Pán prstenů: Zajímavosti z natáčení - Aneb článek, který jsem tvořil čtyři hodiny.

(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)

Loading...

„Natočili jsme všech­ny tři sním­ky najed­nou, tak­že jsou si v mno­hém podob­né. Dvě věže se ale více než oko­lo elfů, trpas­lí­ků a hobi­tů točí oko­lo svě­ta lidí a to fil­mu dává mno­ho rea­lis­tič­těj­ší, sko­ro his­to­ric­ký tón, tro­chu ve sty­lu Statečného srd­ce,“ říká s mír­nou nad­sáz­kou Peter Jackson, muž, kte­rý pozve­dl žánr fan­ta­sy fil­mu na zce­la neví­da­nou úro­veň.

Dotáčky a stří­há­ní

Přestože natá­če­ní Pána prs­te­nů pohl­ti­lo předlou­hé dva roky, strá­ve­né v nedo­tče­ných kon­či­nách Nového Zélandu, prá­vě záslu­hou reži­sé­ra sním­ku bylo někdy nezbyt­né někte­ré scé­ny pře­to­čit, či nato­čit zce­la nové. Pro samot­né tvůr­ce a her­ce to pak zna­me­na­lo to, že i rok po uve­de­ní Společenstva prs­te­nu do svě­to­vých kin a doto­če­ní mate­ri­á­lu pro zby­lé dva díly si na vlas stej­ný fil­mař­ský štáb musel opět spa­ko­vat věci a vyra­zit do „země Pána prs­te­nů“, jak je zná­mé­mu ost­ro­vu pře­zdí­vá­no. Remake urči­tých pasá­ží a obo­ha­co­vá­ní již nato­če­né­ho fil­mo­vé­ho pásu pova­žu­je Peter Jackson za dobrou věc: „Z eko­no­mic­ké­ho pohle­du je to výji­meč­ný luxus, zato z umě­lec­ké­ho hle­dis­ka skvě­lý způ­sob, jak dělat fil­my. Často tepr­ve až ve střiž­ně zjis­tí­te, že vám někte­ré zábě­ry chy­bí a jiné bys­te radě­ji nato­či­li jinak.“

V tako­vých­to pří­pa­dech se pře­de­vším jed­ná o pasá­že, kte­ré mají vtisk­nout pří­bě­hu vět­ší hloub­ku, obo­ha­tit dění o zákou­tí té či oné kapi­to­ly z kniž­ní před­lo­hy, ane­bo jen vytvo­řit ply­nu­lej­ší pře­chod mezi dvě­ma dří­ve nato­če­ný­mi scé­na­mi. Je to sku­teč­ně zají­ma­vé, ale to samé se děje i nao­pak – pře­de­vším v mís­tech, kde si své hono­rá­ře zaslu­hu­jí stři­ha­či. Když na pla­ce nato­čí­te urči­tou scé­nu, kte­rá má v rám­ci záplet­ky své opod­stat­ně­ní, tak to ješ­tě nemu­sí zna­me­nat, že se obje­ví i v koneč­ném sestři­hu. Je to kru­té, ale kvů­li této sku­teč­nos­ti nespat­ři­la svět­lo svě­ta např. scé­na v Roklince, jež se ori­en­tu­je na zají­ma­vý roz­ho­vor mezi hobi­tem Frodem a elf­kou Arwen. Ostatně… úči­nek těch­to radi­kál­ních kro­ků pocí­til na vlast­ní kůži i samot­ný před­sta­vi­tel Sarumana Christopher Lee, jehož účin­ko­vá­ní v závě­reč­né čás­ti tri­lo­gie bylo zamít­nu­to s poměr­ně logic­ky zně­jí­cím vysvět­le­ním, že scé­ny zachy­cu­jí­cí jeho pád se vzhle­dem k úzké spja­tos­ti s dru­hým dílem pro začá­tek Návratu krá­le zkrát­ka neho­dí.

