Den v mateřské škole-tipy a zkušenosti z praxe

Pracujete v mateř­ské ško­le, chce­te se dozvě­dět, jak to v ní vlast­ně cho­dí během jed­no­ho dne od rána až do zaví­rač­ky? Máte rádi zají­ma­vé vyprá­vě­ní z pro­stře­dí mateř­ské ško­ly? Ondřej Koželuh vás jed­ním tako­vým dnem pro­ve­de a věř­te, roz­hod­ně se nebu­de­te nudit a ješ­tě se při­tom pořád­ně zasmě­je­te. 

Život v mateř­ské ško­le je mnoh­dy oprav­du zají­ma­vý, pes­t­rý, úsměv­ný. Ondřej Koželuh ve vás pro­ve­de jed­ním běž­ným dnem v mateř­ské ško­le. Velmi pou­ta­vou a vtip­nou for­mou vám před­sta­ví život v mateř­ské ško­le, pros­tě tak, jak to v jed­né škol­ce cho­dí. Díky pře­čte­ní toho pří­bě­hu si mož­ná uvě­do­mí­te, co všech­no děti zvlád­nou, jaké udá­los­ti, situ­a­ce, rados­ti, mož­ná i oba­vy pro­ži­jí v mateř­ské ško­le, uvě­do­mí­te si, jak jste to pro­ží­va­li před lety vy, co se od té doby mož­ná změ­ni­lo nebo také nezmě­ni­lo. V kni­ze najde­te mno­ho inspi­ra­cí, jak dané věci, kte­ré se v mateř­ské ško­le opa­ku­jí lze dělat jinak. Je to urči­tá for­ma sebe­re­flexe, jak to vlast­ně v dané MŠ dělá­te. Ne vždy je tře­ba vše měnit, ale je tře­ba se nad tím zamys­let, že někte­ré zaži­té ste­re­o­ty­py lze změ­nit, nená­sil­nou for­mou, postup­ně a vlast­ně to bude ku pro­spě­chu všech. Jak dětí, tak i peda­go­gů. Najdete zde růz­né vychy­táv­ky i tipy, prin­ci­py, kte­ré se mohou uplat­ňo­vat v před­škol­ním vzdě­lá­vá­ní, ale také růz­né nedu­hy, chy­by, jejichž eli­mi­na­cí se může funkč­nost tří­dy zlep­šit. Toto není návod na ide­ál­ní tří­du, ale pou­ze for­ma sebe­re­re­flexe, díky ní může­te něco ve své tří­dě změ­nit.

Kniha je napros­to báječ­ná a dopo­ru­čím ji všem uči­tel­kám mateř­ské ško­le, ale i těm, co v mateř­ské ško­le nepra­cu­jí a chtě­jí poznat, jaké to vlast­ně v mateř­ské ško­le cho­dí. Knihu jsem si uži­la od začát­ku až do kon­ce. Pobavila jsem se, někdy ukáp­la i slzu, jak jsou děti bez­pro­střed­ní, to je na mé prá­ci uči­tel­ky pros­tě to nej­ú­žas­něj­ší. Po pře­čte­ní této kni­hy musím říci, že si své prá­ce oprav­du vážím a jsem ráda, že mě osud nako­nec zavál po mateř­ské dovo­le­né do mateř­ské ško­ly. Práce s dět­mi je někdy nároč­ná, ale přes­to tak úžas­ná, že bych ji za nic na svě­tě nemě­ni­la. Ten úsměv, obje­tí, pochva­la od dětí jsou to nej­krás­něj­ší, co může uči­tel­ka v mateř­ské ško­le zažít. Publikaci vám umož­ní vlast­ní sebe­re­fle­xi, zamyš­le­ní nad tím, zda by bylo mož­né něco ve své tří­dě změ­nit, něco dělat jinak nebo se utvr­dit v tom, že to, co dělá­te, dělá­te vlast­ně dob­ře. Každý si zde najde to své pro svou prá­ci uči­tel­ky v mateř­ské ško­le. Vše, co dělá­me s dět­mi je něja­kým způ­so­bem v dané mateř­ské ško­le zaži­to, pros­tě to tam tak je. Změnou vede­ní, či pří­cho­du nové uči­tel­ky se mění kli­ma tří­dy a někte­ré čin­nos­ti mož­ná začne­te dělat jinak, což si mys­lím, že je vel­mi dob­ře.

