Charlie Human: Apokalypsa na počkání

Sex, dro­gy a pří­še­ry – tak by se dal struč­ně cha­rak­te­ri­zo­vat román afric­ké­ho spi­so­va­te­le Charlieho Humana. Hlavním hrdi­nou je puber­ťák Baxter Zevcenko, kte­rý navště­vu­je střed­ní ško­lu v Kapském Městě a v níž pro­vo­zu­je úspěš­ný byz­nys. Vede gang Pavouk pro­dá­va­jí­cí por­no, jenž je jed­ním ze tří hlav­ních nele­gál­ních sku­pin na ško­le. Tyto sku­pi­ny mezi sebou boju­jí o moc a Baxter jako inte­li­gent­ní a schop­ný vůd­ce vydě­lá­vá nema­lé pení­ze. V sou­kro­mém živo­tě je to ale hor­ší – Baxter sice má pří­tel­ky­ni Esmé, ovšem nevy­chá­zí dob­ře s autis­tic­kým bra­t­rem, jehož ozna­ču­je jako „men­tá­la“ a sám dochá­zí k psy­chi­at­ro­vi.

Jednoho dne jeho pří­tel­ky­ni Esmé někdo une­se a je na Baxterovi, aby pro jed­nou pře­stal mys­let sám na sebe a našel ji. S tím mu nemů­že pomo­ci nikdo jiný, než výstřed­ní lovec lidí a nad­při­ro­ze­ných stvo­ře­ní Jackson Ronin, kte­rý ho zave­de do pra­zvlášt­ní­ho svě­ta kou­zel­ných bytos­tí a oblud. Stopy vedou do Paláce těla, mís­ta, kde se natá­čí bizar­ní por­no s fan­task­ní­mi stvo­ře­ní­mi a kte­ré vede zom­bie pavou­či­ce Anansi.  Aby toho neby­lo málo, zda­jí se Baxterovi podiv­né sny o mla­dé búr­ské dív­ce, kte­rá o něm v těch­to snech čas­to mlu­ví. Pátrání po Esmé nicmé­ně pokra­ču­je, zvrat však při­chá­zí ve chví­li, kdy Baxter opět navští­ví své­ho psy­chi­at­ra a ten mu tvr­dí, že všech­no o jiné rea­li­tě plné nad­při­ro­ze­ných postav, o níž mu chla­pec vyprá­ví, je pou­ze ilu­ze a že je váž­ně nemoc­ný. Opravdu si Baxter vytvo­řil v hla­vě odliš­ný svět, nebo je to jinak?

Kniha ve mne už od prv­ní­ho pohle­du vyvo­lá­va­la smí­še­né poci­ty. Obálka je gra­fic­ky zpra­co­vá­na vel­mi poda­ře­ně, ale ukáz­ka na zad­ní stra­ně je vytr­že­ná z kon­tex­tu neši­kov­ně, tak­že nedá­vá moc smy­sl. A v podob­ném duchu se nese i obsah. Na jed­nu stra­nu je zde mno­ho vskut­ku ori­gi­nál­ních při­rov­ná­ní a vyprá­vě­ní v ich for­mě spo­leč­ně s oso­bi­tým sty­lem hlav­ní posta­vy dodá­vá ději na zají­ma­vos­ti.

„Moje hyp­na­go­gic­ké vize, sny o Búrech a o Kudlankách, jsou pou­hé bio­lo­gic­ké reak­ce na stres. Něco jako pro­ces dušev­ní defrag­men­ta­ce, na kte­rý logic­ky mají vliv ty lek­ce z his­to­rie, kte­ré mi Rafe neu­stá­le cpe.

A moje setká­ní s tím sta­rým bez­do­mov­cem vče­ra večer? To je jen kon­fir­mač­ní zau­ja­tost. Hledám odpo­vě­di, tak­že jsem si jeho blá­bo­le­ní uzpů­so­bil, aby zapadlo do mého nara­ti­vu.“

(str. 77)

Na stra­nu dru­hou, nad­při­ro­ze­né pod­svě­tí v kni­ze je vykres­le­no poně­kud cha­o­tic­ky, pře­de­vším co se týče pojme­no­vá­ní jed­not­li­vých dru­hů stvo­ře­ní. Z typic­kých fan­ta­sy postav se zde nachá­ze­jí jenom šot­ci, jinak se kni­ha hemží novo­tva­ry jako je gog, Obambo, Skrytí, Děsiví, san­go­ma či nym­fang. Jejich cha­rak­te­ris­ti­ka a his­to­rie dané­ho dru­hu není úpl­ně dota­že­ná do kon­ce a množ­ství názvů tomu vše­mu pří­liš nepo­má­há. Román je ovšem vtip­ně napsa­ný, rych­le ubí­há a drs­něj­ší jazyk z něj tvo­ří ori­gi­nál­ní a svě­ží celek.

Hodnocení: 70%