Deník strojvůdce (Dnevnik mašinovođe)

Photo © Zillion FilmsPhoto © Zillion Films
🎧 Poslouchejte Kritiky.cz na Spotify a dal­ších pod­cas­to­vých služ­bách! Klikněte sem a nezmeš­kej­te žád­nou recen­zi.
Hodnocení článku
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehod­no­ce­no)
Loading...
Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Zdejší čte­ná­ři dob­ře vědí, že v oblas­ti kine­ma­to­gra­fie jsem spíš sta­ro­mi­lec a je poměr­ně málo fil­mů z posled­ních let, kte­ré by mě nějak zvlášť oslo­vo­va­ly. Možná je to tím, že nověj­ší fil­my vlast­ně nijak aktiv­ně nevy­hle­dá­vám; když mě chce tako­vý film potě­šit, musí mě vět­ši­nou sám vysto­po­vat, obklí­čit a pohl­tit, a tako­vou trpě­li­vost se mnou moc fil­mů nemá. Přesně to se mi ale sta­lo před pár dny se srb­ským fil­mem Deník stroj­vůd­ce od reži­sé­ra Miloše Radoviče. Neměl jsem vůbec v plá­nu se na film dívat, nao­pak, chtěl jsem už jít spát, ale měl jsem v noci puš­tě­ný - spíš jen jako zvu­ko­vou kuli­su - pro­gram ČT Art, tro­chu jsem se zdr­žel při prá­ci na počí­ta­či a nevy­pnul jsem tele­vi­zi včas. Asi zná­te podob­nou situ­a­ci, kdy zved­ne­te roz­tě­ka­né oči k obra­zov­ce a už ze své­ho prv­ní­ho pohle­du uvi­dí­te, že to, co tam prá­vě běží, si zaslu­hu­je vět­ší pozor­nost; těž­ko říct, čím si vás film při­táh­ne, snad je to jeho atmo­sfé­rou, snad výbor­nou bal­kán­skou hud­bou, snad prvot­ním šokem ze sytě čer­né­ho humo­ru.

Photo © Zillion Films

Hlavní posta­va fil­mu, Ilja Todorovič (hra­je ho skvě­le a vel­mi úspor­ný­mi pro­střed­ky Lazar Ristovski), je zra­lý muž, kte­rý celý život pra­cu­je jako stroj­ve­dou­cí na želez­ni­ci. Není divu, jeho otec byl stroj­ve­dou­cím a jeho děde­ček též. Ti tři mají na kon­tě cel­kem 66 pře­je­tých lidí, pro­to­že pře­jet občas něko­ho, kdo je nepo­zor­ný, chce se sám zabít nebo má pros­tě jen oby­čej­nou smůlu, to k živo­tu stroj­ve­dou­cí­ho pat­ří. Ilju na začát­ku fil­mu potká­vá­me na schůz­ce s dráž­ní­mi psy­cho­lo­gy, kte­ří se mu mají poku­sit pomo­ci vstře­bat dal­ší drs­ný záži­tek. Ilja je ovšem v těch­to věcech zku­še­ný a nemá pro­blém s přes­ným věc­ným popi­sem „mimo­řád­né udá­los­ti“ na želez­nič­ním pře­jez­du:

„Zabil jsem šest ciká­nů. Celý decho­vý orchestr. Useklo jim to ruce, nohy, sko­ro všem. Tři hla­vy.... Jedna hla­va se zachy­ti­la o zrcát­ko. Když vlak cuk­nul, hla­va mrk­la.“ Vida, sta­či­lo jen málo a role se obrá­ti­ly a teď Ilja musí pomo­ci psy­cho­lo­gům se s něčím tako­vým vyrov­nat. Každého své­ho pře­je­té­ho si Ilja pama­tu­je, kaž­dý ho tíží na jeho stár­nou­cí duši. Ve všech úmr­tích, kte­ré Ilja svým vla­kem způ­so­bil, byl nevin­ně, což ale nezna­me­ná, že mu zabi­tých lidí není líto. Dokonce jim cho­dí dávat kvě­ti­ny na hřbi­tov. Je stroj­ve­dou­cím a ješ­tě pár let bude. Pak zemře, pro­to­že život je pros­tý.