Ukázka z kni­hy:

Manipulace s vrou­cí polév­kou jsem se v dět­ských rukou pros­tě vždy bál. Přišlo mi to jako zby­teč­né rizi­ko, i když by se mi samo­zřej­mě moc líbi­lo, kdy­by to děti děla­ly samy. V pár tří­dách jsem to v živo­tě viděl a jed­no­znač­ně to pod­po­ru­ji, ale já jsem se jed­no­du­še o děti bál, toť vše.

„Jaká je to polív­ka?“ ptá se Dalibor. „Klasickej vej­var z fuseklí,“ odpo­ví­dám mu. „Ňam, ten mám nej­rad­ši,“ obli­zu­je se. „No to je dob­rý tod­le­to,“ sly­ším od jiné­ho sto­lu, „to jsou něja­ký roz­li­šo­va­cí ves­ty, ne, nebo co?“ „Ne, to jsou sešro­to­va­ný plas­to­vý flaš­ky!“ při­chá­zí odpo­věď. „Jo, sešro­to­va­ný plas­to­vý flaš­ky, ahá!“ Já se tedy čas­to v živo­tě nedo­jí­mám, ale tohle jsou ty oka­mži­ky, kdy jo.

Občas se sta­ne, že je tře­ba v kuchy­ni něja­ké zdr­že­ní nebo se vrá­tí­me pří­liš brzy z vycház­ky. Oběd ješ­tě není při­pra­ve­ný, děti sedí u sto­lů a nic se nedě­je. Pokud se něco tako­vé­ho sta­ne, je šan­ce dané­ho času zase vyu­žít nějak efektivně-nějakou reflexí dneš­ní­ho dopo­led­ne nebo tře­ba hrát něja­ké klid­né hry-na kukač­ku, tichou poš­tu a tak. Jak už jsem psal, kaž­dý moment je pří­le­ži­tost.

Než se roz­li­je polév­ka dva­ce­ti pěti dětem, je jas­né, že někdo má sně­de­no dřív, než někdo jiný vůbec dosta­ne něco na talíř. Takže zatím­co ješ­tě nalé­vám, nej­vět­ší žrou­ti už dostá­va­jí v kuchy­ni špage­ty. „Víte, jak se správ­ně jí špage­ty?“ ptá se kon­t­rol­ně vel­ká Karolína, což nemě­la dělat.

„Pusou?“ „Rukama, hehe.“ „Aplikovat pří­mo do tla­my? „No, tak uvi­dí­me, jak si s tím pora­dí­te,“ krčí rame­ny kole­gy­ně a dál se věnu­je své­mu talí­ři s polév­kou. Holt, kdo se moc ptá, moc se dozví. V naší tří­dě to pla­tí dvoj­ná­sob a kva­li­ta odpo­vě­dí taky sto­jí za to.

Několik slov o auto­ro­vi:

Mgr. Ondřej Koželuh vystu­do­val baka­lář­ský obor Předškolní a mimo­škol­ní peda­go­gi­ka, násled­ně nava­zu­jí­cí magis­ter­ský obor Aj/Dě pro 2. st. ZŠ, obo­je v Plzni. Učil pět let v mateř­ské ško­le, v sou­čas­né době je dok­to­ran­dem na Pedf Uk. Ve vol­ném čase se věnu­je psa­ní člán­ků pro časo­pi­sy Informatorium 3-8 a Rodina a ško­la a zábav­né­mu blo­gu o pro­stře­dí MŠ zve­řej­ňo­va­ném na Facebooku.

Autor: Ondřej Koželuh

Žánr: meto­dic­ká pří­ruč­ka, výcho­va

Vydáno: 2024, Portál, Praha

Počet stran:136

Vazba kni­hy: bro­žo­va­ná

ISBN 978-80-262-2155-5

Knihu může­te kou­pit zde:

Výchova v MŠ | Den v mateř­ské ško­le | Nakladatelství Portál (portal.cz)

---