Česko hledá SuperStar aneb jak se v dnešní době dají vydělat peníze

Tak a je to tady! Téměř po půlroč­ním hle­dá­ní, Česko koneč­ně našlo svou SuperStar. Hledání to neby­lo vůbec jed­no­du­ché a mnoh­dy nás stá­lo hod­ně ner­vů a peněz. Nakonec se ta pra­vá však našla a čes­ký národ může zase spo­ko­je­ně a v kli­du spát. Ale POZOR: Levnější chle­ba kvů­li tomu nebu­de!Aby bylo hned zpo­čát­ku jas­no, já roz­hod­ně nepa­t­řím mezi ty nad­šen­ce, kte­ří posled­ních asi pět měsí­ců žili jen pro SuperStar. Nejsem z těch, co oka­mži­tě pro­pad­nout davo­vé­mu šílen­ství, jen co na ně Sámir v tele­vi­zi udě­lá něja­ký pěk­ný cuk­rb­lik a vypláz­ne jazý­ček. Ani cel­ko­vá sou­těž jako tako­vá, není zrov­na mé gusto, nesná­ším komer­ci a tohle byla sak­ra vel­ká komer­ce! Ale ano, při­znám se vám dob­ro­vol­ně a bez muče­ní, že pořad Česko hle­dá SuperStar jsem sle­do­val s chu­tí (vyne­chal jsem jen jeden díl). Bavilo mě pozo­ro­vat, jak se růz­né osob­nos­ti v prů­bě­hu sou­tě­že vyví­jí a taky jsem si dělal tako­vou svou malou hit­pa­rá­du (ta je pěk­ná, ta zase ne, s tou bych se chtěl vyspat; zná­te to :-)). Dokonce jsem měl v oku a uchu i jed­nu mou extra favo­rit­ku, kte­ré jsem udě­lal i osob­ní strán­ky (www.dukeweb.org/star2158), jen­že bohu­žel vypadla po vystou­pe­ní v TOP40 a o dal­ší šan­ci už se nepo­ku­si­la. Čili ano, dá se říct, že jsem pat­řil k věr­ným divá­kům a pří­z­niv­cům této mega­lo­man­ské sou­tě­že, ale jen coby pozo­ro­va­tel. Že bych byl nějak moc aktiv­ní se roz­hod­ně tvr­dit nedá – nepočítám-li zmi­ňo­va­ný FanWEB a čas strá­ve­ný u tele­vi­ze, nevě­no­val jsem SuperStar nic, než pou­hé 4 SMS (jed­nu jsem poslal Šárce, ješ­tě když jich bylo v TOP10 asi 6 a ve finá­le jed­nu Anetě a dvě Šárce). Nejsem tedy z těch, kte­ří by fana­tic­ky pídi­li po kaž­dé sebe­men­ší malič­kos­ti o své budou­cí hvězdě-nehvězdě. Nemám doma vyle­pe­né pla­ká­ty, na kte­ré bych se díval pokaž­dé než usnu. Nebyl jsem v žád­né tla­če­ni­ci dese­ti­ti­sí­ce lidí a nehu­lá­kal jsem jako pomi­nu­tý pořád doko­la jed­no jmé­no. A už vůbec jsem nebyl na žád­ném živém vystou­pe­ní a nekou­pím si žád­né CD ani jed­no­ho z fina­lis­tů, či jiných odpad­lí­ků.

Soutěž Česko hle­dá SuperStar je pro mě zkrát­ka pří­liš komerč­ní zále­ži­tost a nemám chuť ani tou­hu se do ní něja­kým způ­so­bem více či méně aktiv­ně zapo­jo­vat. Jediné, čeho tím všich­ni SuperStar mani­a­ci dosáh­nout je, že si TV NOVA spo­leč­ně s naši­mi mobil­ní­mi ope­rá­to­ry pěk­ně namas­tí kapsy (a to nepo­čí­tám tu tolik úžas­nou poro­tu v čele s býva­lým agen­tem StB, kte­ří na tom všem taky pěk­ně zbo­hat­nou; při­nejmen­ším Soukup s Hermanem, kte­ří teď budou těžit zla­to na Anetě). Podle mě vůbec nešlo o to, najít něko­ho, kdo umí oprav­du zpí­vat a něko­ho, kdo tak­zva­ně oži­ví naši hudeb­ní scé­nu, na to pře­ce nepo­tře­bu­je­te dělat sou­těž v tak vel­kém sty­lu! Už když pan Superprávník a Skvělýčlověk Vladimír Železný, teh­dy ješ­tě ředi­tel Novy, jed­nal o náku­pu licen­ce na ten­to pořad, zce­la jis­tě věděl, co dělá a proč to dělá. To však ješ­tě asi netu­šil, že se mu všech­no takhle krás­ně podě­lá a on z toho nebu­de mít nic. Podle mě šlo celou dobu jen o to, jak z nás (naiv­ních a ovliv­ni­tel­ných obča­nů) vytřís­kat něja­ké ty „dro­bá­ky na pivo“. My jsme holt nepo­u­či­tel­ný národ. Nestačí nám, že se nechá­me okrá­dat od našich báječ­ných poli­ti­ků, ješ­tě se nechá­me zma­ni­pu­lo­vat a pod vidi­nou, že máme ve svých rukou něco oprav­du život­ně důle­ži­té­ho (vzpo­mí­ná­te na EU? :-)), roz­bi­je­me pra­sát­ko a už už posí­lá­me pení­ze na kon­to něko­ho dru­hé­ho. A nako­nec, vždyť pře­ce ani tak o moc nejde, že?

