#32 - Co se vlastně stalo s Baby Jane? (1962)

Tohle je jeden z fil­mů, kte­ré si doslo­va říka­jí o Oscara za hlav­ní žen­ské role. Dvě vybra­né hereč­ky - Bette Davis a Joan Crawford - před­ved­ly nesku­teč­nou podí­va­nou, kte­rá byla umoc­ně­na fak­tem, že se nená­vi­dě­ly i v reál­ném svě­tě.

Co se vlast­ně sta­lo s Baby Jane?

Whatever Happened to Baby Jane?

USA, 1962, 134 minut

Režie: Robert Aldrich

Scénář: Lukas Heller pod­le romá­nu Henryho Farrella

Hrají:

Bette Davis (Baby Jane Hudson)

Joan Crawford (Blanche Hudson)

Victor Buono (Edwin Flagg)

Maidie Norman (Elvira Stitt)

Robert Aldrich je reži­sé­rem osca­ro­vých fil­mů. Jedním z nich je „Tucet špi­nav­ců“, tím dal­ším prá­vě „Baby Jane“. Film, kte­rý je kla­si­kou ve svém žán­ru, našel sku­teč­ně skvě­lé obsa­ze­ní. Po bok se posta­vi­ly dvě zne­svá­ře­né, tak­též osca­ro­vé hereč­ky Bette Davis a Joan Crawford. Obě již ve věku, kdy jejich dří­ve obdi­vo­va­ná krá­sa šla stra­nou a pře­de­vším u Bette Davis to bylo patr­né více než u Joan Crawford. Ale nic se nezmě­ni­lo na jejím skvě­lém herec­kém umě­ní, za něž si vyslou­ži­la již jede­nác­tou nomi­na­ci na Oscara v hlav­ní žen­ské roli! Skutečně skvě­lá hereč­ka a rolí Baby Jane to jen potvr­di­la. Pro svou prá­ci měla skvě­lé kole­gy, ať už zmi­ňo­va­nou Joan Crawford, ane­bo Victora Buona, kte­rý si také vyslou­žil osca­ro­vou nomi­na­ci za roli Edwina Flagga, opět zaslou­že­ně. Film je herec­kým kon­cer­tem, stej­ně jako je děsi­vým horo­ro­vým pří­bě­hem, kte­rý se obe­jde bez krve, stej­ně jako mno­ho dal­ších výteč­ných horo­rů – napří­klad „Karneval duší“ z minu­lé­ho dílu naše­ho puto­vá­ní.

Když jsem zhlé­dl prv­ní hodi­nu, pocho­pil jsem, že sle­du­ji film, kte­rý má mno­ho spo­leč­né­ho s mou oblí­be­nou Misery, kte­rou milu­ji, jak v kniž­ní, tak i fil­mo­vé podo­bě. Filmům, kde star­ší žena pře­bí­rá nad­vlá­du a tyra­ni­zu­je, ať už psy­chic­ky, fyzic­ky ane­bo obě­ma způ­so­by své oko­lí, se říká psycho-biddy, ane­bo také hag horror, či hagsplo­i­tati­on (hag = babiz­na, čaro­děj­ni­ce). Máme zde tedy ženu, Baby Jane, kte­rá byla vel­mi úspěš­nou díven­kou, jíž lidé milo­va­li. V jejím stí­nu stá­la její sest­ra Blanche. Jenže díven­ky stár­ly, na Baby Jane lidé poma­lu zapo­mí­na­li, ale z Blanche se sta­la fil­mo­vá hvězda, jejíž kari­é­ru ukon­či­la neho­da, kdy jí sra­zi­lo auto.