Jednou ale Ilja stih­ne zare­a­go­vat ješ­tě včas a zabrz­dí těs­ně před dese­ti­le­tým klu­čí­kem, kte­ré­ho rodi­če jako mimin­ko odlo­ži­li v kra­bi­ci od baná­nů a kte­rý - když se tuto neli­cho­ti­vou sku­teč­nost ne zrov­na cit­li­vou for­mou dozvě­děl - se roz­ho­dl nechat se pře­jet Iljovým vla­kem. Tento oka­mžik pro­po­jí osu­dy dvou lidí, kte­ří sice žijí kaž­dý ve své sku­pi­ně lidí, ale vlast­ně sami, tak­že se uká­že, že jeden dru­hé­ho potře­bu­jí. I když se Ilja sna­ží ubrá­nit ros­tou­cí­ho Simu od pro­kle­tí stroj­vůd­cov­ské­ho povo­lá­ní, kaž­dé­mu divá­ko­vi musí být jas­né, že se to nepo­da­ří. Ano, ješ­tě před chví­lí malý a najed­nou už dospí­va­jí­cí Sima - odcho­va­ný v bez­pro­střed­ním a stá­lém kon­tak­tu s vla­ky, vagó­ny, kole­je­mi a dal­ší­mi stroj­vůd­ci - také nemů­že být ničím jiným než stroj­vůd­cem. Aby ale byl ve své prá­ci úspěš­ný a spo­ko­je­ný - to pře­ce kaž­dý srb­ský stroj­vůd­ce dob­ře ví - musí co nejdří­ve pora­zit své­ho prv­ní­ho člo­vě­ka, což se mu dlou­ho neda­ří a všem zúčast­ně­ným (a nej­ví­ce Simovi samot­né­mu) to kom­pli­ku­je život. Nu, když nedo­ká­že pomo­ci (ne)šťastná náho­da, musí se jí jít tro­chu napro­ti.

Vím, když se to napí­še takhle, vypa­dá to na pří­běh veskr­ze mor­bid­ní, kte­rý není pro slab­ší pova­hy, ale to je jen přestro­je­ní, pře­tvář­ka, aby neztra­til svou hrdou tvář. Naopak, jsem pře­svěd­če­ný, že film Deník stroj­vůd­ce je - navzdo­ry zdán­li­vě drs­né­mu hlav­ní­mu téma­tu a for­mě hoř­ké kome­die - ve svém vyzně­ní neu­vě­ři­tel­ně vlíd­ný až něž­ný: Nejenže cit­li­vě líčí vztah mezi sta­rým otcem a jeho ado­p­tiv­ním synem, kte­rý se točí vlast­ně kolem růz­no­ro­dých ini­ci­ač­ních ritu­á­lů důle­ži­tých pro vstup do dospě­los­ti, ale ori­gi­nál­ně to pro­po­ju­je s přá­tel­skou atmo­sfé­rou želez­ni­čář­ské pospo­li­tos­ti (Ilja i jeho přá­te­lé samo­zřej­mě neži­jí v domech, ale v obyt­ných želez­nič­ních vagó­nech pří­mo kde­si v depu). Když k tomu při­mí­chá­te bal­kán­skou men­ta­li­tu, kaž­do­den­ní absur­di­ty, kte­ré při pohle­du zven­ku sice vyhlí­že­jí podiv­ně, ale dlou­ho­le­tým sou­ži­tím s nimi se stá­va­jí běž­nou nor­mou, a řízne­te to indi­vi­du­ál­ní tou­hou všech těch oby­čej­ných lidí po lás­ce, po obje­tí a po při­je­tí ostat­ní­mi, vyjde z toho neo­by­čej­ně koře­ně­ný fil­mo­vý pokrm, na kte­rém jsem si jako divák pochut­nal.

