#1941: Hetalie: Mocnosti Osy 3 - 25 %

Jestli je něja­ká man­ga, kte­rá v sobě měla oprav­du dob­rý poten­ci­ál, potom si mys­lím, že je to prá­vě série „Hetalie: Mocnosti Osy“, pro­to­že v ní autor Himaruje Hidekaz při­šel s sku­teč­ně zají­ma­vým nápa­dem. Vzít země svě­ta, pře­de­vším evrop­ské země, udě­lat z kaž­dé jed­nu posta­vu a dát jí její vlast­nos­ti, kte­ré jsou spe­ci­fic­ké a zve­li­če­né. Tohle je lát­ka, s kte­rou se dalo něco dělat, dalo se vytvo­řit humor­ný pří­běh, moh­lo by to fun­go­vat i jako humor­né epi­zod­ky, kte­ré na sebe nějak moc nena­va­zu­jí, což je vlast­ně i pří­pad série „Hetalie: Mocnosti Osy“, ale dle mého je to jed­no­du­še tak blbě udě­la­né, že to pros­tě nefun­gu­je.

Úplně nedo­ve­du pocho­pit ani sku­teč­nost, že vyšlo v ori­gi­ná­le cel­kem šest knih, to ani nemlu­vím o tom, že jsou tu něja­ké spin-offy a pokra­čo­vá­ní, kte­rá vychá­ze­jí v pod­sta­tě až do sou­čas­nos­ti. I když, jeden důvod by zde mohl být. Japoncům se líbí číst o jiných kul­tu­rách a z jejich pohle­du by to moh­lo být zábav­né. Já se rov­nou při­znám, že jsem spous­tu yon­kom nepo­cho­pil a poprav­dě si mys­lím, že ani neby­ly vtip­né a nevím, co na nich mělo být zábav­né­ho. Jsou to jen tako­vé blbi­ny, kte­ré nema­jí už se sna­hou vlo­žit do toho něco his­to­ric­ké­ho nic spo­leč­né­ho. Štěky, kte­ré mi mís­ty při­šly oprav­du bez smys­lu.

Na co se zamě­řu­je kni­ha „Hetalie: Mocnosti Osy 3“? Popravdě nevím. Autor sám v závě­ru shr­nu­je, že ten­to­krát se víc věno­val stře­do­vě­ku, ale u někte­rých yon­kom je v pod­sta­tě jed­no, o jaké obdo­bí se jed­ná. Jsou to čas­to vtíp­ky, kte­ré jsou zalo­že­né na vlast­nos­tech, jež byly dopo­sud u jed­not­li­vých zemí zdů­raz­ňo­vá­ny, tak­že Německo je pedant­ské, Francie je roz­maz­le­ný, Itálie je tako­vá tro­chu pito­má, Japonsko pak neza­pa­dá do ostat­ních kul­tur a obje­vu­je roz­dí­ly. Najednou jsou to mís­ty prav­du jen trap­né vtíp­ky, kte­ré nic nepři­ne­sou. A opět zde není žád­ná jed­no­tí­cí linie, kte­rá by spo­jo­va­la pří­běhy do vět­ších cel­ků. A když už se to děje, tak vlast­ně jen for­mou toho, že auto­ra k před­cho­zí­mu téma­tu něco napad­ne, odká­že na před­cho­zí kni­hu, ale něja­ké navá­zá­ní tam není, v pod­sta­tě jen for­mou postav.

Kniha „Hetalie: Mocnosti Osy 3“ je posled­ní, kte­rá vyšla čes­ky, dál se v sérii nepo­kra­čo­val, a poprav­dě, není se čemu divit. Série „Hetalie: Mocnosti Osy“ není něco, co by mělo člo­vě­ka dlou­ho­do­bě bavit, pro­to­že je to jen tak­to roz­tříš­tě­né plá­cá­ní o něčem, co autor někde sly­šel ane­bo nako­nec mož­ná i tro­chu zažil. Více než jako solid­ní kni­ha mi „Hetalie: Mocnosti Osy 3“ při­pa­dá jako ski­cář, ke autor sem tam tro­chu mění styl, kde ale pri­már­ně vrší nápa­dy na sebe, ale bez ladu a skla­du. Asi bych potře­bo­val něja­ký vět­ší rámec, něja­ký smy­sl, kam se série ubí­rá, ale dle mého tako­vý cíl nemá a autor si pros­tě dělal, co ho zrov­na napadlo.

Na Comics Blogu najde­te recen­ze na kni­hy:
„Hetalie: Mocnosti Osy 1“ 
„Hetalie: Mocnosti Osy 2“