Brittany Runs A Marathon (2019)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Brittany je oplá­ca­něj­ší, pař­by čas­to trá­ví­cí, se živo­tem neví co děla­jí­cí takřka tři­ce­ti­le­tá žena, kte­rá byd­lí v New Yorku (těž­ko říci, co z toho je ta nej­hor­ší věc). Po návštěvě léka­ře si řek­ne, že by bylo dob­ré dát si svůj život tak nějak do pořád­ku. No a jeli­kož má Brittany (občas mlu­ví­cí šíle­ným brit­ským pří­zvu­kem) hlu­bo­ko do kapsy, tak si vybe­re běhá­ní a - jak už jis­tě mod­ří vědí - postu­pem času se poku­sí o uběh­nu­tí mara­to­nu.

Brittany runs a marathon je v pod­sta­tě cel­kem nevin­ná kome­die, kte­rá je vel­mi zhru­ba zalo­že­na na sku­teč­ném osu­du jakési ženy, kte­rá měla nad­váhu a nevě­dě­la co se sebou, tak se roz­hod­la něja­ké kilo sun­dat dolů, najít si chla­pa, atd. Jelikož je tako­vých pří­bě­hů 12 do tuc­tu, tak asi nemá cenu čekat něco bůhví­co ori­gi­nál­ní­ho. Tajemství úspě­chu toho­to fil­mu (a konec­kon­ců také to, co mě na něj nalá­ka­lo + cena v Sundance) tkví ale v tom, že je řeme­sl­ně nato­čen vel­mi dob­ře, hlav­ní posta­va (kte­rou si tu střih­la Jillian Bell) je cel­kem fajn (mini­mál­ně pru­dí méně než by se dalo čekat) a vůbec tu vše fun­gu­je tak, jak má. Ve výsled­ku je tu solid­ní kome­die u kte­ré se sice divák neře­že smí­chy, ale potě­ší. Plusem je samo­zřej­mě pro­stře­dí mara­ton­ské­ho závo­du. Trochu mě tu jen zará­ží tako­vé to obli­gát­ní „natré­nuj na mara­ton za rok“, což osob­ně nepo­va­žu­ji za úpl­ně šťast­né roz­hod­nu­tí (já jsem se tře­ba k mara­to­nu odhod­lal až po 4 letech běhá­ní), ve výsled­ku to může vést k nepěk­ný úra­zům, což film sice tro­chu nazna­ču­je, ale...

Film mě ale bavil i se vše­mi svý­mi nedo­stat­ky, i s tím občas­ným klišé, a to je asi na fil­mech doce­la pod­stat­ná věc.

Podívejte se na hod­no­ce­ní Brittany Runs a Marathon na Kinoboxu.