Uznávám, Aneta Langerová je skvě­lá zpě­vač­ka, kte­rý má na svůj věk veli­ce vyzrá­lý hlas, ale potře­bo­va­li jsme k tomu, abychom to zjis­ti­li, kolem toho tako­vou vel­ko­le­pou show? Stačilo tře­ba někde na pár mís­tech po repub­li­ce vyle­pit pla­ká­ty „Hele lidi, potře­bu­je­me oži­vit čes­kou hudeb­ní scé­nu a hle­dá­me něko­ho, kdo umí zpí­vat.“; pod tím by se na nás krás­ně usmí­val Milan Herman, dala by se tomu plac­ka BMG a bylo by vyma­lo­vá­no. Za chví­li by měl Milan doma v poko­jíč­ku tolik zájem­ců o nato­če­ní des­ky, že by nevě­děl, co s nimi a musel by je jed­no­ho po dru­hém vyha­zo­vat, přes­ně jako při cas­tingu SuperStar. Nakonec by mu v tom poko­jíč­ku zby­la jen stov­ka nej­věr­něj­ších a ti by mu pak postup­ně kaž­dý večer zpí­va­li uko­lé­bav­ku před spa­ním. A jed­no­ho dne by poznal, kdo je oprav­do­vá SuperStar. Natočil by s ní nebo s ním cédéč­ko něja­kých pěk­ných lido­vek a všich­ni by byli spo­ko­je­ní.

Ale nemys­le­te si, že tady chci nějak zne­mož­nit či zesměš­nit celý ten­to pro­jekt, to ne. Projekt a nápad je to oprav­du dob­rý, ale jde v něm víc o pení­ze, než o zába­vu. A už vůbec se nechci něja­kým způ­so­bem dotknout Anety či jiných účast­ní­ků!!! Naopak. Myslím si, že všich­ni, kte­ří si něčím tako­vým pro­šli, zaslou­ží obdiv nás všech, pro­to­že doká­za­li, že v nich sku­teč­ně něco je a že se nebo­jí jít s tím ven (zdra­vím Aničku Dajdou :-)), což už dnes doká­že málo­kdo. Dnes mají všich­ni jen plnou hubu keců, ale sku­tek utek.

A jaký je vlast­ně můj názor na his­to­ric­ky prv­ní čes­kou SuperStar? Myslím si, že Aneta je dob­rá, hod­ně dob­rá. Fandil jsem jí téměř po celou dobu sou­tě­že, ale s postu­pem času o mé sym­pa­tie zača­la při­chá­zet. A to z jed­no­ho pros­té­ho důvo­du. Pořád, neu­stá­le doko­la opa­ko­va­la, že chce zůstat svá, že se nedá ničím a nikým ovliv­nit a že ona je pros­tě ona. Ale čím byla Aneta blíž finá­le a titu­lu SuperStar, tím bylo jas­něj­ší, že tato její slo­va jsou jen pír­ka ve vět­ru, kte­ré odvál vítr. Stala se z ní komerč­ní panen­ka, lout­ka, kte­rá se nechá tahat za pro­váz­ky showbusi­ne­su. Vůbec nechá­pu, jak se Aneta, jakož­to rocker­ka tělem i duší, moh­la něče­ho tako­vé­ho vlast­ně účast­nit? Copak jí nesta­či­lo hrát se svo­jí kape­lou (mimo­cho­dem šla­pe jim to per­fekt­ně!)? Musela ze sebe dělat něco, co není? Jak říkám, nic pro­ti Anetě nemám a vítěz­ství jí moc pře­ji, jen si mys­lím, že národ nevy­bral tu nej­vhod­něj­ší oso­bu. Vždyť ona ani vlast­ně sama pořád­ně neví, co sku­teč­ně chce. Zato Šárka, to je typic­ká před­sta­vi­tel­ka toho, co jsme celou tu dobu tak usi­lov­ně všich­ni hle­da­li. Je to přes­ně ten typ, o kte­rém by se dalo mlu­vit jako o SuperStar.

Ale máme, co jsme chtě­li. Ostatně, jako vždy. A ve vět­ši­ně pří­pa­dů toho poz­dě­ji litu­je­me...

Zdravím SuperStar ze Zlína, Zuzku Zaharowskou!

---