#29 - Maska démona (1960)

Upíři jsou vždy zají­ma­vým námě­tem pro horo­ro­vý film, ani neva­dí, že se slo­vo upír nepo­u­ži­je ane­bo je jejich myto­lo­gie pokrou­ce­ná a pozmě­ně­ná. Naopak, dílo je pak ori­gi­nál­ní a jiné. I Bavův pohled je nový a zají­ma­vý.

Maska démo­na

La Maschera del Demonio

Itálie, 1960, 87 minut

Režie: Mario Bava

Scénář: Ennio De Concini, Mario Serandrei a Marcello Coscia pod­le povíd­ky Vij od Nikolaje Gogola

Hrají:

Barbara Steel (Katja Vajda/Princezna Asa Vajda)

John Richardson (Dr. Andre Gorobec)

Andrea Checchi (Dr. Thomas Kruvajan)

Arturo Dominici (Igor Javutič)

O svém horo­ro­vém umě­ní nás už pře­svěd­či­li Němci, Švédové, Američani, Britové, Francouzi, a tak se koneč­ně dostá­vá­me i k Italům, kte­ří jsou ve dru­hé deká­dě 20. sto­le­tí zná­mi pře­de­vším díky dvě­ma dru­hům fil­mů – spaghet­ti wes­ter­nům a prá­vě horo­rům. I když nut­no říci, že „Maska démo­na“ úpl­ně neza­pa­dá do před­sta­vy o tom, co je to ital­ský horor. Lidé si vět­ši­nou před­sta­ví zom­bie horo­ry, kde je maxi­mál­ně kla­den důraz na gore a sadis­mus, mini­mál­ně na pří­běh, pří­pad­ně kani­ba­lis­tic­ké horo­ry, kte­ré prá­vě Itálie pro­sla­vi­la. Asi v tomhle smě­ru mají men­ší zábra­ny než jiné náro­dy.

„Maska démo­na“, jak se film uvá­děl na fes­ti­va­lech v České repub­li­ce, je fil­mem, kte­rý nazna­ču­je, jakým smě­rem se ital­ské horo­ry vyda­jí, ale pře­de­vším se jed­ná o film, kte­rý nechce pou­ze šoko­vat, pře­destí­rá nám i poměr­ně zají­ma­vý pří­běh.

„La Maschera del Demonio“ vychá­zí z kla­sic­ké­ho pří­bě­hu Nikolaje Vasilijeviče Gogola, kte­rý nazval „Vij“ a s nímž se nese­tká­me napo­sle­dy. „Vij“ je upír­skou legen­dou s tro­chu jiné­ho pohle­du. Nemáme zde špi­čá­ky, nemá­me pro­blémy se slun­cem, ale upír je nemrt­vým, kte­rý se sna­ží za kaž­dou cenu vrá­tit zpět do svě­ta. Neshledáme se s „dět­mi noci“, ale spí­še s démo­nic­ký­mi bytost­mi, jejichž pova­ha je dána na zákla­dě pověs­tí a legend, kte­ré se tra­do­va­ly, než na zákla­dě díla Brama Stokera a dal­ších. Proto zjiš­ťu­je­me, že jedi­né, co na upí­ra, démo­na nebo jak ho bude­me nazý­vat, fun­gu­je, je kříž a hrot zabod­nu­tý okem do moz­ku, pří­pad­ně upá­le­ní.

Prostředí pří­bě­hu je vel­mi pří­jem­né, až pohád­ko­vé, což dává fil­mu napros­to jiný ráz než ostat­ním podob­ným fil­mům. A to i pro­to, že se Italové drže­li čer­no­bí­lé­ho pro­ve­de­ní. Přesto je zde patr­ná inspi­ra­ce stu­di­em Hammer a jeho fil­my, i když Bava pre­zen­tu­je pří­běh odliš­ný. Ještě dál dota­hu­je natu­ra­lis­mus až sadis­mus, se kte­rý­mi jsou zabí­rá­ny někte­ré akti­vi­ty, kte­ré ve fil­mu pro­bí­ha­jí, ale záro­veň se sna­ží o kri­ti­ku.

Středem toho­to fil­mu je jed­no­znač­ně posta­va, respek­ti­ve dvě žen­ské posta­vy, kte­ré ztvár­ni­la krás­ná Barbara Steel, niko­li tedy Italka, ale Britka, žena, kte­rá herec­ky sta­nu­la i po boku Vincenta Price. Barbara je uvě­ři­tel­ná jako nevin­ná dív­ka, stej­ně jako ďábel­ská čaro­děj­ni­ce a prá­vě ona pou­ka­zu­je na to, co se cír­kev tolik sna­ži­la ze svě­ta vyma­zat – roz­díl mezi posluš­nou, tichou ženou, kte­rá poslu­hu­je své­mu man­že­lo­vi, a ženou, kte­rá sama dis­po­nu­je rozu­mem, doká­že mys­let a pří­pad­ně i spřá­dat intri­ky – pod­le cír­kev­ní­ho pohle­du je dru­há jme­no­va­ná čaro­děj­ni­cí.

Příběh se drží kla­sic­ké linie mon­ster horo­rů, kdy posta­vy při­jíž­dě­jí na tajem­né mís­to, kde se uvol­ní zlo, násle­du­je sna­ha zlo najít a nako­nec i potrestat, k čemuž v tom­to fil­mu dochá­zí, a to hap­py endem, kte­rý byl i pro mě poměr­ně sne­si­tel­ný, pře­de­vším pro­to, že obsa­ho­val nád­her­ný střih mezi líba­jí­cí se dvo­ji­cí a čaro­děj­ni­cí hoří­cí na hra­ni­ci.

Film je vel­mi expre­si­o­nis­tic­ký a doka­zu­je to už od počát­ku, kdy sle­du­je­me, jak je čaro­děj­ni­ci na obli­čej při­bí­je­na mas­ka smr­ti. Bava se vůbec neští­til odpu­di­vým zábě­rů, což se potvr­di­lo i ke kon­ci, kde nás nechal nahléd­nout na odha­le­ná žeb­ra prin­cez­ny Asy. Osobně si mys­lím, že podob­né zábě­ry k horo­ru pros­tě pat­ří a jen uka­zu­jí, jak hnus­ný svět může být. Zde mi roz­hod­ně nepři­jdou samo­ú­čel­né, mají své mís­to i svůj smy­sl. I pro­to napří­klad odsu­zu­ji film Hostel, kte­rý se pou­ze sna­žil před­vést co nej­vět­ší dáv­ku nási­lí, kde smy­sl v pod­sta­tě nee­xis­tu­je. Určitě ne pak v pří­pa­dě „Hostelu 2“.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Mario Bava uká­zal, jak doká­že pra­co­vat s horo­rem, kte­rý v zemi neměl vůbec žád­nou tra­di­ci, stej­ně tak uká­zal, jak skvě­le umí pra­co­vat s kame­rou a že ví, jaké zábě­ry pro film vybrat, aby jeho vyzně­ní bylo dosta­teč­ně děsi­vé a šoku­jí­cí.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

V dneš­ní době není film ničím úpl­ně pře­kva­pi­vým, pro dneš­ní­ho divá­ka je jen dal­ším upír­ským horo­rem. Ale prá­vě Bavova kame­ra je něčím nová­tor­ským a uka­zu­je, že i ve stí­nu Hitchcocka a fil­mů podob­ných tvor­bě toho­to mága, lze nato­čit sní­mek odliš­ný, a přes­to skvě­lý.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 30.9.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---