(zatím nehodnoceno)
Loading...
BARBORA POLÁKOVÁ / 1983
role Karolíny
Herečka, zpěvačka, úspěšná interpretka, která se narodila v Kolíně. V deseti letech začala navštěvovat divadelní soubor a později i pohybové divadlo. Po studiu Ekogymnásia v Poděbradech se věnovala studiu herectví na DAMU a poté působila v angažmá v Divadle na Vinohradech. Známou se sta-la díky účinkování v divadelní hře A studia Rubín Blonďatá bestie, kde si zahrála političku Kristýnu Kočí. Jako herečka a zpěvačka natočila řadu populárních videoklipů a v roce 2015 vydala své první album se singlem Nafrněná, za které byla oceněna na Cenách Anděl 2015 (Objev roku, Skladba roku). Výběr z filmografie: tragikomedie Kráska v nesnázích (2006), František je děvkař (2008), Láska je láska (2012), komedie Instalatér z Tuchlovic (2016) či tragikomedie Kvarteto (2017). Diváci ji také znají z televizních seriálů: Okresní přebor (2010), Neviditelní (2014) nebo Marta a Věra (2014 - 2016).
Představte vaši postavu Karolíny.
Karolína si moc přeje miminko. Přeje si ho už několik let a pře-je si ho tak, že si zapomíná přát už cokoliv jiného a regulérně z toho blbne. Martin, její manžel, ji kdysi miloval a možná i pořád miluje, jen je momentálně složité na ní vidět, skrz tu její urput-nost, i nějaké pěkné stránky její osobnosti.
Znala jste předlohu Bábovek stejnojmennou knihu Radky Třeštíkové, v čem vás bavila?
Ano, znala jsem ji. Načítala jsem dokonce na audio knihu postavu, ale Saši. Bylo to docela legrační se v tompak vyznat. Několik z těch hereček, které audioknihu namlouvaly, ve filmu také hra-jí, ale každá máme jinou postavu ve filmu než v audioknize. Tak jsem se v tom na začátku trošku motala, kdo je kdo.
Jak jste se připravovala na postavu Karolíny, která je typický rodinný typ toužící po dítěti, čerpala jste některé momenty pro svou postavu z reálného života – z vašeho okolí?
Mám několik kamarádek bez partnera, kterým se blíží čtyřicítka. Je to zvláštní status téhle doby. Je zajímavé, jak je to časté. Takže, ano, zkoušela jsem si představit ten stav, tu touhu, ten smu-tek a potřebu porodit, než ujede vlak. Musí to být opravdu těžké všechno tohle prožívat a soucítím s ženami, které si tímhle procházejí.
Ve filmu je humorná scéna, kdy vás kolega Zdeněk pozve na rande a vy ho půvabně odmítnete replikou: „Kafe nepi-ju, jsem vdaná“. Byly tyto momenty už ve scénáři nebo jste improvizovali na place?
Ne, ne, to je věta ze scénáře. V našem případě se celkově dodr-žoval spíše scénář, než že by se improvizovalo.
Jak se vám točilo s filmovým manželem Rostislavem Novákem ml.?
S Rosťou se známe patnáct let, ale nikdy jsme spolu nehráli. Tak jsme se docela nasmáli. Hlavně když jsme náš první natáčecí den, měli jen samé postelové scény. V čekacích pauzách jsme si povídali o našich různých jiných projektech. Což bylo pro mě hodně inspirativní a obohacující.
A spolupráce s filmovým kolegou v práci Jiřím Langmajerem probíhala jak?
S Jirkou jsme měli společně jen jeden natáčecí půlden.Ale teda taky hned „postelový“. Naštěstí už to známe z Neviditelných, tak nás to nijak nezaskočilo.
Co bylo pro vás na natáčení nejobtížnější?
Asi točení třístránkového dialogu na jeden záběr. Bylo to hodně náročné. Víc než jsem čekala.
Bábovky jsou komediální drama plné emocí, humoru a každo-denních situací, jakýsi ponor do mezilidských vztahů, v čem vás toto současné téma vztahů fascinuje?
Myslím, že zde je pěkně zachycené téma viny ve vztahu. A sice, že každý nese svoji půlku. V podstatě roli Martina, kterou hraje Rosťa, chápu a zároveň rozumím i Karolíně. To mě vždy v příbě-zích baví. Když není něco jen bílé nebo černé. Protože tak to je i v životě.
Bábovky vypráví o síle žen, zároveň jsou sondou do současné společnosti, ukazují, jak jsme všichni navzájem propojeni, jak jeden osud dokáže ovlivnit druhý, jak tento propletenec působí na vás?
Snažím se pracovat a vůbec žít tak, abych se za sebemohla otáčet a nestydět se. Některé práce odmítám právě proto, že se mi nechce být jen součástí projektu, který míří primárně na výdělek a potřeba něcoopravdu sdělit, je až na posledním místě. Možnost ovlivnění někoho dalšího tím, jakým způsobem se chovám já, beru s veš-kerou pokorou a zodpovědností a vnímám to už dlouho. Tahle práce k tomu sama dost vybízí se nad tím zamýšlet komplexněji.
Nejnovější komentáře