Chlapec v pruhovaném pyžamu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

K téma­tu dru­hé svě­to­vé vál­ky a holo­caus­tu jsme se synem pře­čet­li vel­mi emo­tiv­ní kni­hu Johna Boyna s názvem Chlapec v pru­ho­va­ném pyža­mu, kte­rá popi­su­je fik­tiv­ní pří­běh přá­tel­ství němec­ké­ho a židov­ské­ho chlap­ce za dru­hé svě­to­vé vál­ky. John Boyne, irský romá­no­vý spi­so­va­tel, jehož díla byla pře­lo­že­na do více než pade­sá­ti jazy­ků, zau­jal čte­ná­ře již svou prv­ní kni­hou pro mlá­dež, kte­rou je prá­vě ten­to sil­ný pří­běh o přá­tel­ství dvou chlap­ců na opač­ných stra­nách hrůz­né rea­li­ty dru­hé svě­to­vé vál­ky.

Hlavním hrdi­nou je malý Bruno, syn vyso­ce posta­ve­né­ho němec­ké­ho důstoj­ní­ka. Se svou sestrou a rodi­či žije v Berlíně, kde má vše, co si dítě může přát – krás­ný poko­jí­ček, kama­rá­dy i oblí­be­nou ško­lu. Jeho idy­lic­ký svět se však roz­pad­ne ve chví­li, kdy je jeho otec „Fírou“ pový­šen a odve­len mimo Berlín do „Aušicu“. Celá rodi­na se musí pře­stě­ho­vat na ven­kov, do blíz­kos­ti mís­ta, kte­ré Bruno nedo­ká­že pojme­no­vat, ale my jej roz­po­zná­vá­me jako kon­cen­t­rač­ní tábor Osvětim. Ač nerad musel se Bruno roz­lou­čit se svým dosa­vad­ním sty­lem živo­ta.

Malý chla­pec opouš­tí svůj dět­ský poko­jí­ček, rod­né měs­to, kama­rá­dy i ško­lu. Nový domov na ven­kov­ské used­los­ti je šedý, prázd­ný, odta­ži­tý a ponu­rý a Bruno se zde bez přá­tel cítí osa­mě­lý. Bez přá­tel a her­ních par­ťá­ků Bruno trá­ví dlou­hé dny zkou­má­ním pro­stře­dí. Někdy se jen díval z okna ane­bo zkou­mal nový dům. Také se šel pro­jít po oko­lí a vyro­bil si novou hou­pač­ku, ze kte­ré spa­dl. Naštěstí jej ošet­řil kuchař v pru­ho­va­ném pyža­mu, kte­rý byl vystu­do­va­ným léka­řem. Pod tíhou nudy nako­nec Bruno poru­šil mat­čin zákaz a šel se podí­vat k oplo­ce­né „far­mě“. Jen kou­sek od domu náho­dou obje­vil plot, za kte­rým se nachá­zí „far­ma“, jak ji nazý­vá. Zde potká­vá stej­ně vel­ké­ho chlap­ce jmé­nem Šmuel, se kte­rým se postup­ně spřá­te­lil. Šmuel nosí podiv­né „pru­ho­va­né pyža­mo“, stej­ně jako všich­ni ostat­ní lidé za plo­tem, a jejich svět je Brunu napros­to nezná­mý. Přesto se mezi chlap­ci začne roz­ví­jet hlu­bo­ké přá­tel­ství, zalo­že­né na upřím­ných roz­ho­vo­rech a dět­ské zví­da­vos­ti. Každý den si Bruno při­chá­zí poví­dat se svým kama­rá­dem, se kte­rým jej dělil pou­ze plot.

Brunovi rodi­če vůbec netu­ší, čím se jejich syn den­ně zaba­vu­je. Jednoho dne Bruno pře­ko­nal hra­ni­ci mezi jejich svě­ty – pod­le­zl plot a oci­tl se na dru­hé stra­ně. Tam však udá­los­ti nabe­rou tra­gic­ký spád. Oba kama­rá­di se chví­li pro­chá­ze­li, ale Brunovi se v tábo­ře moc nelí­bi­lo. Německý chla­pec se však nesti­hl včas vrá­tit domů, pro­to­že důstoj­ní­ci zave­le­li pří­kaz k pocho­du, kte­rý vedl do ply­no­vé komo­ry, kde oba malí chlap­ci spo­lu s ostat­ní­mi zemře­li. Bruno. Přátelé se drží za ruce, nevě­dou­ce, co je čeká, a spo­lu čelí své­mu osu­du. Rodiče své­ho syna sice zou­fa­le hle­da­jí, ale již ho nikdy nena­jdou.

Příběh je psán z pohle­du malé­ho chlap­ce, což ji činí sro­zu­mi­tel­nou a pří­stup­nou i mlad­ším čte­ná­řům. Jazyk je jed­no­du­chý, ale záro­veň pod povr­chem skrý­vá hlu­bo­ké otáz­ky a význa­my. Děj je pou­ta­vý a emo­ci­o­nál­ně str­hu­jí­cí, mís­ty až bolest­ně krás­ný. Ústřední motiv přá­tel­ství mezi dvě­ma chlap­ci, kte­ré roz­dě­lu­je plot, je mimo­řád­ně sil­ný ve své pro­s­to­tě a uni­ver­zál­nos­ti.

Kniha se čet­la lehce a sviž­ně. Děj byl pou­ta­vý a zají­ma­vý. Na kni­ze oce­ňu­ji nejen cit­li­vé zpra­co­vá­ní téma­tu holo­caus­tu for­mou vhod­nou pro mla­dé čte­ná­ře, ale i nad­ča­so­vé posel­ství o přá­tel­ství, lid­skosti a dět­ství, kte­ré tra­gic­ky nará­ží na kru­tos­ti vál­ky. Příběh nás s mým synem hlu­bo­ce zasá­hl a na mno­ha mís­tech nás roz­pla­kal. Chlapec v pru­ho­va­ném pyža­mu je kni­ha, kte­rá zůsta­ne v mys­li čte­ná­řů ješ­tě dlou­ho po dočte­ní – tichým při­po­me­nu­tím, že lid­skost může exis­to­vat i upro­střed nelid­skosti.