Assassin’s Creed II – návrat legendy, který stále fascinuje

Foto: Ubisoft

Assassin’s Creed II je pova­žo­vá­na za jeden z nej­zá­sad­něj­ších titu­lů v his­to­rii her­ní­ho prů­mys­lu a dodnes pat­ří mezi mil­ní­ky akč­ních adven­tur. Ubisoft zde roz­vi­nul původ­ní kon­cept do kom­plex­ní­ho a atmo­sfé­ric­ké­ho pří­bě­hu zasa­ze­né­ho do rene­sanč­ní Itálie, kte­rý v mno­hém pře­ko­nal své­ho před­chůd­ce. Hlavní hrdi­na Ezio Auditore da Firenze se stal iko­nou série a dodal hře neza­mě­ni­tel­ný cha­rak­ter, kte­rý si hrá­či zami­lo­va­li.

Úvod

Rok 2009 zna­me­nal pro Ubisoft a fanouš­ky akč­ních her význam­ný mil­ník: vydá­ní Assassin’s Creed II, pokra­čo­vá­ní původ­ní­ho titu­lu, kte­ré roz­ší­ři­lo a pro­hlou­bi­lo her­ní svět i pří­běh série. Oproti prv­ní­mu dílu, kte­rý byl v mno­hém expe­ri­men­tál­ní a mís­ty nedo­ta­že­ný, dvoj­ka před­sta­vi­la pro­pra­co­va­něj­ší mecha­ni­ky, bohat­ší pří­běh a atrak­tiv­něj­ší pro­stře­dí – pře­de­vším v podo­bě stře­do­vě­ké Florencie a Benátek. Hlavním pro­ta­go­nis­tou se stal mla­dý Ezio Auditore, jehož osud hrá­če vtáh­ne do sple­ti­té­ho svě­ta asa­sí­nů a tem­plá­řů, jejich intrik i osob­ních tragé­dií. Tato hra nejen­že nasta­vi­la nový stan­dard pro sérii, ale také měla zásad­ní vliv na žánr his­to­ric­kých akč­ních her.

Assassin’s Creed II se ode­hrá­vá v úchvat­ném pro­stře­dí ital­ské rene­san­ce a vyu­ží­vá sku­teč­ných his­to­ric­kých postav a udá­los­tí, což umoc­ňu­je dojem auten­tič­nos­ti a atmo­sfé­ry. Díky tomu se hráč může pono­řit do svě­ta, kde se pro­lí­ná intri­ka s pomstou, přá­tel­ství s zra­du a kde se kaž­dý krok hlav­ní­ho hrdi­ny odra­zí v dal­ším vývo­ji děje. Už od začát­ku je jas­né, že Ubisoft si dal zále­žet nejen na her­ní mecha­ni­ce, ale i na vyprá­vě­ní, což hře dodá­vá hloub­ku a výraz­nou emo­ci­o­nál­ní slož­ku.

Hratelnost

Jedním z hlav­ních pilí­řů Assassin’s Creed II je pro­pra­co­va­ný sys­tém boje, par­kou­ru a ste­al­th mecha­nik. Hráč má k dis­po­zi­ci pes­trou šká­lu zbra­ní – od iko­nic­kých skry­tých čepe­lí, přes rych­lý poni­ard, vrha­cí nože až po skry­tou pis­to­li, kte­rá byla na svou dobu uni­kát­ní. Tento arze­nál umož­ňu­je hrá­či zvo­lit si vlast­ní styl boje, ať už pre­fe­ru­je pří­mý střet nebo tichý aten­tát ze zálo­hy. Zajímavým prv­kem je mož­nost dočas­ně pou­žít těž­ké zbra­ně, kte­ré sice ome­zu­jí pohyb, ale posky­tu­jí výraz­nou výho­du v boji.