Super par­ta

Bylo by to asi div­né, kdy­by dva roky živo­ta strá­ve­né dale­ko od domo­va nest­me­li­ly všech­ny účast­ní­ky natá­če­ní dohro­ma­dy. Na Novém Zélandu se vytvo­ři­la oprav­du neví­da­ná par­ta – neje­nom mezi her­ci, ale také mezi ostat­ní­mi pra­cov­ní­ky, vysky­tu­jí­cí­mi se v dale­ko hoj­něj­ším počtu. Zřejmě nej­u­tu­že­něj­ší sku­pin­ka však vznik­la oko­lo Vigga Mortensena a spol. Když se dnes zeptá­te Elijaha Wooda, na co z natá­če­ní nej­ra­dě­ji vzpo­mí­ná, může­te si být jis­ti tím, že vám ve své odpo­vě­di neza­po­me­ne zdů­raz­nit pojem „kolek­tiv“. Mortensen, Wood, Sean Astin či Dominic Monaghan si vol­né chví­le a dny v per­ném pro­gra­mu zpes­t­řo­va­li sku­teč­ně zají­ma­vý­mi způ­so­by. Při prv­ním poby­tu si např. objed­na­li seskok s padá­kem či bun­gee jum­ping, a když už je omr­ze­lo i tohle, necha­li si „jen tak ze sran­dy“ vyho­to­vit spo­leč­né elfské teto­vá­ní (s výjim­kou Daviese, za něhož onen pro­ces pod­stou­pil jeho dublér). Samotné veče­ry pak trá­vi­li povět­ši­nou v hospůd­ce nad piv­ním mokem, kde se k nim při­po­ji­li i dal­ší čle­no­vé - kro­mě kom­par­sis­tů, před­sta­vu­jí­cích ve fil­mu skře­ty, elfy či lid­ské vzbou­řen­ce, to byli napří­klad i Ian McKellen s Christopherem Leem.

Takovéto přá­tel­ství vydr­že­lo vět­ši­ně účast­ní­kům dodnes. Vzhledem k tomu, že Mortensen, Astin a Wood žijí spo­leč­ně v L.A., komu­ni­ka­ce mezi nimi skon­če­ním natá­če­ní výraz­ně­ji neu­tr­pě­la. Že i her­ci jsou jenom lidé z masa a kos­tí, to potvr­zu­je konec­kon­ců i sku­teč­nost, že výše uve­de­ným lidem není cizí ani návště­va kama­rá­da. „Zrovna nedáv­no jsme vyra­zi­li do Mexika pře­kva­pit Billyho Boyda,“ říká Wood v roz­ho­vo­ru pro ame­ric­ký měsíč­ník Premiere a dodá­vá: „Řekl bych, že to je víc než přá­tel­ství, při­pa­dá­me si spíš jako brat­ři.“

Malé-velké pro­blémy

Jsme jenom lidé a kaž­dý člo­věk má své nedo­stat­ky a sla­bi­ny. Jiné to neby­lo ani s her­ci, kte­ří se na natá­če­ní Pána prs­te­nů podí­le­li. Takový Sean Bean, kte­rý na plát­ně zhmot­nil posta­vu Boromira, je v civil­ním živo­tě sice hod­ně milý a přá­tel­ský, nicmé­ně má panic­ký strach z létá­ní heli­kop­té­rou. A jeli­kož bylo v urči­tých pří­pa­dech sku­teč­ně nut­né vyu­žít letec­ké­ho pře­su­nu v důsled­ku urych­le­ní natá­če­ní, vzni­ka­ly pro Beana mnoh­dy kuri­óz­ní situ­a­ce. „Sean je smr­du­tý a pro­hni­lý zba­bě­lec!“ říká s humor­ným tónem John Rhys-Davies, před­sta­vi­tel zava­li­té­ho trpas­lí­ka Gimliho, „k smr­ti se bojí vrtu­l­ní­ků a nena­se­dl by do nich ani za nic. Takže než aby spo­lu s ostat­ní­mi vyle­těl na vrcho­lek hory, kde se natá­če­lo, vstal rad­ši ráno o dvě hodi­ny dří­ve, vyle­zl tam po svých a večer šel zase pěš­ky zpát­ky dolů.“

Zmínění jmé­na Johna Rhys-Daviese není v této sou­vis­los­ti nijak náhod­né, neboť i on byl na Zélandě kon­fron­to­ván s nejed­nou stras­tí. Protože ve fil­mu hra­je trpas­lí­ka, v jehož tvá­ři se výraz­ným způ­so­bem pro­mí­tá boj fyzic­ký i dušev­ní, kaž­dý den trá­vil v mas­kér­ně něko­lik hodin. Přibližně po půl roce se u něj začal pro­je­vo­vat ekzém, což se vlast­ně dalo oče­ká­vat vzhle­dem k čas­té­mu kon­tak­tu pokož­ky s nej­růz­něj­ší­mi pro­te­ti­ky a make-upem. Nejednou se mu při­ho­di­lo to, že při­šel do mas­kér­ny a vzá­pě­tí byl vyká­zán se slo­vy, že to dneska nepů­jde, že má na tvá­ři živé maso. „Kůže mi napuch­la, pak zdu­ře­la a nako­nec se slou­pa­la. Vypadalo to hro­zi­vě, ve váč­cích pod oči­ma se mi udě­la­ly tako­vé praskli­ny, že by se v nich daly hrát piškvor­ky,“ vzpo­mí­ná na nera­dost­né oka­mži­ky samot­ný aktér.

Bude se potit krev!!!

Trénink byl pro před­sta­vi­te­lé ústřed­ních rolí nevy­hnu­tel­ný. Zatímco Davies se učil ohá­nět se seke­rou celé týd­ny a na pla­ce s tři­ce­ti­ki­lo­vým brně­ním na těle vylo­že­ně trpěl, Viggo Mortensen měl úlo­hu o to slo­ži­těj­ší, že nasko­čil do plně roz­je­té­ho vla­ku. Přeci jen s jeho jmé­nem s v pro­jek­tu původ­ně nepo­čí­ta­lo, neboť Aragorna měl zpr­vu hrát Stuart Downsend. Na roz­myš­le­nou měl Mortensen pou­ho­pou­hý jeden den a sám při­zná­vá, že nevě­děl, jest­li má roli Hraničáře oprav­du při­jmout, ane­bo ne. Rozhodující slo­vo měl v této pro­ble­ma­ti­ce jeho tři­nác­ti­le­tý syn. Když se dozvě­děl, že jeho táta může hrát Aragorna, netr­va­lo mu dlou­ho, aby jej pře­svěd­čil o správ­nos­ti jedi­né vol­by.

Neuplynulo ani čty­ři­a­dva­cet hodin a Mortensen už seděl v leta­dle míří­cím na Nový Zéland. Na pří­pra­vy a samot­ný tré­nink měl ze všech akté­rů nejmé­ně času. Zatímco všich­ni ostat­ní měli na zdo­ko­na­le­ní svých bojo­vých schop­nos­tí celé dva měsí­ce, Viggo to musel zvlád­nout za skrom­né čty­ři dny. Naštěstí pro Mortensena, jako uči­tel mu byl při­dě­len býva­lý olym­pij­ský vítěz Bob Anderson, dnes již sedm­de­sá­ti­le­tý děde­ček. „Anderson učil šer­mo­vat už Errika Flynna a na začát­ku mi na rovi­nu řekl, že není čas na to, aby se se mnou maz­lil a všech­no mi podrob­ně vysvět­lo­val,“ říká před­sta­vi­tel Aragorna a s úsmě­vem pokra­ču­je: „Prostě na mě začal posí­lat jed­nu vlnu skře­tů za dru­hou.“

Že je tré­nink dia­me­t­rál­ně odliš­ný od „scén natá­če­ných na ost­ro“, o tom se vět­ši­na zúčast­ně­ných pře­svěd­či­la na vlast­ní kůži. Takovou ztrá­tu zubu může Mortensen pova­žo­vat ješ­tě jako štěs­tí, když při­hléd­ne ke zra­ně­ním, kte­ré při natá­če­ní utr­žil Orlando Bloom, ve fil­mu blon­ďa­tý elf Legolas. Polámaná žeb­ra a kon­če­ti­ny byly u něj na kaž­do­den­ním pořád­ku – zvláš­tě pak z koně padal více, než je zdrá­vo. „Orlando? Jo… tak ten byl neu­stá­le ofá­čo­vá­ný,“ smě­je se nahlas John Rhys-Davies v roz­ho­vo­ru pro ame­ric­ký fil­mo­vý měsíč­ník. Ono se však také ale není čemu divit – u člo­vě­ka, kte­rý měl tři­krát naštípnu­tou leb­ku, zlo­me­né obě nohy a pochrou­ma­nou páteř, se nedá oče­ká­vat, že pro­plu­je celým natá­če­ním bez odře­nin a pohmož­dě­nin.

Bitva u Helmova žle­bu ve zpět­ném zrcát­ku

Vrcholná scé­na ze Dvou věží dala fil­ma­řům co pro­to, ale hlav­ně pra­cov­ní­kům tri­ko­vé spo­leč­nos­ti Weta, kte­rou Jackson zalo­žil před něko­li­ka lety. Když bychom před něja­kým tím pát­kem vklouz­li do pro­stor novozéland­ské­ho „stu­dia na sny“, byli bychom asi hod­ně pře­kva­pe­ni, na co všech­no bychom tady nara­zi­li. Figuríny doku­men­tu­jí­cí fyzic­ký vývoj Gluma, nej­růz­něj­ší mas­ky skře­tů, vše­li­ja­ké kos­týmy, repli­ky zbra­ní, magic­ké arte­fak­ty, brně­ní atd. Trikaři z Wety zasvě­ti­li tvor­bě Pána prs­te­nů ješ­tě více času než samot­ní her­ci. „Na tomhle fil­mu dělá­me celých pět let, v pěti oddě­le­ních bylo vyro­be­no na čty­ři­cet osm tisíc rekvi­zit,“ dodá­vá s pýchou šéf spo­leč­nos­ti Richard Taylor.

Zadostiučinění za „čer­nou“ prá­ci se Weťáci dočka­li při pře­dá­vá­ní Oscarů. Když Taylor se zla­tým ple­šou­nem při­stál loni v břez­nu na letiš­ti ve Wellingtonu, při­pra­vi­li pro něj jeho pod­ří­ze­ní oprav­du výsost­né při­ví­tá­ní. Rudý kobe­rec ke schůd­kům leta­dla byl jen pou­hým úvo­dem, zapl­ně­ná pří­le­to­vá hala pak Taylora vylo­že­ně doja­la. Aby se Richard svým pra­cov­ní­kům nějak odvdě­čil, nakou­pil pak v L.A. asi sto maket Oscara a všech­ny je poroz­dá­val.

Někteří lidé by se moh­li myl­ně domní­vat, že je Pán prs­te­nů výhrad­ně dílem nej­mo­der­něj­ší počí­ta­čo­vé tech­no­lo­gie. Skutečnost je ale tro­chu jiná. Samozřejmě, že ve fil­mu nara­zí­me na mno­ho scén, kte­ré by bez pomo­ci com­pu­te­rů nikdy nevznik­ly, nebo ale­spoň ne v tako­vé podo­bě, málo­kdo si však už uvě­do­mí, že Jackson hod­ně trval na tom, že coko­liv půjde vytvo­řit kla­sic­ký­mi tri­ko­vý­mi postu­py „a lá guma, latex a sád­ra“, tak to nevznik­ne záslu­hou soft­wa­rů. Kromě masek skře­tů a lou­tek entů tak byla zplo­ze­na i celá řada nej­růz­něj­ších mode­lů budov – hradba­mi začí­na­je, měst­ský­mi budo­va­mi kon­če.

