nou mimo­řád­ně neši­kov­né a neschop­né nemeh­lo). Zápletku pak tvo­ří zejmé­na sáz­ka mezi Kostkovou a Vetchým, že když ho na mara­to­nu před­běh­ne, bude ji muset koneč­ně požá­dat o ruku.