Ant-Man a Wasp: Quantumania: Všichni jsou v pohodě...: MCU podívaná je přehnaná a nedopečená

Photo © Walt Disney Pictures

Ve fil­mu Ant-Man a Wasp se mul­ti­vesmír a kvan­to­vý svět stře­tá­va­jí s údaj­ný­mi důsled­ky: Quantumania, kte­rá ten­to víkend zaha­ju­je pátou fázi MCU. Quantumania je nabubře­lá podí­va­ná, kte­rá vět­ši­nu času strá­ví bez­zu­bou expo­zi­cí z jiné­ho svě­ta, a opro­ti před­cho­zím dvě­ma fil­mům o Ant-Manovi je to znač­ný krok dolů, ale zůstá­vá při­taž­li­vá díky str­hu­jí­cí­mu ústřed­ní­mu výko­nu Paula Rudda.

Rudd hra­je Scotta Langa, kte­rý Ant-Mana a Wasp ote­ví­rá i uza­ví­rá: a uza­ví­rá Quantumania vnitř­ním dia­lo­gem, zatím­co se žovi­ál­ně pro­chá­zí uli­ce­mi San Francisca. Tyto dvě kniž­ní scé­ny mají dohro­ma­dy asi deset minut a mož­ná vám posta­čí k tomu, abys­te se pře­svěd­či­li, že film, kte­rý jste prá­vě vidě­li, byl pří­jem­něj­ší, než ve sku­teč­nos­ti byl.

Na 100 minut upro­střed fil­mu Ant-Man a Wasp: Quantumania se film utá­pí v budo­vá­ní svě­ta, když se Lang, dce­ra Cassie (Kathryn Newton), původ­ní Ant-Man Hank Pym (Michael Douglas) a někdej­ší a budou­cí Wasp Janet (Michelle Pfeiffer) a Hope Van Dyne (Evangeline Lilly) náho­dou dosta­nou do kvan­to­vé říše.

Přinejmenším nám film říká, že jde o kvan­to­vou říši. Kromě úvod­ní­ho výsky­tu prvo­ka o veli­kos­ti Godzilly se zdá, že film nikdy nevy­u­ži­je své­ho pro­stře­dí mik­ro­kosmu a spo­ko­jí se s gene­ric­kým mimo­zem­ským svě­tem plným (vět­ši­nou) huma­no­id­ních tvo­rů. Podle sotva roze­zna­tel­ných čer­ve­ně zbar­ve­ných CGI kulis by to moh­lo být Peklo, Mars nebo jaká­ko­li jiná pla­ne­ta z Hvězdných válek.

Kvantová říše je z něja­ké­ho důvo­du ve vál­ce, Kang Dobyvatel (Jonathan Majors) a armá­da robo­tů s mod­rý­mi tvá­ře­mi vedou něco jako galak­tic­ké impé­ri­um z Hvězdných válek. Kang také vzkří­sil Darrena Crosse (Corey Stoll), kte­ré­ho poslal do kvan­to­vé říše v prv­ním fil­mu Ant-Man, a pře­tvo­řil ho na vraž­dí­cí stroj s plo­vou­cí hla­vou M.O.D.O.K.,

Mezi nesou­ro­dou chátrou, kte­rá se bou­ří pro­ti Kangově říši, je bojov­ni­ce Jentorra (Katy M. O’Brian), čte­nář myš­le­nek Quaz (William Jackson Harper), žela­ti­no­vá kou­le sli­zu s hla­sem Davida Dastmalchiana, dal­ší posta­va s plazmo­vým dělem mís­to hla­vy, cho­dí­cí sto­nek bro­ko­li­ce a dal­ší divo­ké kre­a­ce. Na dvě minu­ty se obje­ví Bill Murray, kte­rý hra­je posta­vu jmé­nem Krylar, ačko­li by stej­ně dob­ře mohl hrát sám sebe jako v Zombielandu.