Parkour, kte­rý je jed­ním z cha­rak­te­ris­tic­kých zna­ků série, zde však bohu­žel není zce­la doko­na­le ply­nu­lý. Pohyb hlav­ní­ho hrdi­ny může půso­bit občas těž­ko­pád­ně a ne vždy rea­gu­je přes­ně pod­le oče­ká­vá­ní hrá­če, což může frustro­vat. Nicméně samot­ná mapa Florencie a dal­ších míst je tak detail­ní a roz­ma­ni­tá, že pro­zkou­má­vá­ní střech, věží a uli­ček nabí­zí stá­le dosta­tek zába­vy. Vedlejší úko­ly a sbě­ra­tel­ské před­mě­ty pak pro­dlu­žu­jí her­ní dobu a umož­ňu­jí hrá­či lépe pro­nik­nout do her­ní­ho svě­ta.

Co se týče obtíž­nos­ti, Assassin’s Creed II není extrém­ně nároč­ný titul, což může být pro někte­ré hrá­če výho­dou i nevý­ho­dou. Hra spí­še sta­ví na ply­nu­lém zážit­ku a pří­bě­hu než na tvr­dých výzvách, a to se odrá­ží i v desig­nu nepřá­tel a sou­bo­jů. Za zmín­ku sto­jí také širo­ké mož­nos­ti tak­ti­ky a růz­no­ro­dost pří­stu­pů k eli­mi­na­ci cílů, kte­ré při­spí­va­jí k poci­tu svo­bo­dy a kre­a­ti­vi­ty během hra­ní.

Grafika a zvuk

Assassin’s Creed II se vizu­ál­ně výraz­ně odli­šu­je od své­ho před­chůd­ce. I když hra vyšla před více než dese­ti lety, její zpra­co­vá­ní pro­stře­dí je stá­le půso­bi­vé. Florencie, Benátky a dal­ší loka­ce jsou detail­ně vykres­le­né a věr­ně odpo­ví­da­jí své his­to­ric­ké před­lo­ze. Přesto však gra­fi­ka půso­bí mís­ty vybled­le a mdlě, což může někte­rým hrá­čům sni­žo­vat záži­tek. Modely postav jsou někdy kri­ti­zo­vá­ny za svou nepři­ro­ze­nost a zasta­ra­lost, což v dneš­ní době už půso­bí tro­chu komic­ky. Barvy jsou čas­to tlu­me­né, což v kom­bi­na­ci s ne zce­la ply­nu­lou ani­ma­cí vytvá­ří dojem, že hra je mís­ty téměř čer­no­bí­lá.

Zvukový dopro­vod je nao­pak jed­ním z nej­vět­ších plu­sů hry. Hudba, zejmé­na sklad­by jako „Venice Rooftops“ a „Ezio’s Family“, se sta­ly iko­nic­ký­mi a dodnes rezo­nu­jí v pamě­ti hrá­čů. Sound design je detail­ní, od zvu­ků měs­ta až po dechbe­rou­cí hudeb­ní moti­vy, kte­ré pod­tr­hu­jí atmo­sfé­ru a emo­ce pří­bě­hu. Dabing je kva­lit­ní, i když v někte­rých loka­li­za­cích, napří­klad v češ­ti­ně, může půso­bit ne zce­la pře­svěd­či­vě. Celkově zvu­ko­vý aspekt hry výraz­ně zvy­šu­je její záži­tek a umoc­ňu­je pono­ře­ní do svě­ta rene­sanč­ní Itálie.

Příběh

Příběh Assassin’s Creed II je roz­hod­ně jed­ním z nej­vý­raz­něj­ších prv­ků, kte­ré hru odli­šu­jí od ostat­ních akč­ních titu­lů své doby. Hlavním hrdi­nou je Ezio Auditore da Firenze, mla­dý šlech­tic, jehož život se po tra­gic­ké zra­dě rodi­ny obrá­tí naru­by. Motiv pomsty je zde dopl­něn o hlub­ší pro­zkou­má­ní osob­ní­ho růstu, morál­ky a smys­lu exis­ten­ce v kon­tex­tu boje mezi asa­sí­ny a tem­plá­ři. Ezio se z nezku­še­né­ho mla­dí­ka stá­vá zra­lým a respek­to­va­ným asa­sí­nem, což hráč sle­du­je skr­ze celou hru a její řadu význam­ných momen­tů.

