Hory mají oči 2 – Co si dáte na jídlo?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Paroubek je „sympaťák“, Topolánek zase symbolem spořádaného rodinného života a tráva… ta je zelená jako americká měna. Jsou věci, které jsou neochvějně dané. Stejně jako okolnosti, při nichž si dopřávám krvavé horory. Desátá hodina ve zpětném zrcátku, tma jako v pytli, vylidněný byt a srdce deroucí se ven skrze škvíru mezi žebry. Někdy to vyjde a mám pak nahnáno z každého vrznutí nábytku, jindy se směju, vrzance nevnímám a spím s otevřenými dveřmi od pokoje.

Pokračování Hor, které mají oči náleží do druhé skupiny. Což se vlastně dalo čekat.

Snímek vypráví („vypraví“ je hodně silné slovo, jak tak přemýšlím při  korektuře) o skupince amerických vojáků, kteří si na cvičišti počínají sebevražedně, a proto (což je logické) jsou povoláni do akce, aby tam mohli své kamikadze schopnosti uplatnit. Ideální to smečka na courání místy, kde jsou červené skály a tak „trochu divní“ horníci. Pár minut aklimatizace, několikeré „Haló, volám základnu!“ a pak již nezbytná eliminace zmatkujících vojáků, kteří ten trénink hóóódně ošulili. Zdánlivě rovnocenný střet se tak brzy převáží na stranu krvelačných hovádek, která jsou podle uživatele dudka na csfd.cz „chytřejší a navíc i  motivovanější“.

Nebo že by tomu bylo jinak a rozvlněná hladina klamala?

Ne že bych byl nějaký šťoural. A kór když koukám na film, v němž se spíš chcípá, nežli přežívá. Tentokrát se však dostavily nezvykle kruté rozptylové podmínky. Pochopit alespoň minimálně chování zdejších „expertů“ – to snad ani nejde. Mít co do činění s  výletníky a normálními lidmi, kteří doma nespí v  maskáčovém pyžamu, bezpochyby bych přivřel oči a  nic nenamítal. Avšak oni to jsou vojáci. A ne ledajací. Američtí. Takoví, co mluví sprostě už jenom z principu a  kteří nejdou pro kulku daleko (o čemž by vám mohl bohatě vyprávět nebožtík seržant). Zkrátka postavičky, u nichž bych očekával nějakou taktiku, promyšlené postupy, formace, mazané výpady a nikoliv připosrané zadky, řvaní a nekontrolovanou střelbu na vše, co se hýbe a nevypadá jako kámen. Zřejmě jsem však naivní. Hrdinové druhých Hor se chovají ještě hloupěji než staří-známí z jedničky, což je občas – a proč se přetvařovat –  na sekeru do hlavy. Trhání seskupení, močení o  samotě, odkládání flinty a  smělé zvolávání do černé ďoury – to jim jde na jedničku. Na jedničku s krvavou hvězdičkou.

[A to raději opomíjím vychytané dialogy ve stylu: „Jak se odsud, do prd*le, dostaneme?!“ – „Půjdeme tou samou cestou, jakou jsme tady přišli.“ – „Aha.“]

Ale budiž. Ocitáme se v žánru teen vyvražďovačky a tady je logika „tuhá“ již při  nákupu lístků. Ostatně, chovat se hrdinové rozumně, zřejmě by filmaři ušetřili na kečupu, skřítkové z hor by to schytali mezi oči a  bylo by vymalováno. Buďme střízliví. Zdejší monstra nejenže tupě vypadají, ale rovněž tupě útočí. Jen když dýchají, způsobují stejně veliký krával jako hladový Tyranosaurus, kolikrát nevidí na dva metry dopředu, neregistrují mocně oddechující hrdiny u svých nohou a…

…bohužel…

…stejně jim to stačí. Tichošlápkové jedni se vždycky přismolí za záda opovážlivě jednajících postav (viz zmíněné močení na samotce a  šaškování v  místech, kde jsou uskladněné lidské ostatky), rozmáchnou se a zaryjí sekeru tak hluboko, jak jen jim to tělo nebožákovo dovolí. Luxusně zaprasený objektiv kamery, hrdina doslova rozházený na všechny světové strany a rejža? Ten se tetelí blahem a  řve jako pominutý: „Ještě! Ještě! A víc!!!“

No jo. Krve je tu jak z krevní banky. Rovněž i  nějaká ta dokonale rozpitvaná těla, uřezané končetiny, střeva nasoukaná do zavařovaček a další nezbytné pochutiny pořádného eRka… Pokud by se někdo sápal po přídavku (chtěl bych vidět, co snídáš, kamaráde), pak naprosto zbytečně. I tentokrát je jakékoliv úmrtí dohnáno do absolutního extrému. Každá stvůra disponuje polokevlarovou pokožkou a nevídaně posunutým prahem bolesti. Kdepak – můžete jí udělat díru do hlavy, vydlabat mozeček, propíchnout hruď a přerovnat chrup desetikilovým šutrákem a s ní to ani nehne. Po  pár vteřinách začne zas a znova prskat, sípat a produkovat bílý puding z  úst. Aby dala najevo, že má hlad a chuť se pářit. Co to znamená? Nic nového. Každá svině chcípne jen tehdy, když bude dokonale rozmělněná, rozčtvrtěná a  rozmáznutá po všech přilehlých plochách. A co je podstatné – diváci budou u toho.

Juchuchu. Popcorn do ruky a šavli do předních řad.

Nepopírám, někomu to může dělat dobře. Bezesporu se najdou lidé, jimž k blahu postačí opětovně obkreslené schéma, stejné prostředí, stejný příběh a  hrdinové, kteří jsou noví, neb ti staří se právě rozkládají. Druhé Hory jsou tak ještě přímočařejší a  samoúčelnější než jejich předchůdce. Budování napětí? Pche… na to se tady nehraje. Nějaká předehra, která by nám umožnila poznat hrdiny i jinak než jako notoricky křičící vojáky používající coby předložku slovo „Fuck“? Ne-e. Stejně jako smysl toho všeho, co se v horách děje, vysvětlující flashbacky a náznak nosné paty. Nic takového se nekoná, dámy a pánové. Zabočili jsme za špatný roh, otevřeli špatné dveře a usedli do špatného kinosálu. Devadesát minut nulově invenčního porcování lidí. Trest, který jsme si (ne)zasloužili.

Ale co… čtyřicet korun není nikterak brutální cena za půjčení DVD. Trochu jsem se pobavil (i když škodolibě), povinně pokrčil ksicht a  co víc – zapracoval jsem na jakési rovnováze v oboře. Přeci jen, udělovat každému recenzovanému snímku osmdesát a  více bodů (což se mi nyní povedlo třikrát za sebou), to by zavánělo autorovou benevolencí. A takhle by to nešlo.

Několika málo slovy: ještě nikdy jsem tak rád neudělil třicet procent. Sláva Weiszovic družině! Máte to u mě.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře