2012 - zábava dosti povrchní zabalena do blyštivého pozlátka

(zatím nehodnoceno)

Loading...

O fil­mu 2012 jste již bez­po­chy­by sly­še­li. Je to hit, kte­rý zasá­hl svě­to­vá kina rych­los­tí pří­cho­du tsuna­mi. Pohříchu však - jako ostat­ně všech­ny sním­ky R. Emmericha - je to zába­va dosti povrch­ní zaba­le­na do bliš­ti­vé­ho pozlát­ka. Podle toho se také pro­dá­vá.

Zkuste si namát­kou před­sta­vit ty nej­hor­ší kýče a patos, kte­rý vám jen vyta­ne na mys­li. To vše ve fil­mu je. Zkuste si před­sta­vit všech­ny mož­né i nemož­né kata­stro­fy, jež by moh­ly nastat. To vše rov­něž ve fil­mu je (až se jeden pí, kam na ty nápa­dy tvůr­ci cho­dí). Ale tohle už pros­tě je Roland Emmerich. On už ty fil­my asi ani jinak točit neu­mí - nebo ani nechce, jeho „nej­vel­ko­le­pěj­ší“ díla jsou sil­ně zis­ko­vá....

Intermezzo: Roland Emmerich a pan Libor.

Ke tvor­bě toho­to pána z Německa jsem se dostal čirou náho­dou jako malý chla­pec v našem teh­dy ješ­tě fun­gu­jí­cím bio­gra­fu při pří­le­ži­tos­ti sle­do­vá­ní fil­mu Měsíc 44. Tato sci-fi (tuším rok 1989) je poměr­ně pito­mouč­kým pří­bě­hem o sou­bo­ji dvou mega­kor­po­ra­cí ve vesmí­ru, nicmé­ně vzhle­dem k mému věku a sil­né­mu zau­je­tí pro vše, co teh­dy obsa­ho­va­lo magic­ká slův­ka „sájnc fikšn“ se mi film moo­oc líbil. To dokon­ce nato­lik, že o něko­lik let poz­dě­ji jsem si jej poří­dil i na ori­gi­nál­ní vhs... Další fil­my - Den nezá­vis­los­ti a Den poté - jsem již pro­jal o pozná­ní chlad­ně­ji. Přeci jen, člo­věk z dět­ské­ho nad­še­ní pro patos a kýč jed­nou vyros­te...

Příběh fil­mu je pros­tý jako pás cud­nos­ti ukra­jin­ské pro­sti­tut­ky. Rozvedená rodi­na k sobě díky rozič­ným pří­rod­ním kata­stro­fám nachá­zí zpět ces­tu, všech­ny klad­né posta­vy se cho­va­jí pří­klad­ně klad­ně (to je věta, paneč­ku) a zápor­ňá­ci p že nad sebou nemá­cha­jí cedu­le­mi s nápi­sem „já jsem ten zlý!“. Člověk by sice mohl oce­nit zají­ma­vé efek­ty, ale to je asi tak vše, co by šlo fil­mu při­psat k dob­ru. Pokud jste se jako malí bavi­li bor­ce­ním hra­dů z pís­ku, tak si zde beze­spo­ru při­jde­te na své. Bordí se tu domy, dál­ni­ce, zem. Lidé neu­stá­le kři­čí a pobí­ha­jí sem a tam. Pokud máte tako­vé věci rádi, tak hybaj do kina - bude­te nad­še­ni. Bohužel, film není zase až tak pito­mý, aby se mu šlo čis­tě od srd­ce zasmát. Dokonce se musím při­znat, že jsem se během sle­do­vá­ní vůbec nenu­dil.

Jsem ale stej­ně rád, že jsem na to nešel do kina.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře