Bílý bizon: Lovecký příběh s divokým zvířetem

Bílý bizon je fan­ta­sy wes­tern z roku 1977 reži­sé­ra J. Lee Thompsona s Charlesem Bronsonem, Kim Novak, Jackem Wardenem, Slimem Pickensem a Willem Sampsonem v hlav­ních rolích.

Děj

Divokého Billa Hickoka pro­ná­sle­du­jí sny o obrov­ském bílém bizo­no­vi nato­lik, že se vydá na ces­tu po Západě, aby zví­ře našel. Cestou se Hickok setká­vá s vel­kým lakot­ským váleč­ní­kem Bláznivým koněm, kte­rý také pát­rá na plá­ních po obřím bílém buvo­lo­vi, jenž zabil Bláznivého koně, dce­ru. Hickok a Bláznivý kůň se spo­jí, aby nepo­la­pi­tel­né­ho bizo­na zabi­li.

(V kul­tu­ře indi­á­nů z plá­ní je bílý buvol posvát­ným zví­ře­tem, kte­ré má vel­ký duchov­ní význam; zejmé­na v his­to­rii a nábo­žen­ství Lakotů hra­je zásad­ní roli pro­střed­nic­tvím pří­bě­hu o Bílé buvo­lí ženě s tele­tem)

Výroba

Film byl nato­čen pod­le romá­nu Richarda Saleho vyda­né­ho v roce 1975. Larry McMurtry při recen­zi romá­nu řekl, že Sale „si vybral téma s vel­ký­mi mož­nost­mi, pro­mě­nil ho v nabrou­še­ný kůl a pokra­čo­val v nabo­dá­vá­ní na něj.“

 Filmová prá­va zakou­pil Dino De Laurentiis, kte­rý se Saleem pode­psal smlou­vu na adap­ta­ci romá­nu. Sale řekl, že De Laurentiis byl spo­lu s Darylem Zanuckem jed­ním z nej­lep­ších pro­du­cen­tů, s nimiž kdy pra­co­val.

Bronson pode­psal smlou­vu na natá­če­ní fil­mu v čer­ven­ci 1975.

„Je to Moby Dick zápa­du,“ řekl reži­sér J. Lee Thompson. „Je to film, kte­rý, jak dou­fá­me, bude fun­go­vat na mno­ha úrov­ních. Na té prv­ní je to nád­her­ný, cit­li­vý pří­běh mezi Divokým Billem Hickokem a vel­kým indi­án­ským náčel­ní­kem Šíleným koněm. Na té dru­hé vyprá­ví o člo­vě­ku, kte­rý musí najít sám sebe, hle­dat svůj osud, zba­vit se stra­chu a stát se více člo­vě­kem.“

Velká část fil­mu byla nato­če­na na zvu­ko­vé scé­ně v Los Angeles, zábě­ry se natá­če­ly v Coloradu a Novém Mexiku. Pro scé­ny s bizo­ny si pro­du­cent Laurentiis najal Carla Rambaldiho, aby navr­hl ani­ma­t­ro­nic­ké­ho bizo­na v život­ní veli­kos­ti, kte­rý by se pohy­bo­val po kole­jích. Vycházel při­tom z jeho prá­ce ve vět­ším měřít­ku na jejich před­cho­zím spo­leč­ném fil­mu King Kong (1976).

Podobně se na King Kongovi podí­le­li i her­ci Ed Lauter a David Roya a skla­da­tel John Barry.

Recepce

Ohlasy kritiky

Film se dočkal jen spo­ra­dic­ké­ho uve­de­ní v růz­ných „zku­šeb­ních nasa­ze­ních“ a nebyl pro­mí­tán pro kri­ti­ky.

Na ser­ve­ru Metacritic má film na zákla­dě hod­no­ce­ní 4 kri­ti­ků váže­ný prů­měr 25 bodů ze 100, což zna­me­ná „obec­ně nepří­z­ni­vé hod­no­ce­ní“.

Gene Siskel z Chicago Tribune udě­lil fil­mu 2 hvěz­dič­ky ze 4 a ozna­čil ho za „lovec­ký pří­běh, kte­rý je tře­ba číst v nej­šir­ších sou­vis­los­tech. Hickok, kte­rý nená­vi­dí indi­á­ny, a Šílený kůň, kte­rý nená­vi­dí bílé muže, si díky fil­mu vypěs­tu­jí vzá­jem­ný respekt. Odvaha zabí­jí rasis­mus. Je ško­da, že toto téma není více roz­vi­nu­to. Scénář, kte­rý vychá­zí z romá­nu Richarda Saleho, si mís­to toho dělá ved­lej­ší výle­ty do stan­dard­ní baro­vé pře­střel­ky a setká­ní Charlese Bronsona se sta­rou pří­tel­ky­ní (Kim Novaková).“

Arthur D. Murphy z Variety napsal: „Měsíce před recen­zen­ty zadr­žo­va­ný „Bílý bizon“ je kro­can .... Odborníci se musí divit, jak se tako­vý pro­jekt může dostat na scé­nu, když dia­lo­gy sta­čí k tomu, aby vyvo­la­ly divác­ký jásot. Titulní bes­tie vypa­dá jako koco­vi­na z pou­ti, a to i přes poku­sy o mas­ko­vá­ní pomo­cí hokey soun­d­trac­ku, ruš­né hud­by Johna Barryho, mdlé foto­gra­fie a rych­lé­ho stři­hu.“ Gary Arnold z dení­ku The Washington Post uve­dl, že film „je před­ur­čen k téměř oka­mži­té­mu zma­ru při domá­cím uve­de­ní, což je pro reži­sé­ra J. Lee Thompsona, hvězdu Charlese Bronsona a všech­ny ostat­ní, kte­ří se na tom­to fiasku podí­le­jí, vyvr­cho­le­ní, kte­ré nemů­že při­jít ani o minu­tu dří­ve.“ Bizon pod­le něj vypa­dal vel­mi faleš­ně a „pro­du­cent pod bílým pro­stě­ra­dlem skan­du­jí­cí „boogie-boogie-boogie“ by byl účin­něj­ší.“

 Jonathan Rosenbaum z The Monthly Film Bulletin napsal: „Člověk by se musel podí­vat do romá­nu Richarda Saleho, aby zjis­til, zda lze podiv­né meze­ry, odboč­ky a čer­ve­né nit­ky při­psat (zce­la nebo zčás­ti) původ­ní­mu zdro­ji. Ve fil­mo­vé ver­zi zma­te­ný nedo­sta­tek moti­va­ce Hickokovy opa­ku­jí­cí se noč­ní můry s bílým bizo­nem, z níž se vždy pro­bou­zí s pis­to­le­mi v kaž­dé ruce, nazna­ču­je, spo­lu s mno­ha dal­ší­mi nedo­myš­le­nost­mi, že vel­ká část expo­zi­ce v poza­dí byla buď odstra­ně­na, nebo dras­tic­ky zre­du­ko­vá­na, což za sebou zane­cha­lo podiv­ně roz­lo­že­né vyprá­vě­ní...“. Stejně bizar­ní a nepřes­ná je i samot­ná titul­ní bes­tie - nemotor­ný mecha­nic­ký výmy­sl při­po­mí­na­jí­cí obří chlu­pa­tou hrač­ku, jejíž řev se nepří­jem­ně podo­bá zvu­kům kru­čí­cí­ho žalud­ku.“

„Bílý bizon“ má na Rotten Tomatoes na zákla­dě pěti recen­zí 20% hod­no­ce­ní.

---

Zdroj: Anglická Wikipedie

---

---