Clélie Avit – Znám tě ze svých snů (recenzní kniha)

Zdravím všech­ny své báječ­né čte­ná­ře u nové­ho člán­ku!

Před pár týd­ny mi při­šla čer­stvá dáv­ka čti­va od Nakladatelství Grada, pod kte­ré spa­dá i Metafora, a mezi těmi­to novin­ka­mi byla i tako­vá tenoun­ká kní­žeč­ka s názvem Znám tě ze svých snů. A jeli­kož měla jen něco kolem 210 stran, řek­la jsem si že začnu s ní. A jaký na ni mám názor se dozví­te níže v člán­ku!

Autor: Clélie Avit
Počet stran: 207
Nakladatelství: Metafora
Rok vydá­ní: 2020
Série/Edice: 7lásky

Od nešťast­né neho­dy před pěti měsí­ci je Elsa v kóma­tu. Doktoři jí nedá­va­jí nadě­ji a její rodi­na musí čelit devas­tu­jí­cí­mu roz­hod­nu­tí, zda ji odpo­jit od pří­stro­jů… Nikdo z nich nemů­že tušit, že Elsa za posled­ních pár týd­nů naby­la čás­teč­né­ho vědo­mí – ví, že je v nemoc­ni­ci, a sly­ší své oko­lí, ale nedo­ká­že rea­go­vat. Thibault ve stej­né nemoc­ni­ci navště­vu­je bra­t­ra, kte­rý v opi­los­ti způ­so­bil auto­ne­ho­du, při níž zahy­nu­ly dvě mla­dé dív­ky. Neví, jak se k situ­a­ci posta­vit a co si má mys­let, v hla­vě má cha­os a hle­dá mís­to, kde by se mohl scho­vat před svě­tem… a náho­dou zablou­dí do Elsina poko­je. Když ji tam vidí ležet s klid­ným výra­zem ve tvá­ři, nechce se mu uvě­řit, že nespí. Původně si plá­no­val jenom chví­li odpo­či­nout, ale ticho je tak tíži­vé, že – i když ví, že se nedo­čká odpo­vě­di – k Else začne mlu­vit. Zvláštní, ale očist­ný záži­tek nedo­ve­de dostat z hla­vy a roz­hod­ne se Elsu navští­vit zno­vu. A zno­vu. Brzy už za ní cho­dí pra­vi­del­ně. Je tak zou­fa­lý? Nebo si uvě­do­mu­je něco, co nikdo jiný ne? Setkává se i s její rodi­nou a přá­te­li a pokaž­dé se o ní dozví­dá víc… a začí­ná si uvě­do­mo­vat, že k ní cho­vá čím dál sil­něj­ší city. A když k ní pro­mlou­vá, nedo­ká­že se zba­vit dojmu, že sly­ší kaž­dé jeho slo­vo. Pro Elsu se jeho návštěvy sta­nou tím, co ji drží nad vodou. Konečně má něko­ho, kdo ji bere jako nor­mál­ní lid­skou bytost. Kdo ji doká­že poba­vit. A kdo jí dává něco, za co sto­jí za to bojo­vat. Je to začá­tek vzta­hu, kte­rý může zachrá­nit život jim obě­ma. 

Znám tě ze svých snů je útlá kní­žeč­ka spa­da­jí­cí do edi­ce 7lásky, kte­rá vychá­zí u Nakladatelství Metafora. Pokud to počí­tám správ­ně, tak momen­tál­ně jich v této edi­ci vyšlo 9 a desá­tá se chys­tá.

Na téměř 210 strán­kách pozo­ru­je­me pří­běh dvou mla­dých lidí. Teda, obou tři­cát­ní­ků, ale ješ­tě jsou mla­dí. Elsa, čer­s­tvě tři­ce­ti­le­tá, leží již něko­lik měsí­ců v kóma­tu, do kte­ré­ho ji při­ved­la ošk­li­vá neho­da na ledov­ci. Nikdo neví, že Elsa všech­no oko­lo sebe sly­ší, jen se nemů­že hýbat a na nic nemů­že rea­go­vat. Chodí za ní přá­te­lé a rodi­na, i dok­to­ři, ale ona s nimi nemů­že komu­ni­ko­vat. Pak je tu Thibault, tři­a­čty­ři­ce­ti­le­tý muž, kte­rý dopro­vá­zí do nemoc­ni­ce svo­ji mat­ku na návště­vu. Shodou okol­nos­tí se dosta­ne do poko­je, kde leží Elsa. Tak se vlast­ně ti dva „sezná­mí“.