Z celé plejá­dy zmen­še­nin vyni­ká nej­ví­ce mini­a­tu­ra věže Barad-dûr a její­ho oko­lí o půdo­rys­né plo­še pět met­rů čtve­reč­ných a zejmé­na pak make­ta Helmova žle­bu a při­lehlé­ho teré­nu, kte­rá byla v post­pro­duk­ci vyu­ži­ta pro dosa­ze­ní něko­li­ka­ti­sí­co­vých vojsk skře­tů a lidí. Monumentální bitva ze závě­ru dru­hé­ho dílu je tedy jed­nou ze scén, kte­rá vzni­ka­la neje­nom v díl­ně, ale také v počí­ta­čích. Zatímco bez zmí­ně­né­ho mode­lu by se daná pasáž jis­tě nato­čit dala, bez zása­hu moder­ní tech­no­lo­gie by se tvůr­ci obe­šli jen stě­ží. Pro vznik této scé­ny muse­li pro­gra­má­to­ři vyvi­nout spe­ci­ál­ní ani­mač­ní a simu­lač­ní pro­gram, kte­rý umož­nil pixe­lo­vým „vojáč­kům“ logic­ky uva­žo­vat, bojo­vat v závis­los­ti na situ­a­ci a pohy­bo­vat se způ­so­bem nero­ze­zna­tel­ným od reá­lu. Richard Taylor vná­ší do celé pro­ble­ma­ti­ky mno­hem více svět­la: „Místo toho, abychom kaž­dé­mu z tisí­ců vojá­ků pře­dem napro­gra­mo­va­li to, co má dělat, dali jsme mu oči, aby mohl roze­znat pří­te­le od nepří­te­le, a mozek, aby se mohl roz­ho­do­vat, jest­li má brá­nit, nebo úto­čit. Prostě pro­ti sobě posta­ví­te dvě armá­dy, stisk­ne­te knof­lík a nechá­te je, ať si to spo­lu vyří­dí.“

Takhle, jak to říká, to zní poměr­ně jed­no­du­še. Co říká­te? 🙂

Photo © 2001 New Line Cinema

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře

21. února 2025Opice - Horor Osgooda Perkinse koketuje s hranicemi absurdnostiKdyž dvojčata Bill a Hal (Christian Convery) najdou na půdě natahovací opičku s bubny, která patřila jejich otci Peteymu (Adam Scott), odstartují tím sérii otřesných úmrtí a jejich další cesty se rozdělí. O pětadvacet let později…Vydáno v rubrice: Filmové recenze

16. února 2025Captain America: Nový svět – slabá ozvěna minulostiNovopečený Kapitán Amerika Sam Wilson odhaluje spiknutí a zároveň bojuje za očištění jména svého přítele po pokusu o atentát ve filmu Captain America: Nový svět. Tento víkend se v Praze a kinech po celém světě otevírá…Vydáno v rubrice: Filmové recenze

23. září 2024Jeden z nejlepších seriálů historie a zároveň fenomén, který měnil televizní svět. Ztraceni slaví 20 let od premiéryZtraceni jsou vzorovým příkladem seriálu, který měl naprosto vše. Osudový příběh, propracované postavy, dobrodružství, záhady, napětí, humor, emoce, romantiku, akci, sci-fi, filozofii i náboženství, souboj vědy a víry, geniální hudbu a poetický závěr. Přesně před dvaceti…Vydáno v rubrice: Zajímavosti

14. srpna 2024Vetřelec: Romulus: Krvavé, špinavé pokračování navazuje na originál Ridleyho Scotta z roku 1979Skupina zbídačených dělníků z důlní kolonie, kteří doufají, že je stará opuštěná loď Weyland-Yutani plující na oběžné dráze osvobodí od každodenní dřiny, dostane ve filmu Vetřelec: Romulus, který tento víkend vstupuje do kin po celém světě,…Vydáno v rubrice: Filmové recenze

1. května 2024Spongebob v kalhotách: Oblíbený animovaný seriál plný humoru a dobrodružstvíSpongebob v kalhotách je americký animovaný seriál, který si získal srdce milionů diváků po celém světě. Seriál, vytvořený mořským biologem a animátorem Stephenem Hillenburgbem, se poprvé objevil na obrazovkách v roce 1999 a od té doby…Vydáno v rubrice: Speciály

30. března 2024Bulworth: Politická revoluce ve stylu hip-hopu s Warrenem BeattyWarren Beatty poprvé nabídl film "Bulworth" z roku 1998 v roce 1992 pod základním sloganem o muži v depresi, který si předtím, než se zamiluje, sjedná životní pojistku. Výkonný ředitel společnosti 20th Century Fox Joe Roth…Vydáno v rubrice: Zajímavosti

11. ledna 2024Nadčasová hrdinka Xena: Princezna bojovniceV devadesátých letech se na televizních obrazovkách objevila postava, která se stala ikonou nejen pro feministky, ale také pro lesbickou komunitu. Xena: Princezna bojovnice, ztvárněná charismatickou Lucy Lawless, se stala symbolem síly, odvahy a nezávislosti. Seriál,…Vydáno v rubrice: Zajímavosti