Lang a spol. se do vše­ho zaple­tou, ne však díky Janet, kte­rá má s kvan­to­vou říší kom­pli­ko­va­nou his­to­rii. Kang mezi­tím potře­bu­je něja­ké jejich Pymovy čás­ti­ce, aby mohl opra­vit svou vesmír­nou loď a unik­nout z kvan­to­vé říše a zni­čit něko­lik svě­tů. Nebo to bylo pro­to, aby zabrá­nil zni­če­ní svě­tů?

V době, kdy Ant-Man a Wasp: Quantumania vytvo­ři­la pro­stře­dí, pro­šla zákla­dy kvan­to­vé sfé­ry a při­da­la něja­ký pří­běh s těmi­to nový­mi posta­va­mi, zbý­vá nám asi 20 minut na vel­kou akč­ní scé­nu zapla­ve­nou pod­sví­ce­ným CGI. V tom­to podiv­ném novém svě­tě však bolest­ně chy­bí jaký­ko­li smy­sl pro zába­vu: přes­to­že je Quantumania pře­pl­ně­ná divo­ký­mi výtvo­ry, nikdy si nena­jde čas na jejich pro­zkou­má­ní.

Nejhorší na Quantumania však je, že přes vše­chen čas strá­ve­ný expo­zi­cí nikdy ten­to nový svět a jeho fun­go­vá­ní pořád­ně nepo­cho­pí­me. Ve scé­ná­ři fil­mu (kte­rý má na svě­do­mí hlav­ní scé­náris­ta Jeff Loveless, jenž psal a pro­du­ko­val seri­ál Rick a Morty) se ke kvan­to­vé říši při­stu­pu­je leh­ko­váž­ně a na sílu, tak­že nikdy nezkou­má­me to, co vidí­me, do hloub­ky.

V porov­ná­ní s Pandorou ve fil­mu Avatar: Cesta vody nebo Wakandou a Talokanem ve fil­mu Black Panther: Wakanda Forever, Ant-Man and the Wasp: Quantumania chy­bí mož­nost před­sta­vit sku­teč­ný a hma­ta­tel­ný svět.

Také posta­va Kanga je divá­kům drže­na zkrát­ka: je při­pra­ve­na stát se dal­ším Thanosem, ale jeho pří­běh, moti­vy, a dokon­ce i schop­nos­ti zůstá­va­jí z vel­ké čás­ti záha­dou. Byl vyhnán z vesmí­ru jiných Kangů, ale Quantumania nám nikdy neřek­ne proč.

Ant-Man a Wasp: Quantumania je stá­le zábav­ná, a to pře­de­vším díky Ruddovu Langovi, jed­né z nej­pl­no­hod­not­něj­ších lid­ských postav, kte­ré se v MCU obje­vi­ly: je to pros­tě táta, kte­rý se sna­ží být lep­ší a na jehož mini­a­tur­ních bed­rech leží tíha celé­ho svě­ta. Také Pfeifferová a Douglas zde dostá­va­jí více pro­sto­ru než v před­cho­zích fil­mech a svůj čas na plát­ně vyu­ží­va­jí napl­no.

S tím, jak MCU roz­ši­řu­je svůj záběr, však ztrá­cí lid­skost. Poslední film Thor zkou­mal gala­xie, Doctor Strange si vzal na paškál mul­ti­vesmír a nyní se Ant-Man noří do kvan­to­vé říše; všech­ny tři fil­my byly jas­ný­mi pro­pa­dá­ky, kte­ré divá­kům při­ná­še­jí kle­sa­jí­cí návrat­nost času inves­to­va­né­ho do zkou­má­ní podiv­ných, ale nako­nec nepod­stat­ných nových svě­tů.

Při vší vyna­lé­za­vé podiv­nos­ti kvan­to­vé říše v Ant-Man a Wasp: Quantumania, radě­ji bychom byli v San Franciscu s Langovou sta­rou par­tou. Luis Michaela Peñi nám ten­to­krát vel­mi chy­bí.