Proměna – moderní adaptace kafkovského díla

Photo © Městská divadla pražská

Co to dělá Řehoř Samsa u sebe v poko­ji? Natáčí videa? Hraje počí­ta­čo­vé hry? Propadá se do samo­ty? Zešílel? Sní nebo žije? Poznává ješ­tě křeh­kou hra­ni­ci mezi rea­li­tou a vir­tu­ál­ní sku­teč­nos­tí, do níž se převtě­lil? Slavné dílo Franze Kafky jako surre­ál­ná počí­ta­čo­vá hra, kte­rá se mění v urput­ný boj o vlast­ní identi­tu a exis­ten­ci v rych­le se mění­cím okol­ním svě­tě. Renomovaný reži­sér Ivan Uryvskyj při­ná­ší odváž­ný nová­tor­ský pří­stup ke kla­sic­ké lite­rár­ní před­lo­ze. Probudí se Řehoř Samsa ze svých nepo­koj­ných snů? A bude to ješ­tě on?

Obsah

Adaptace Kafkovy Proměny líčí osud mla­dé­ho obchod­ní­ho ces­tu­jí­cí­ho – Řehoře Samsy. Jednoho rána se pro­bu­dí ve svém poko­ji oble­čen v při­lé­ha­vý her­ní kos­tým čer­né bar­vy pro moti­on cap­tu­re a oci­tá se uvnitř vlast­ní video­hry. Nejprve jen bez­vlád­ně a ode­vzda­ně leží v poste­li na zádech a nemů­že se ani pohnout. Jeho tělu namon­to­va­li dvě ber­le. Chtěl se pře­to­čit na bok nebo vstát, ale přes veš­ke­ré své úsi­lí nemohl. V tom­to sta­vu není scho­pen ani ode­jít do prá­ce, čímž nejen popu­dí své­ho šéfa, nedo­dr­ží čas, ter­mí­ny a limi­ty, ale také oka­mži­tě naru­ší chod domác­nos­ti, na níž byl dosud exis­tenč­ně závis­lý. Tato zne­po­ko­ji­vá situ­a­ce odstar­to­va­la zdě­še­ní, faleš­ný sou­cit a kon­flik­ty v jeho vlast­ní rodi­ně. Sestra Markéta jako jedi­ná se sna­ží být vše­mož­ně nápo­moc­ná. Slabá a pasiv­ní mat­ka nově nasta­lou situ­a­ci psy­chic­ky nezvlá­dá a násil­né­mu otci je Řehoř jen na obtíž a tak mu bez skru­pu­lí vul­gár­ně nadá­vá. Děj pokra­ču­je počí­ta­čo­vou hrou, vir­tu­ál­ní rea­li­tou, v níž Řehoři postup­ně ubý­va­jí živo­ty – až nako­nec svůj boj pro­hra­je. Navzdory pojí­dá­ní chip­sů obrov­ský brouk, ozna­čo­ván „hov­ni­vá­lem“, už nemá sílu, sláb­ne a umí­rá. Po jeho tiché smr­ti si rodi­na při­ťuk­ne šam­paň­ským, pocí­tí úle­vu a po osla­vách začne plá­no­vat novou budouc­nost. Jeho exis­ten­ce byla pou­ze tíži­vou epi­zo­dou jejich živo­ta.

Charakteristika „kafkovského“ díla

Skrze tech­nic­ké „udě­lát­ka“, pro­stře­dí video­hry a oddě­le­né záze­mí pro režii diva­del­ní hra líčí hlu­bo­ké „kaf­kov­ské“ poci­ty izo­la­ce, osa­mě­ní, odlid­ště­ní a absur­di­ty i sna­hu o pře­ži­tí hlav­ní­ho hrdi­ny. I moder­ní poje­tí zachy­cu­je motiv viny a ztrá­ty lid­ské důstoj­nos­ti. I v sou­do­bé video­her­ní adap­ta­ci jde o exis­ten­ci­ál­ní ladě­ní s prv­ky absur­di­ty. Dílo zob­ra­zu­je, jak člo­věk ztrá­cí svou hod­no­tu ve spo­leč­nos­ti, jakmi­le pře­sta­ne plnit oče­ká­va­nou soci­ál­ní roli (zaměst­nan­ce, živi­te­le rodi­ny, posluš­né­ho syna, úspěš­né­ho člo­vě­ka). I moder­ní poje­tí s běží­cím pásem, při­lé­ha­vým kos­tý­mem a her­ním designem zůstá­vá typic­ky „kaf­kov­ským“ dílem. Citlivého divá­ka pro­vá­zí tís­ni­vá atmo­sfé­ra, pocit ohro­že­ní, bez­mo­ci a nepo­cho­pi­tel­né­ho svě­ta.

Pro koho je divadelní Proměna vhodná?

Soudobou diva­del­ní adap­ta­ci bych dopo­ru­či­la zejmé­na mla­dým lidem, stu­den­tům, matu­ran­tům, hrá­čům PC či VR her, kte­ří mají blíz­ko k počí­ta­či, video­hrám a digi­tál­ní­mu svě­tu obec­ně. Vzhledem k pou­ži­tým fran­couz­ským holím by s moti­vem moh­li souznít i lidé s růz­ným dru­hem úra­zu, kte­ří se v růz­né míře cítí z běž­né­ho živo­ta vyčle­ně­ni. Divadelní hra by se moh­la líbit čte­ná­řům kniž­ní před­lo­hy nebo lidem, kte­ří se zají­ma­jí o exis­ten­ci­ál­ní téma­ta s prv­ky absur­di­ty a hlu­bo­ký­mi emo­ce­mi, jako jsou např. vina, izo­la­ce či odlid­ště­ní. Dílo může oslo­vit i fanouš­ky cit­li­vé k tra­gic­ké­mu roz­mě­ru lid­ské exis­ten­ce. Zřejmě zaujme ty, kte­ří se rádi zamýš­le­jí nad lid­skou pova­hou a pod­sta­tou lid­ské exis­ten­ce.