S žena­mi se zno­vu setká­vá­me ve chví­li, kdy jsou obě sta­ré a film pro ně exis­tu­je jen v tele­vi­zi, samy se jeho tvor­by neú­čast­ní. Blanche je upou­ta­ná na inva­lid­ní vozík, Baby Jane se o ni „sta­rá“. Nejprve se zdá, že je Jane jenom neškod­nou sta­řen­kou, stej­ně jako byla roz­to­mi­lou díven­kou, ale i u díven­ky jsme vidě­li, že umí být nepří­jem­ná a zlá. A stej­ně tak sta­ře­na. Napětí fil­mu gra­du­je úměr­ně s tím, jak se pro­hlu­bu­je Janino šílen­ství. Jedny z nej­lep­ších scén jsou ty, kde vystu­pu­je prá­vě Baby Jane a kde se „vra­cí do minu­los­ti“ a stá­vá se díven­kou a zpí­vá svou píseň. Trapnost a bizar­nost scé­ny, kdy sta­rá žena zpí­vá s před­sta­vou, že je zase malou hol­kou, je sku­teč­ně úchvat­ná, stej­ně jako je děsi­vá. A podob­ně je to i se scé­nou závě­reč­nou, kdy „malá Baby Jane“ tan­cu­je pro své „pub­li­kum“.

Film je úžas­ně odstup­ňo­va­ný a my nej­pr­ve vidí­me exis­ten­ci sester, kte­ré jsou na sobě závis­lé. Ale postup­ně zjiš­ťu­je­me, že je mezi nimi nená­vist, kte­rá u Jane pro­puk­ne ve chví­li, kdy vidí svou sest­ru ve fil­mu, v němž exce­lu­je a pro kte­rý ji fanouš­ci nadá­le milu­jí. Nejprve pozo­ru­je­me psy­chic­ké muče­ní Blanche, ale postup­ně, jak se kri­ze pro­hlu­bu­je, dochá­zí i k fyzic­kým úto­kům a k muče­ní, k při­va­zo­vá­ní k poste­li.

Když jsem film sle­do­val, mys­lel jsem si, že jen těž­ko může pře­ko­nat můj dojem z Misery, ale mýlil jsem se. Pokud není „Baby Jane“ lep­ší než Misery, ale­spoň pro mě jsou oba fil­my rov­no­cen­né. Ale je prav­da, že asi nadá­le budu nadr­žo­vat Misery, pro­to­že je to pros­tě jeden z nej­lep­ších fil­mů, kte­rý byl nato­čen pod­le pří­bě­hu Stephena Kinga (ješ­tě spo­lu s „Vykoupením z věz­ni­ce Shawshank“, Carrie, „Zelenou mílí“ a „Osvícením“, mno­hé dal­ší fil­my pod­le Kinga jsou bohu­žel vět­ši­nou prů­měr­né nebo ješ­tě hůře). Přesto je „Baby Jane“ sku­teč­ně skvě­lým fil­mem, navíc fil­mem, kte­rý vytvo­řil nový směr v horo­ru, jed­ná se tedy jed­no­znač­ně o film nová­tor­ský a jedi­neč­ný. Mimochodem, obě dámy si podob­né role zopa­ko­va­ly. Bette Davis ve fil­mech „Dead Ringer“, „Hush... Hush, Sweet Charlotte“ a The Nanny, Joan Crawford pak ve fil­mech „Strait-Jacket“, „I Saw What You Did a Berserk!“.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Další z fil­mů, kte­ré utvá­ře­ly žánr. Rozhodně se jed­ná o vel­mi sil­né horo­ro­vé dra­ma, kdy někte­ré scé­ny nahá­ně­jí tako­vou hrů­zu, že by se ani mis­tr Hitchcock nemu­sel sty­dět. Nejsilnějšími je fyzic­ké napa­de­ní Blanche, ale také chví­le, kdy týra­ná hla­do­ví, pro­to­že se bojí toho, co najde pod poklo­pem za veče­ři.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Já nemám co vytknout. Film je ve svém žán­ru sku­teč­ně špič­kou, geni­ál­ně se zde roz­ví­jí pří­běh ženy, kte­rá se pro­pa­dá hlou­bě­ji a hlou­bě­ji do šílen­ství.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 21.10.2019

---

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

---

---