1984: grafický román – komiksové zpracování

Světoznámé dílo 1984 od George Orwella adap­to­val a ilu­stro­val jako gra­fic­ký román Matyáš Namai. Musím uznat, že se mu to sku­teč­ně poved­lo. V zákla­du čer­no­bí­lý komiks je obo­ha­cen také o čer­ve­nou bar­vu, živé dia­lo­gy v bub­li­nách a mís­ty i sou­vis­lý text. Na kon­ci kni­hy je navíc při­lo­že­na gale­rie ilu­stra­cí. Grafický román vyšel v roce 2021 v nakla­da­tel­ství Dobrovský s.r.o., v edi­ci Kontrast.

Vnější komiksová forma

Namaiův 1984 je pre­zen­to­ván jako gra­fic­ký román. Co to zna­me­ná? Grafický román lze v zása­dě chá­pat jako jed­nu z forem komik­su. Označení se obvykle pou­ží­vá pro roz­sáh­lej­ší komik­so­vé dílo kniž­ní­ho cha­rak­te­ru, čas­to se sou­vis­lým pří­bě­hem, ambi­ci­óz­něj­ší tema­ti­kou a nároč­něj­ší lite­rár­ní před­lo­hou.

Porovnání

Svou recen­zi jsem se roz­hod­la vysta­vět na srov­ná­ní dvou děl. Pro toto porov­ná­ní jsem si zvo­li­la Jakubiskovu Komiksovou Kytici a Namaiův 1984. Zaměřím se na obě gra­fic­ká díla, kte­rá by se shod­ně moh­la jme­no­vat „komiks“. Obě adap­tu­jí nad­ča­so­vá díla svě­tozná­mých auto­rů, kaž­dý však jiným způ­so­bem.

Na roz­díl od Jakubiskovy Komiksové Kytice pod­le mého názo­ru Namaiův 1984 pod­stat­ně lépe vyu­ží­vá mož­nos­ti média „komiks“. Zatímco Komiksová Kytice mi evo­ku­je tzv. „silent comics“ (němý komiks), kdy obra­zo­vé pane­ly na mě mís­ty půso­bi­ly pře­de­vším jako roz­par­ce­lo­va­né ilu­stra­ce do obra­zo­vých rámeč­ků bez bub­lin, Namaiův 1984 pra­cu­je s obra­zem jako s aktiv­ní sou­čás­tí vyprá­vě­ní. Sekvence rámeč­ků sama o sobě totiž ješ­tě z obra­zu nevy­tvá­ře­jí kva­lit­ní komiks. V komik­so­vé Kytici se tu a tam oje­di­ně­le obje­vu­je i tex­to­vá bub­li­na, což však z mého pohle­du pro čte­ná­ře není dosta­ču­jí­cí, neboť nehra­jí význam­nou roli, jejich úlo­ha je dle mého okra­jo­vá. V pří­pa­dě Komiksové Kytice pak lis­tu­ji pře­váž­ně pane­lo­vý­mi rámeč­ky, kte­ré navíc mnoh­dy nejsou věr­né před­lo­ze, a tudíž není zřej­mý děj, myš­len­ka ani duch díla. Trošičku se obá­vám, jak si s tím­to způ­so­bem adap­ta­ce Kytice pora­dí dět­ský čte­nář či budou­cí matu­rant?

Podle mého názo­ru Namaiův 1984 ve výraz­ně vět­ší míře napl­ňu­je základ­ní prin­ci­py komik­so­vé­ho vyprá­vě­ní – obraz i text nesou děj spo­leč­ně, při­čemž tex­to­vé bub­li­ny se při­ro­ze­ně pro­lí­na­jí s obra­zem. Čtenář tak může pro­střed­nic­tvím kom­bi­na­ce obra­zu a tex­tu sle­do­vat děj, pocho­pit myš­len­ky a vní­mat atmo­sfé­ru díla. V 1984 pro­lí­na­jí­cí tex­to­vé bub­li­ny s obra­zem vytvá­ře­jí tak půso­bi­vé dílo.

