Kreslená hororová pohádka podle knihy Krabat. Poprvé jsem ji viděl někdy v dětství a už tenkrát mě neuvěřitelně dostala. Bohužel jsem si nezapamatoval její název, takže jsem po ní marně pátral. Nikdo podlé mého popisu nebyl schopen určit název. Až když jsem, v celkem nedávné době, kamarádce popisoval úžasný kreslený pohádkový horor, řekla „No, to je Čarodějův učeň.“. Dostat se k filmu pak už bylo otázkou dní.
Odehrává se v lužických horách, kde žije potulný chlapec jménem Krabat. K tomu jedné noci přijde havran a pozve do černého mlýna. Když tam Krabat druhý den přijde, stane se učněm černé školy magie, kterou zde provozuje zlý mistr. Učňů je zde vždy 12 a každý rok jeden z nich musí složit mistrovskou zkoušku, která spočívá v souboji s mistrem o to, kdo bude dále mistrem. Všichni, kdo dosud zkoušku skládali, byli mistrem nemilosrdně zabiti. Pak se čarodějný mlýn zastavil a zůstal stát, dokud se nenašel nový učeň do počtu. Když mistr v podobě havrana zase sehnal nějakého ubožáka, který nepohrdl střechou nad hlavou, vše se znovu opakovalo.
Celý film má velmi temnou a ponurou atmosféru. Úplně vás začne mrazit v zádech, když student skládající mistrovskou zkoušku dostane od mistra lopatu a musí si již předem vykopat vlastní hrob. Čarodějův učeň rozhodně není žádnou naivní pohádkou, kde dobro nad zlem vítězí zcela automaticky a divák se jen spokojeně usmívá. Je to film s neuvěřitelně propracovaným scénářem, který do hodiny a čtvrt vtěsná tolik úzkosti, strachu a pocitu bezmoci, že ve srovnání s ním je velká část současného hororu pouhým odvárkem.
Otázka je, jestli je to vůbec ještě pro děti. Ale, jak už jsem řekl, mě Čarodějův učeň zaujal už v dětství. Byl to jeden z mála filmů, který mě už v útlém věku donutil o něm přemýšlet. Tenkrát mi to, ve srovnání s jinými pohádkami, přišlo najednou jako nějaká vyšší forma zábavy, která se vyskytuje jen ojediněle. Dnes ho hodnotím, jako jeden z mých nejoblíbenějších animovaných filmů.
O filmu:
ČR a Německo (SRN), 1977, 72 min.
Režie: Karel Zeman
