Bábovky

Babovky

LENKA VLASÁKOVÁ / 1972

role Milušky

Filmová, diva­del­ní a tele­viz­ní hereč­ka. Narodila se v Praze. Vystudovala DAMU a již v prů­bě­hu stu­dia hos­to­va­la v Divadelním spol­ku Kašpar, poté půso­bi­la v Divadle Rokoko a na řadě dal­ších scén. Ve fil­mu debu­to­va­la v dra­ma­tu Věry Plívové Šimkové Houpačka (1990). Výraznou rolí byla Tereza v drama-tu reži­sé­ra Petra Václava Paralelní svě­ty (2001). U stej­né­ho reži­sé­ra exce­lo­va­la v psy­cho­lo­gic­kém dra­ma­tu Nikdy nejsme sami (2016). Za hlav­ní posta­vu v poe­tic­kém dra­ma­tu Ivana Fíly Lea (1996) byla oce­ně­na Českým lvem. Je oblí­be­nou fil­mo­vou hereč­kou (např. tragi­ko­me­die Tajnosti (2007) a O rodi­čích a dětech (2007), dra­ma Kawasakiho růže (2009), kome­die Ženy v poku­še­ní (2010), dra­ma Lída Baarová (2016), kome­die Po čem muži tou­ží (2018), road movie Všechno bude (2018)) a také popu­lár­ní tele­viz­ní hereč­kou (seri­á­ly výběr: Ulice (2005), Labyrint (2015), Bohéma (2017), Bez vědo­mí (2019)).

Představte svou posta­vu Milušky, obě­ta­vé ženy, kte­rá vůbec nehle­dí na vlast­ní potře­by a celý život zasvě­tí své rodi­ně.

Během natá­če­ní jsem pře­mýš­le­la, jest­li je to hrdin-

ka nebo oběť. Pro mě Miluška ukrý­va­la i část sobec­tví, ale nechci více vyzra­zo­vat děj a závěr fil­mu. Je to pří­běh typic-ké čes­ké sebe obě­tu­jí­cí se ženy, kte­rá žije živo­ty těch dru­hých a z toho­to kru­hu se nedo­ká­že vyma­nit.

V čem vás fas­ci­no­val scé­nář?

Baví mě žen­ský pohled na život, jakým způ­so­bem řeší­me mode­lo­vé situ­a­ce. Ženský svět je zachy­cen z něko­li­ka úhlů a na zákla­dě urči­tých okol­nos­tí se mění. Ženy se pro­mě­ňu­jí, vyví­jí a změ­ní i své život­ní posto­je.

Znala jste před­lo­hu kni­hu Radky Třeštíkové Bábovky a v čem vás zau­ja­la?

Znala jsem před­lo­hu. Překvapilo mě, když jsem to čet­la, že to není jen leh­ké vzta­ho­vé čte­ní a zau­ja­lo mě, že to není kome-die. Fascinoval mě pro­ple­te­nec pří­bě­hu a vzta­hů a ohro­mil mě i samot­ný závěr kni­hy.

A mys­lí­te, že z žen­ské­ho romá­nu Bábovky, jak je kri­ti­kou vní-mán, nato­čil Rudolf Havlík i „muž­ský“ film?

Neoddělitelnou sou­čás­tí naše­ho živo­ta jsou muži. Také zde jsou muži sou­čás­tí pří­bě­hu, jsou kata­ly­zá­to­rem, roz­buš­kou našich živo­tů a pří­běhy ve fil­mu se hod­ně pro­po­ju­jí prá­vě přes muže.

Připravovala jste se nějak výraz­ně na svou roli záchra­nář­ky?

Absolvovala jsem krát­kou instruk­táž v sanit­ce záchran­né služ­by.

Jak reži­sér Rudolf Havlík spo­lu­pra­cu­je s her­ci, jaký je to typ reži­sé­ra? Znáte se už z kome­die Po čem muži tou­ží.

Rudolf je typ hle­da­jí­cí­ho, vstříc­né­ho, vel­mi cit­li­vé­ho reži­sé­ra. Je zvě­da­vý na váš pohled - na vaši posta­vu. Pak vás vede pří­bě­hem, pro­to­že to vše vidí zvnějš­ku. Práce s ním je vel­mi dob­rá, byla i skvě­lá atmo­sfé­ra na pla­ce. Ruda je výbor­ný klid­ný člo­věk, se kte­rým máte jis­to­tu klid­né­ho vůd­ce.

Vytvořila jste man­žel­ský pár s Jiřím Langmajerem, kte­rý si zde vystři­hl roli una­ve­né­ho otce rodi­ny, despo­ty. Jak vám kla­pa­lo fil­mo­vé man­žel­ství?

Klapalo. S Jiřím se zná­me už dlou­ho, potká­va­li jsme se na diva-dle i ve fil­mu.

Bábovky vyprá­ví o síle žen, záro­veň jsou son­dou do sou­čas­né čes­ké spo­leč­nos­ti, o čem pod­le vás jsou?

To jsme my ženy, kaž­dá peče­me jinou bábov­ku a kaž­dé bude jinak chut­nat, přes­to­že to bude pořád bábov­ka. A o tom je ten­to film, kaž­dá žena kaž­dou situ­a­ci řeší jinak.