Navíc Grafický román 1984 má jed­no­ho gra­fic­ké­ho tvůr­ce, jímž je Matyáš Namai, zatím­co na Komiksové Kytici pra­co­va­lo jede­náct samo­stat­ných gra­fi­ků. Jednotlivé bás­ně Komiksové Kytice jsou gra­fic­ky zpra­co­vá­ny růz­ný­mi auto­ry. Tento pří­stup může být zají­ma­vý svou výtvar­nou roz­ma­ni­tos­tí. Avšak záro­veň osla­bu­je vizu­ál­ní soudrž­nost, jed­no­tu a ducha celé­ho Erbenova díla a Komiksová Kytice tak postrá­dá jed­not­ný vizu­ál­ní styl, gra­fic­ký jazyk, kte­rý by jed­not­li­vé bala­dy výraz­ně­ji spo­jil do jed­no­ho cel­ku.

Dále 1984 od Namaie má 284 stran, což posky­tu­je dosta­teč­ný pro­stor pro zacho­vá­ní roz­sáh­lé dějo­vé struk­tu­ry původ­ní­ho romá­nu, což se z mého pohle­du u Komiksové Kytice nepo­da­ři­lo.

Obsah

Jedno z nej­zná­měj­ších děl svě­to­vé lite­ra­tu­ry v sobě pro­po­ju­je prv­ky společensko-politického a vědecko-fantastického romá­nu. George Orwell v něm vytvo­řil tem­nou vizi tota­lit­ní spo­leč­nos­ti, v níž stát neu­si­lu­je pou­ze o kon­t­ro­lu lid­ské­ho jed­ná­ní, ale také o ovlád­nu­tí myš­le­ní, jazy­ka, minu­los­ti a samot­né­ho vní­má­ní sku­teč­nos­ti. 1984 je pro­to nejen obža­lo­bou dik­ta­tu­ry ve všech jejích podo­bách, ale také varo­vá­ním před svě­tem, v němž člo­věk postup­ně ztrá­cí prá­vo na vlast­ní názor, vzpo­mín­ky i sou­kro­mí.

Čtenář se pono­ří do osu­dů Winstona Smitha, cit­li­vé­ho a pře­mýš­li­vé­ho muže, kte­rý žije v Londýně ovlá­da­ném Stranou a Velkým bra­t­rem. Winston pra­cu­je na Ministerstvu prav­dy, kde pře­pi­su­je minu­lost tak, aby odpo­ví­da­la aktu­ál­ním potře­bám reži­mu. Přestože se nave­nek pod­ři­zu­je sys­té­mu, uvnitř v sobě ucho­vá­vá pochyb­nos­ti a tou­hu po prav­dě a svo­bo­dě. Jeho pokus vze­přít se všu­dypří­tom­né kon­t­ro­le a nalézt vlast­ní ces­tu jej při­ve­de nejen k zaká­za­né lás­ce, ale také ke stře­tu se samot­ný­mi zákla­dy tota­lit­ní moci.

Orwellův román uka­zu­je, jak snad­no může moc zasáh­nout do nej­in­tim­něj­ších oblas­tí lid­ské­ho živo­ta a jak nebez­peč­ná může být mani­pu­la­ce s infor­ma­ce­mi, jazy­kem i kolek­tiv­ní pamě­tí. Pojmy jako Velký bra­tr, newspe­ak, Ministerstvo prav­dy nebo myš­len­ko­vý zlo­čin se sta­ly sou­čás­tí obec­né­ho pově­do­mí a dodnes se pou­ží­va­jí při popi­su růz­ných podob spo­le­čen­ské kon­t­ro­ly a mani­pu­la­ce.