V tak ori­gi­nál­ním pro­stře­dí se nezdá vůbec div­né, když se čtvrt­sto­le­tí po své smr­ti k Iljovi vrá­tí jeho dáv­ná lás­ka (krás­ná Nina Jankovič). Nikdo ji sice nevi­dí, jen Iljovy oči, ale je tak sku­teč­ná, jak jen může být. Nezdá se být nic zvlášt­ní­ho na absurd­ním poky­nu dis­pe­če­ra, že se cosi kde­si špat­ně pro­po­ji­lo, tak­že všech­ny čer­ve­né na sema­fo­rech se mají pova­žo­vat za zele­né. Vůbec se nezdá být nepřed­sta­vi­tel­ný sko­ro dadais­tic­ký roz­ho­vor se sebe­vra­hem, kte­ré­mu chce dát Ilja 100 euro, když se nechá pře­jet vla­kem, kte­rý bude řídit jeho ado­p­tiv­ní syn („To si mého živo­ta cení­te jen na 100 euro?“ - „Vždyť jste se ješ­tě před chví­lí chtěl zabít zadar­mo!“). Ano, zare­gis­tro­val jsem na inter­ne­tu i názo­ry někte­rých divá­ků, že někte­ré situ­a­ce z fil­mu se nezda­jí být úpl­ně věro­hod­né. Když pak ale zjis­tí­te, že titíž lidé mají mezi oblí­be­ný­mi fil­my tře­ba Jamese Bonda nebo Hvězdné vál­ky, může to vést jen k chá­pa­vé­mu pou­smá­ní :-).

Mé fan­ta­zii a mému nala­dě­ní nao­pak ten­to film vyho­vo­val vel­mi, dal jsem mu ve svém sou­kro­mém hod­no­ce­ní čty­ři hvěz­dič­ky z pěti (to je pod­le mého nesmlou­va­vé­ho kri­tic­ké­ho oka fakt dost, pět­ka je jen pro ty nej­vět­ší pec­ky :-)), pro­to­že po úžas­ném a fil­mař­sky nesmír­ně dyna­mic­kém a nápa­dy srší­cím začát­ku (do setká­ní obou hlav­ních postav) při­chá­ze­jí i hluš­ší mís­ta a spád vyprá­vě­ní se zpo­ma­lu­je, ale i to, mys­lím, do typic­ké bal­kán­ské atmo­sfé­ry pat­ří. A my může­me jako divá­ci pře­mýš­let o tom, jest­li sami dává­me před­nost tomu, co se nám samo nabí­zí, nebo tomu, co je pro nás nedo­stup­né, a prů­vod­cem při tom pře­mýš­le­ní jsou nám lidé, kte­ří už v živo­tě zdán­li­vě po ničem netou­ží a nic od něj neo­če­ká­va­jí, ale pak se uká­že, že tře­ba ješ­tě nikdy neby­li u moře, a rádi by se k němu zaje­li podí­vat. Samozřejmě vla­kem, jak jinak!

Podle mého názo­ru je Deník stroj­vůd­ce mimo­řád­ně lid­ský film a lid­skosti, obá­vám se, nám je a bude tře­ba tím víc, čím víc ji budou postrá­dat aktu­ál­ní zprá­vy ze svě­ta.

A to ani nemlu­vím o tom, že na želez­nič­ním pře­jez­du se odteď budu lépe roz­hlí­žet, abych něja­ké­mu čes­ké­mu Iljovi nechtě­ně (a ješ­tě navíc zadar­mo!) nena­vý­šil skó­re :-).


