Jednoho dne budeš dost stará na to, abys znova začala číst pohádky…
C.S. Lewis
Tímto citátem otevírá Země příběhů dveře do pohádek, jež dobře známe z dob našeho dětství, do pohádek, kterým jsme nejprve se zatajeným dechem naslouchali, kterých jsme se znovu a znovu dožadovali, abychom si je později sami četli a ještě později pak vyprávěli svým dětem…
V prologu nás děj zavede do cely, kde tráví své dny Sněhurčina macecha, zlá královna. Ale v první kapitole se čtenář najednou ocitne v současnosti a seznámí se s dvojčaty Connerem a Alex. Nabízí se otázka, co bude dál, jak se ti dva dostanou do země nezemě a hlavně, co si tam počnou.
“Alenka spadla do Říše divů králičí norou. Dorotku sebralo tornádo i s domem a odneslo ji do země Oz. Ty děti z Letopisů Narnie tam prošly skříní….” No a Conner a Alex se do pohádky propadnou stránkami knížky. A tím začíná jejich neobyčejné dobrodružství a setkání se známými i méně známými postavami pohádkové říše. Původní charakteristiky postav zůstávají téměř beze změn, Popelka je hodná a pracovitá, Sněhurka něžná a odpouštějící, Šípková Růženka chce odčinit svůj spánek a vnést do současnosti více života. Z tohoto obvyklého nastavení vybočuje pouze Karkulka červená, která dospěje a je taktéž jako Popelka, Sněhurka a Růženka královnou, nicméně královnou posedlou partnerstvím, tedy vdávadlem.
Kniha je určena pro větší děti, pro čtenáře nacházející se na pomezí dětství a dospívání. Tomu odpovídají i jazykové prostředky. Mnohdy však projevy dětských hrdinů působí přemoudřele, zvláště pak, když se ke slovu dostane Connor. “Zajímalo by mě, jestli existuje podpůrná psychoterapeutická skupina pro lidi, jako jsme my. Víš, pro lidi, co je to omylem odneslo do jiný dimenze a tak.” Někdy se objeví i poučení, to znamená, že příběh zde není jen pro příběh jako takový, ale nese v sobě i vzdělávací snahy. Jako když Popelka začne filozofovat. “Tomu výrazu Popelčin příběh se vždycky směju, protože podle mého názoru, ať člověk žije jakkoliv, život prostě nikdy nemá řešení. Bez ohledu na to, jak těžké zkoušky necháte za sebou, vždycky je vystřídají jiné.”
V druhé polovině knihy se mezi převážně ženské postavy zamíchá najednou i Jack a jeho příběh o pohádkové fazoli a způsobí tím nečekaný obrat. A když už to vypadá, že se mezi pohádkové hrdiny bratří Grimů nic cizího nemůže vloudit, objeví se náhle Andersenova Malá mořská víla a dějem občas procválá hrdinka ruských národních pohádek Mášenka na klisně Kašičce.
Autor předpokládá u čtenáře znalosti pohádkových příběhů, tato znalost se zdá býti pro porozumění značně důležitá, ne-li přímo základní. Od začátku až do konce se však příběhem jako červená nit proplétá osud Zlé Královny, ze kterého vyplývá poučení, že Zlo povětšinou nevzniká jen tak z ničeho, nýbrž může být i reakcí na nepřízeň osudu. V ostatním se autor zuby nehty drží zažitého klišé, to například v démonizaci trollů a skřetů a především vlků, kteří beze špetky slitování zabíjejí a lžou, a tudíž si nezaslouží ani kousek soucitu.
Poetiku vyprávění však narušuje příliš velká “směsice” klasických příběhů, jež má děj posouvat směrem dopředu a dodávat mu tak prvky napínavosti. Výsledkem je ale pouze ploché vyprávění, kterému často chybí třetí rozměr…
Christopher Paul „Chris“ Colfer (* 27. května 1990) je americký herec, zpěvák a spisovatel. Jeho nejznámější role je Kurt Hummel v seriálu Glee, za kterou v roce 2011 vyhrál Zlatý glóbus a tři ceny People’s Choice Awards (2013, 2014, 2015). V roce 2011 se také objevil v časopise Time na seznamu 100 nejvlivnějších lidí. Sám napsal, produkoval a hrál ve filmu Zasažen bleskem, který měl premiéru v roce 2012 na Filmovém festivalu Tribeca. Jeho kniha The Land Of Stories: The Wishing Spell se stala číslem jedna v žebříčku New York Times.
Zdroj životopisu: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chris_Colfer
COLFER, Chris. Země příběhů. Ilustroval Brandon DORMAN, přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Fragment, 2016. ISBN 978-80-253-2892-7