Příběh je vyprá­věn z pohle­du obou postav, vždy jed­na kapi­to­la Elsa a dru­há kapi­to­la Thibault a postup­ně se tu odví­jí pří­běh plný myš­le­nek. Bohužel na prv­ních třech stra­nách jsem byla lehce zkla­ma­ná, pro­to­že tam došlo k nedo­ro­zu­mě­ní při korek­ci. Na prv­ní strán­ce je napsá­no že Elsa leží v kóma­tu 20 dnů. Ale o dvě strán­ky dál je napsá­no 20 týd­nů. Ví, že slo­vo dnů a týd­nů se lehce zamě­ní, ale jako časo­vý údaj je to uve­de­né tro­chu zma­teč­ně. nevím, jest­li se tam tato chy­ba vlou­di­la omy­lem, nebo si toho nikdo při korek­ci nevši­ml, ale 20 dnů není pros­tě to samé jako 20 týd­nů. Občas jsem v kni­ze nara­zi­la na pře­klep, ale to bylo tak jeden pře­klep na 50 stran, nic hroz­né­ho, to se urči­tě dá pro­mi­nout.

Jinak jsem si čte­ní kni­hy veli­ce uží­va­la, dokon­ce jsem si ji kous­ko­va­la, abych ji  nezhlt­la na jeden zátah, ono se to nezdá, ale když je kni­ha skvě­lá, tak 200 stran uply­ne jako voda! A musím říct, že tahle kni­ha skvě­lá byla. Je to roman­tic­ký pří­běh, ale záro­veň plný myš­le­nek, její kapi­to­ly se točí kolem ní a myš­le­nek na něj, ale v jeho kapi­to­lách se sezna­mu­je­me i s dal­ší­mi posta­va­mi a jeho živo­tem. Rozhodně to není nijak plyt­ké čte­ní, mys­lím že jako odpo­čin­ko­vá kni­ha na večer se sklen­kou vína či hor­ké­ho čaje zajis­tí pří­jem­nou chví­li. Musím ale podotknout, že pří­běh je cel­kem před­ví­da­tel­ný, tak­že zhru­ba od polo­vi­ny kni­hy bude­te tak nějak vědět, jak by kni­ha asi moh­la skon­čit, ale můžu garan­to­vat, že i tak si čte­ní uži­je­te.

Po dočte­ní kni­hy jsem chví­li sedě­la a jen kou­ka­la do zdi. Celou dobu se mi hla­vou honi­ly růz­né myš­len­ky, jak by to dopadlo kdy­by … atd. Kniha mi svým téma­tem při­po­mně­la jeden tro­chu star­ší film, bohu­žel si teď nevzpo­me­nu na název, ale kdy­by jste ho někdo poznal, napiš­te mi to do komen­tá­řů. Byl to film o chla­po­vi, kte­rý si pro­najmul byt. A v tom bytě ho pro­ná­sle­do­val duch jed­né blon­ďa­té sleč­ny. Ta sleč­na byla v kóma­tu. Navíc on byl  jedi­ný, s kým moh­la mlu­vit. Ona ho pak při­ved­la do nemoc­ni­ce ke své­mu tělu, nako­nec se pro­bra­la ale jeho si nepa­ma­to­va­la.

Chtěla bych podě­ko­vat nakla­da­tel­ství Metafora za zaslá­ní recenz­ní­ho výtis­ku této kni­hy. Zakoupit tuto kni­hu může­te zde: Znám tě ze svých snů Clélie Avit

Já dou­fám, že se Vám dneš­ní recen­ze líbi­la, a pokud jste někdo při­šel na název toho fil­mu, urči­tě mi dej­te vědět v komen­tá­řích. Budu se na vás těšit u dal­ší­ho člán­ku!