Ve filmu „Zlatý podraz“ je zachycen osud mladého basketbalisty Františka, který trénuje v průběhu II. světové války pod vedením trenéra Valenty. Pro Františka je trenér velký životní vzor a to se umocní po jeho tragické smrti. Konec války přináší naději i nové možnosti. František je důležitou osobností ve vítězném týmu Mistrovství Evropy v roce 1946, poznává novou lásku a budoucnost vypadá růžově. Ale postupně se všechno mění a František stojí před závažným rozhodnutím. Pět let uběhne mezi finálovými zápasy basketbalové reprezentace Československa, ale v osudu hráčů se za tu dobu hodně změnilo. Zejména proto, že do života hlavního hrdiny vstoupí láska a ve sportu i společnosti se prosazuje nové politické myšlení.
Scénář filmu vznikl podle námětu knihy“Nebáli se své odvahy“, kterou napsal Jakub Bažant spolu s Jiřím Závozdou. Kniha vyšla v roce 2014 a zachycuje historii československého basketbalu od roku 1897 do roku 1993. Pro film byl inspirativní osud basketbalové reprezentace hráčů, kteří získali mistrovský titul těsně po válce, v době, kdy byly osudy lidí ještě silně ovlivněny válečnými událostmi. Na filmovém scénáři ještě pracovala Kristina Nedvědová, která pomohla dokreslit ženské postavy a podařilo se tak sportovní příběh obohatit o další vztahy. Ačkoliv je příběh zasazen do určité dobové atmosféry a zobrazuje některé události, které se basketbalové reprezentaci skutečně staly, jsou postavy fiktivní a hlavní hrdina prožívá vlastní lidský příběh plný emocí. Slabinou filmového scénáře jsou dialogy, které mají kolísavou úroveň.
Režisér Radim Špaček vsadil na mladé herce, kteří tvoří sportovní tým a jejich vrstevníky. Pro role hráčů museli herci absolvovat několikaměsíční trénink. To se rozhodně vyplatilo a záběry hry na hřišti působí věrohodně a mají spád. Pochopitelně tomu výrazně pomohl kameraman Vladimír Smutný a střih Anny Ryndové. Myslím, že díky skvělé práci obou jmenovaných, se dostal film na velmi dobrou úroveň a dobře se na něj dívá. Scény bez dialogů, kdy hlavní hrdina běží krajinou nebo prochází pustým domem, jsou sice časově náročnější, ale dotváří atmosféru. Další výrazovou složku tvoří záběry z basketbalových zápasů, které mají vypjatou atmosféru. Proti tomu v prudkém kontrastu působí depresivně výslechy trenéra Valenty, nebo rozhovory Františka s vyšetřovateli STB.
Ve filmu je několik scén, které se skutečně staly, ale celkově je nutné přistupovat k příběhu s odstupem a respektovat autorské zpracování tvůrců. Osobně oceňuji odvahu a nasazení tvůrců natočit tento film, protože se zde kombinují velké scény plné sportovního napětí se scénami komornějšími. Obsazení Filipa Březiny do titulní role bylo dobrou volbou, stejně tak výběr mladých herců do rolí jeho spoluhráčů. Velmi zajímavou proměnou prochází důležitá postava basketbalového funkcionáře Hrabala, kterou hraje Ondřej Malý. Tvoří spolu s Janem Hartlem v roli otce a Alenou Mihulovou v roli matky trojicí kvalitních hereckých výkonů, které dodávají scénám nutnou věrohodnost.
Osobně se mi líbí, že ve filmu ožívají kromě výborných sportovních úspěchů i obyčejné lidské osudy.
Hodnotím: 65%
Nejnovější komentáře