Mezi kopci, stohy, závějemi a kupami špíny, které z důvodů lepší prodejnosti jsou řazeny do kategorie „teenagerských“ komedií(ať už s přívlastkem party, romantická, nebo crazy), se světe div se dá naleznout také film, který má v sobě skutečnou kvalitu. Charlieho malá tajemství je film podle stejnojmenného románu Stephena Chboskyho a natočen byl pod taktovkou téhož člověka, tahle sázka na „jednu hlavu“ se vyplatila, protože prostě ten film je super.
Přijímáme takovou lásku, o které si myslíme, že si zasloužíme.
Charlie nastupuje na střední školu, kde krom několika pseudopřátel nikoho nezná, navíc se právě vrátil z nemocnice a připadá si slabý, jednak protože nemá žádné kamarády a jednak protože si není jistý ani sám sebou. Ovšem to se změní v momentě, kdy pozná Hermio…Emmu Watsonovou-Sam a Ezra Millera-Patrick, ti ho jakožto středoškolští matadoři začnou zasvěcovat do studentského života.
Ačkoliv jsem naivní člověk, tak mám vypěstovanou averzi na přihlouplé a v blátě jednoho problému se patlající romantické komedie(zdravím paní Pilcherová), když k tomu přidáme zkušenosti s teen komediemi typu American pie(originální název zní přecijenom alespoň důstojně) nebo Eurotrip, u kterých by měli dávat varovnou nálepku s maximálním možným IQ pro sledování filmu a upozornění, že když tuto hranici překročíte, je potřeba si k televizi vzít krom občerstvení taky dostatečně objemný kýbl, protože večeře spořádaná před sledováním filmu (v případě rozumného člověka) se u „Prciček“ ukáže osazenstvu vašeho obýváku již během prvních několika dialogů. Charlieho malá tajemství je ovšem film natočený hlavou a srdcem, je to prostě kus kvalitní filmařiny a zanechá ve vás stopu, netvrdím, že si ho budete pouštět každý rok a budete o něm vyprávět vnoučatům, ale je to moc fajn podívaná, ze které dýchá cit a myšlenka. Tím, že je celý film vyprávěn v ich-formě, dostáváme velice autentický a intimní zážitek a co víc! Monolog, který Charlie vede v dopisech, jejímž prostřednictvím je děj vyprávěn, je naprosto skvělý, některé citáty jsou opravdu hodné zapamatování a nemluvě a „tunelových“ scénách, které jsou brilantní a člověka nutí k zamyšlení.
Jsme tím, kým jsme z mnoha důvodů, které vlastně ani nemusíme znát, ale i když nemáme možnost změnit to, odkud jsme přišli, stále můžeme zvolit směr, kterým odsud půjdeme.
Nemusíte milovat romantické komedie, abyste měli rádi Charlieho malá tajemství, ale příběh zakřiknutého Charlieho vás prostě dostane. Pokud se nebudete zbytečně hrabat v nesmyslných drobnostech, tak neuvidíte náznak nějakého špatně uvěřitelného jednání postav, zkrátka všechno je autentické a jak už jsem zmínil nahoře ten film na vás bude „dýchat“… a proto přeci na filmy koukáme, nebo ne?