Plusy a mínusy

Nezvyklé moder­ní poje­tí Kafkovy Proměny ve sty­lu video­hry je mno­hý­mi oce­ňo­vá­no, jiný­mi zatra­co­vá­no. K před­nos­tem insce­na­ce pat­ří odva­ha pro netra­dič­ní tech­nic­ké zpra­co­vá­ní, fun­gu­jí­cí atmo­sfé­ra i při pře­ne­se­ní díla do odlid­ště­né vir­tu­ál­ní rea­li­ty a také pří­stup­nost pro mla­dou gene­ra­ci. Mě osob­ně se herec­ké výko­ny Martina Donutila, Evellyn Pacolákové, Radima Kalvody, Sáry Affašové, Veroniky Pozniak, Oresta Pastucha a Zdeňka Vencla líbi­ly. Jako slab­ší strán­ka se může jevit zjed­no­du­še­ní pří­bě­hu, vět­ší podíl „kaf­kov­ské­ho“ mlče­ní a „brou­kov­ství“ na úkor dra­ma­tic­ké­ho hra­ní. Přesto na mě vystou­pe­ní zapů­so­bi­lo klad­ně, atmo­sfé­ra vysti­ho­va­la exis­ten­ci­ál­ní tíseň, absur­di­tu a pocit ohro­že­ní, typic­ké pro kaf­kov­ské dílo. Ocenila jsem krat­ší dél­ku před­sta­ve­ní bez pře­stáv­ky, při­ja­tel­né osvět­le­ní namís­to avi­zo­va­ných ost­rých svě­tel­ných změn, kte­ré nejsou vhod­né pro divá­ky s epi­lep­sií, a také sne­si­tel­nou úro­veň ozvu­če­ní. Celkový dojem dle mého názo­ru půso­bí uspo­ko­ji­vě.

Verdikt

Síla Proměny spo­čí­vá v její nad­ča­so­vé sym­bo­li­ce – je stá­le aktu­ál­ní: dnes v her­ním hávu jako před lety v ori­gi­ná­le. Netradiční moder­ně ladě­ná diva­del­ní adap­ta­ce z pro­stře­dí vir­tu­ál­ní rea­li­ty zacho­va­la psy­cho­lo­gic­kou hloub­ku díla, je sro­zu­mi­tel­ná i pro mla­dou gene­ra­ci nebo pro ty, kdo kni­hy nečtou. Co se týče tíži­vé, až depre­siv­ní atmo­sfé­ry kaf­kov­ské­ho díla – je dáv­ko­vá­no ve sne­si­tel­né míře. Názory divá­ků na odváž­né tech­nic­ké poje­tí díla se růz­ní, hod­no­ce­ní nechám na kaž­dém z nás.

Osobnost Franze Kafky

Franz Kafka (3. čer­ven­ce 1883, Praha – 3. červ­na 1924, Kierling u Vídně) byl němec­ky píší­cí spi­so­va­tel židov­ské­ho půvo­du, jehož dílo pat­ří k nej­vliv­něj­ším tex­tům 20. sto­le­tí. Jeho romá­ny a povíd­ky zachy­cu­jí poci­ty odci­ze­ní, byro­kra­tic­ké­ho útla­ku a exis­ten­ci­ál­ní úzkos­ti moder­ní­ho člo­vě­ka. Vystudoval prá­va na Německé čás­ti Karl-Ferdinandovy uni­ver­zi­ty a pra­co­val v Dělnické úra­zo­vé pojiš­ťov­ně pro Království čes­ké. Úřednická ruti­na ho vyčer­pá­va­la a psa­ní se pro něj sta­lo úto­čiš­těm. Mnoho děl vzni­ka­lo v noci, po pra­cov­ních hodi­nách. Jeho styl se vyzna­ču­je pros­tým jazy­kem, absurd­ní logi­kou a exis­ten­ci­ál­ním napě­tím. Proměna (1915) líčí pro­mě­nu člo­vě­ka v hmyz jako meta­fo­ru odci­ze­ní, zatím­co Proces (1925) a Zámek (1926) zob­ra­zu­jí mar­ný boj jed­not­liv­ce s nepo­cho­pi­tel­nou mocí. Díla byla vět­ši­nou vydá­na až po auto­ro­vě smr­ti, přes­to­že Kafka žádal jejich spá­le­ní. Brod jeho přá­ní nespl­nil, čímž zajis­til jejich zacho­vá­ní a svě­to­vou slá­vu. Kafka byl pla­chý, ale cit­li­vý inte­lek­tu­ál. Měl něko­lik snou­be­nek (Felice Bauerová, Julie Wohryzek, Milena Jesenská) a posled­ní léta sdí­lel s Dorou Diamant. Zajímal se o sio­nis­mus i o mystic­ké smě­ry judais­mu. Zemřel na tuber­ku­ló­zu v roce 1924, v pou­hých čty­ři­ce­ti letech. Pojem „kaf­kov­ský“ ozna­ču­je situ­a­ce absurd­ní­ho odci­ze­ní a byro­kra­tic­ké moci. Kafka inspi­ro­val moder­ní auto­ry od Albert Camus po Gabriel García Márquez. Jeho dílo se čte na všech kon­ti­nen­tech a zůstá­vá sym­bo­lem moder­ní­ho člo­vě­ka tvá­ří v tvář nepo­cho­pi­tel­né rea­li­tě.