1984 však není pou­ze pří­bě­hem o poli­tic­kém reži­mu. Je také pří­bě­hem jed­not­liv­ce, kte­rý se pokou­ší ucho­vat si vlast­ní identi­tu ve svě­tě, jenž mu postup­ně bere mož­nost roz­ho­do­vat o tom, co je prav­da. Právě spo­je­ní vel­ké­ho spo­le­čen­ské­ho téma­tu s osob­ním pří­bě­hem činí z Orwellova díla jed­nu z nej­pů­so­bi­věj­ších dysto­pií svě­to­vé lite­ra­tu­ry.

Přestože byl román popr­vé vydán již v roce 1949, jeho téma­ta neztra­ti­la na aktu­ál­nos­ti. Orwellova vize spo­leč­nos­ti ovlá­da­né pro­pa­gan­dou, dohle­dem a mani­pu­la­cí sku­teč­nos­ti stá­le vyvo­lá­vá otáz­ky, kte­ré pře­sa­hu­jí dobu své­ho vzni­ku. 1984 tak i po dese­ti­le­tích oslo­vu­je nové gene­ra­ce čte­ná­řů a nepře­stá­vá vzbu­zo­vat fas­ci­na­ci, neklid i oba­vy z toho, jak snad­no se může člo­věk vzdát vlast­ní svo­bo­dy ve pro­spěch sys­té­mu, kte­rý mu sli­bu­je bez­pe­čí a řád.

Plusy a mínusy

1984 – plu­sy: sek­venč­ní vyprá­vě­ní, jed­not­ná černo-bílo-červená gra­fi­ka, dosta­teč­né množ­ství bub­lin, prá­ce s pane­ly, dia­lo­gy, atmo­sfé­ra, soudrž­nost, roz­sah.

1984 – mínu­sy: nena­šla jsem závaž­něj­ší mínu­sy.

Kytice – plu­sy: výtvar­ná roz­ma­ni­tost, gra­fic­ky zce­la růz­né adap­ta­ce jed­not­li­vých bás­ní.

Kytice – mínu­sy: urči­tá míra roz­tříš­tě­nos­ti mezi různá gra­fic­ká poje­tí, absen­ce výraz­něj­ší sek­venč­ní nara­ce, nesoudrž­nost výtvar­né­ho jazy­ka, někte­ré odchyl­ky od před­lo­hy, ide­o­lo­gi­zu­jí­cí a pod­le mého názo­ru mís­ty význa­mo­vě pře­vrá­ce­ná sym­bo­lic­ká inter­pre­ta­ce, kte­rá do výkla­du vná­ší budo­va­tel­ský a kolek­ti­vis­tic­ký rámec.

Verdikt

Komiksy Matyáše Namaie vyni­ka­jí cit­li­vou pra­cí s psy­cho­lo­gií postav, razant­ním fil­mo­vým stři­hem a citem pro detail. Zatímco gra­fic­ký román 1984 Matyáše Namaie sku­teč­ně kva­lit­ně vyu­ží­vá růz­né prin­ci­py komik­so­vé­ho média a k matu­ri­tě bych ho dopo­ru­či­la, Komiksová Kytice pod­le mého názo­ru vyu­ží­vá komik­so­vé médi­um méně účin­ně – pohy­bu­je se tak někde na hra­ni­ci mezi „silent comics“, komik­sem a tem­nou ilu­stra­cí, což se mně osob­ně jeví jako ochu­zu­jí­cí for­ma a k matu­ri­tě bych ho nevy­u­ži­la.

Osobnost Matyáše Namaie

Vystudoval gra­fic­ký design na Střední ško­le reklam­ní a umě­lec­ké tvor­by Michael. Již od stu­dií se sou­stře­dil na médi­um komik­su. Svými pra­ce­mi při­spí­val např. do časo­pi­sů ABC a Playboy. K jeho kniž­ním pro­jek­tům pat­ří tře­ba Malované ději­ny Evropy, komik­so­vá adap­ta­ce poví­dek Karla Čapka jmé­nem Kapsy nebo ilu­stro­va­ná řada dět­ských kní­žek GO! Gang odváž­ných.