Pět krát dva je deset, ale v tomto případě se nejedná o film matematický a pro matematiky, který by vás nutil počítat, ale o psychologický film s jemným nádechem experimentu.
Režisér Francois Ozon nabízí divákům sondu do života Gillese a jeho ženy Marion. Jsou to pohledy na pět poměrně běžných situací v životě Marion a Gillese.
Onen v úvodu zmiňovaný experiment spočívá v tom, že je příběh vyprávěn odzadu. Nejprve přijde rozvod (i ten je už také poměrně běžný...), pak některé peripetie z manželského vztahu a teprve na závěr se dozvíme, jak se ti dva seznámili. Jednotlivé epizody bych volně nazval jako Rozvod, Večírek, Porod, Svatba a Seznámení.
V každé z epizod najdeme něco alespoň částečně překvapujícího. Proč ti dva spolu spí, když se rozvedou (a proč se vlastně rozvedli)? Je pravda, to co říká Gilles na večírku se svým bratrem? Proč Gilles nejde k porodu a zůstává raději před branou?
Kdepak už jsme něco takového viděli? V žádném případě nechci někoho podezírat z opisování a v žádném případě to nejde, protože 5x2 vznikalo přibližně ve stejné době jako Věčný svit neposkvrněné duše. Jistě, kromě nápadu, jak situace poskládat, jde o zcela rozdílně filmy. Dovolím si však malinkou poznámku. Podobný způsob je v poslední době velmi moderní a od schématu, kdy se několik dějových linií protne v jeden okamžik, se přechází k variantě, kdy je film vyprávěn pozadu nebo na přeskáčku. Uvidíme, s čím dalším tvůrci přijdou.
Je pravda, že v tomto případě nehraje posloupnost vyprávění až tak významnou roli. Tím, že budete mít chvilkový výpadek, nepřijdete o celou pointu. Do značné míry je to také tím, že film žádnou výraznou pointu nemá. Je to opravdu jenom vyprávění s několika zajímavými situacemi.
O filmu:
5x2
Scénář a režie: Francois Ozon
V hlavních rolích: Stéphane Freiss, Valeria Bruni Tedeschi, Francoise Fabian, Antoine Chappey, Michael Lonsdale, Géraldine Pailhasová, Marc Ruchmann, Jason Tavassoli
Francie 2003, 87 minut