28. prosince 2023Maryam d’Abo: Cesta od odmítnutí v „Vyhlídce na vraždu“ k ikoně Bond girl ve „Dechu životaMaryam d'Abo byla odmítnuta pro roli Polky Ivanovové ve filmu "Vyhlídka na vraždu" (1985), protože vypadala příliš mladě. Získala ji Fiona Fullertonová. Ta nakonec porazila Virginii Heyovou v boji o roli hlavní Bond girl Kary Milovy…Vydáno v rubrice: Zajímavosti

21. prosince 2023Aquaman: Jason Momoa v moři triků, humoru a akceArthur Curry (Jason Momoa) sice pomohl největším hrdinům na světě odvrátit útok Steppenwolfa, dále však raději zůstává v ústraní a věnuje se pomoci lidem ze svého okolí, než aby se věnoval nějakým větším hrozbám. To se…Vydáno v rubrice: Retro filmové recenze

18. prosince 2023Zákulisí Dobyvatelů ztracené archy (1981): Spielbergova cesta od předchozích výzev k vytvoření ikonického Indiana Jonese"Při natáčení filmu Dobyvatelé ztracené archy (1981) jsem toho musel hodně dokázat, protože jsem měl za sebou tři filmy, které výrazně překročily rozpočet a časový plán: 1941 (1979), Blízká setkání třetího druhu (1977) a Čelisti (1975).…Vydáno v rubrice: Zajímavosti

12. listopadu 2023Zabiják – nejlepší film v historii Netflixu?Režisér David Fincher bezesporu patří k mistrům svého řemesla. V r. 2020 poprvé spojil svoje síly s Netflixem a natočil snímek Mank. Pocta Hollywoodu 30. let 20. století však trpěla neduhem, který dosud nedokázal ustát žádný…Vydáno v rubrice: Filmové recenze

27. října 2023RošťáciRošťáci je americká dobrodružná komedie z roku 1985, kterou podle scénáře Chrise Columbuse natočil a spoluprodukoval Richard Donner na motivy povídky Stevena Spielberga, v hlavních rolích Sean Astin, Josh Brolin, Jeff Cohen, Corey Feldman, Kerri Green,…Vydáno v rubrice: Zapomenuté filmy

30. srpna 2023Equalizer: Denzel Washington v nekompromisním akčním dramatu plném akce a osobního dramatu[caption id="" align="alignright" width="400"] Photo © Sony Pictures Releasing France[/caption] Robert McCall (Denzel Washington) pracuje jako prodavač a skladník v jedné z poboček Home Martu, hypermarketu s domácími potřebami. Ne vždy však býval takto usedlým starším…Vydáno v rubrice: Retro filmové recenze

2. července 2023Indiana Jones a nástroj osudu má vtip, šťávu, emoce, rychlé tempo, nostalgické momenty i pár nedostatkůTak jsme se dočkali ještě jednoho dobrodružného večírku s Harrisonem Fordem. Po několikaletých odkladech kvůli scénáři už to s pátým pokračováním vypadalo bledě, režisér Steven Spielberg nakonec přenechal své místo filmaři Jamesi Mangoldovi a následně tvůrce zbrzdila i…Vydáno v rubrice: Filmové recenze

2. července 2023Indiana Jones a nástroj osudu (Indiana Jones and the Dial of Destiny) – Recenze – 60 %Herec Harrison Ford se po letech opět vrací ke své slavné roli archeologa a učitele na částečný úvazek, a to v pátém dílu dobrodružné série o Indianu Jonesovi, na jehož vzniku se poprvé nepodílel Steven Spielberg. Otěže…Vydáno v rubrice: Filmové recenze

28. června 2023Indiana Jones a nástroj osuduArcheolog Indiana Jones (Harrison Ford) zažívá své poslední napínavé dobrodružství... Indiana Jones je legenda. Málokterou ikonickou postavu jde tak snadno definovat jednou větou, nejen díky nesmazatelnému kultovnímu statusu původní trojice filmů s archeologem v podání Harrisona…Vydáno v rubrice: Filmové recenze