Do pří­bě­hu jsou zakom­po­no­vá­ny sku­teč­né his­to­ric­ké osob­nos­ti, při­čemž nej­vý­raz­něj­ší roli hra­je Leonardo da Vinci. Ten není jen ved­lej­ší posta­vou, ale stá­vá se Ezioovým pří­te­lem, rád­cem a tvůr­cem uni­kát­ních vyná­le­zů, kte­ré hrá­či zpří­stup­ňu­jí nové mož­nos­ti při plně­ní úko­lů. Postava Leonarda při­ná­ší do hry nejen his­to­ric­ký kon­text, ale i leh­ký humor a lid­skost. Nechybí ani zná­mé posta­vy jako Rodrigo Borgia, kte­rý před­sta­vu­je hlav­ní­ho anta­go­nis­tu a sym­bol zla v pří­bě­hu. Tento mix fik­ce a rea­li­ty vytvá­ří pou­ta­vý a emo­tiv­ní pří­běh plný zvra­tů a napě­tí.

Technické zpracování

Technicky je Assassin’s Creed II solid­ně odve­de­ná hra, i když s někte­rý­mi nedo­stat­ky, kte­ré mohou být patr­né zejmé­na na sou­čas­ných plat­for­mách. Hratelnost může trpět občas­nou nevy­vá­že­nos­tí ovlá­dá­ní, kte­rá byla kri­ti­zo­vá­na pře­de­vším v kon­zo­lo­vých ver­zích. Někdy půso­bí par­kour a pohyb posta­vy méně přes­ně a hrá­či se musí při­způ­so­bit jis­tým nepřes­nos­tem. Technické chy­by se však nevy­sky­tu­jí nato­lik čas­to, aby výraz­ně naru­ši­ly záži­tek, a vět­ši­nu pro­blé­mů lze pře­ko­nat trpě­li­vos­tí a zku­še­nost­mi.

Optimalizace hry na nověj­ších sys­té­mech může být pro­ble­ma­tic­ká, přes­to­že exis­tu­jí způ­so­by, jak tyto potí­že obe­jít. Grafické i zvu­ko­vé prv­ky jsou v rám­ci mož­nos­tí své doby dob­ře zpra­co­va­né, i když na dneš­ní pomě­ry již zasta­ra­lé. Přesto má hra stá­le své kouz­lo, kte­ré díky sil­né­mu pří­bě­hu, atmo­sfé­ře a pro­pra­co­va­né mecha­ni­ce doká­že hrá­če udr­žet v napě­tí po dlou­hé hodi­ny.

👍 Kladné body

• Ezio Auditore jako cha­risma­tic­ký a kom­plex­ní pro­ta­go­nis­ta
• Autentické a detail­ní zpra­co­vá­ní rene­sanč­ní Itálie, zejmé­na Florencie
• Silný a emo­tiv­ní pří­běh s his­to­ric­ký­mi posta­va­mi a pro­pra­co­va­ný­mi záplet­ka­mi

👎 Záporné body

• Někdy nepřes­né a těž­ko­pád­né ovlá­dá­ní, zejmé­na par­kur
• Grafika a mode­ly postav půso­bí zasta­ra­le a mdle
• Občas nud­ný a ste­re­o­typ­ní pří­bě­ho­vý postup typu „zabij – sle­duj – najdi“

Závěrečné hodnocení

Assassin’s Creed II je titul, kte­rý dodnes pat­ří k nej­vý­znam­něj­ším hrám své doby a před­sta­vu­je zla­tý stan­dard série. Přes někte­ré tech­nic­ké i designo­vé nedo­stat­ky nabí­zí hlu­bo­ký pří­běh, neza­po­me­nu­tel­né­ho hrdi­nu a boha­tý her­ní svět, kte­rý hrá­če vtáh­ne do rene­sanč­ní Itálie plné intrik a dob­ro­druž­ství. Pro fanouš­ky akč­ních adven­tur s his­to­ric­kým náde­chem je tato hra stá­le povin­nos­tí. Hodnocení: 87 %