Podívejte se na hod­no­ce­ní Deník stroj­vůd­ce na Kinoboxu.
Primát - Horor, ve kterém vraždí inteligentní sadistická opice
2. února 2026Primát - Horor, ve kterém vraždí inteligentní sadistická opiceVysokoškolačka Lucy (Johnny Sequoyah) se vrací ze školy domů na prázdniny a bere s sebou partu přátel. Kdo by taky nechtěl jet do „vytuněné“ haciendy u moře, k jejímž rezidentům patří i roztomilý a přátelský šimpanz…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Ozvěna - Horor s Dafne Keen od režiséra Sestry
2. února 2026Ozvěna - Horor s Dafne Keen od režiséra SestryJako by nestačilo, že se Chrys (Dafne Keen) musí vyrovnat se smrtí svého otce, ještě je okolnostmi donucena přestěhovat se za svým bratrancem Relem (Sky Yang). Na jednu teenagerku je toho až dost, a tak není…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Demoliční četa - Jason Momoa a Dave Bautista v akční buddy komedii
30. ledna 2026Demoliční četa - Jason Momoa a Dave Bautista v akční buddy komediiVe filmu Demoliční četa se vzájemně odcizení nevlastní bratři Jonny (Jason Momoa) a James (Dave Bautista) setkávají po záhadné smrti svého otce Waltera (Brian Keaulana). Při hledání pravdy odkryjí pohřbená tajemství a konspiraci, která hrozí roztrhat…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Od pólu k pólu s Willem Smithem 
29. ledna 2026Od pólu k pólu s Willem Smithem Dokumentární série "Od pólu k pólu s Willem Smithem" je rozdělena celkem do sedmi dílů o stopáži 30 až 47 minut. Divák se tak může těšit na díly s názvy " Jižní pól", "Smrtící tvorové Amazonie",…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Superpes Karlík – roztomilý superhrdina zachraňuje svět
29. ledna 2026Superpes Karlík – roztomilý superhrdina zachraňuje světJelikož již zítra začínají pololetní prázdniny, hodilo by se naše nejmenší vzít za vysvědčení do kina – třeba na rodinnou animovanou komedii Superpes Karlík (Charlie the Wonderdog). Snímek kanadské scenáristky a režisérky Shey Wageman z roku…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Průzkumník: Lávové jezero
28. ledna 2026Průzkumník: Lávové jezeroDokumentární film z roku 2023 s názvem "Průzkumník: Lávové jezero" mapuje cestu elitního týmu vědců a badatelů na cestě k prozkoumání záhadné anomálie na vrcholu odlehlé, a doposud neprobádané sopky na ostrově ležícím v oblasti drsné…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
SOS - Sam Raimi a jeho další film se specifickým rukopisem
28. ledna 2026SOS - Sam Raimi a jeho další film se specifickým rukopisemS Lindou Liddle (Rachel Adams) je špatně zacházeno jejím sexistickým šéfem Bradleym Prestonem (Dylan O´Brien), jehož otec si přál, aby ji po předání firmy povýšil. Bradley jí poradí, aby se osvědčila během cesty do Bangkoku kvůli…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Franz – kafkovský způsob bytí
25. ledna 2026Franz – kafkovský způsob bytíČesko-německo-polské dílo s názvem Franz režisérky a scénáristky Agnieszky Holland z roku 2025 je volně inspirováno skutečnou historickou postavou Franze Kafky. Zárukou kvality by měl být scénář Marka Epsteina i hvězdné herecké obsazení. Snímek získal nemalé množství…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Život k sežrání – o dospívání, první lásce, nejistotách a hledání sebe sama
24. ledna 2026Život k sežrání – o dospívání, první lásce, nejistotách a hledání sebe samaDo 3. února 2026 nabízí iVysílání České televize zdarma ke zhlédnutí rodinný film Život k sežrání. Jedná se o loutkový film režisérky Kristiny Dufkové z roku 2024. Scénář vytvořil Petr Jarchovský na základě stejnojmenného knižního bestselleru Mikaëla…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Rok 1983: Kultovní filmy, které utvořily cinefilní legendy a nesmazatelné otisky popkultury
23. ledna 2026Rok 1983: Kultovní filmy, které utvořily cinefilní legendy a nesmazatelné otisky popkulturyObjevte pět nezapomenutelných snímků roku 1983, od ikonického gangsterkého dramatu „Zjizvená tvář“ po odvážné sci-fi „Thor il conquistatore“. Tento průřez ukazuje nejen filmové novinky a kreativní pojetí, ale také odhaluje jejich vliv na moderní filmovou historii…Vydáno v rubrice: Filmové recenze
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře