Dětská hra (Child’s Play) – Koho to napadlo?

Panenka Chucky. Tenhle pojem zná snad kaž­dý z vás, mini­mál­ně polo­vi­na. Komu se poštěs­ti­lo a viděl ten­to horor (?) ješ­tě za své­ho vel­mi ran­né­ho mlá­dí, vydě­sil se zřej­mě pořád­ně. Ale čím víc se nám do obli­čejů zaře­zá­va­jí dal­ší a dal­ší vrás­ky a my stár­ne­me, tím se ten­to sní­mek stá­vá víc a víc nud­něj­ším a pro­s­to­du­chým.

Já jsem ten­to film viděl popr­vé někdy tuším ve svých osmi letech, což bylo dva roky po jeho nato­če­ní (nato­če­no 1988). Matka mi výji­meč­ně dovo­li­la se déle dívat na tele­vi­zi a zrov­na dáva­li Dětskou hru. Nevím, jest­li mě tře­ba nechtě­la pořád­ně postra­šit, abych pocho­pil, že večer­ní tele­vi­ze pros­tě není pro děti, ale kaž­do­pád­ně se jí to poved­lo. Když je vám osm let a dívá­te se, jak oživlá panen­ka cho­dí po měs­tě a vraž­dí lidi, není to nic pří­jem­né­ho, zvláš­tě pak, máte-li podob­nou panen­ku doma (poznám­ka auto­ra: Ano, jsem muž­ské­ho pohla­ví a měli jsme doma i panen­ku. Zvláštní? Možná. Ale úchy­lek ze mě není :-)). To se vám pak v hla­vě honí růz­né před­sta­vy, když se v poko­ji zhas­ne a tem­né oči panen­ky na pro­těj­ší skří­ni se na vás upře­ně díva­jí. V tako­vé chví­li je lep­ší co nej­rych­le­ji usnout. Ráno pře­ci jen vypa­dá vše tro­chu jinak.

Podruhé jsem tu stej­nou Dětskou hru viděl asi o  čty­ři roky poz­dě­ji, když mi bylo dva­náct. Tentokrát už bez pře­mlou­vá­ní mé mat­ky. Šel jsem do toho s oče­ká­vá­ním, co se sta­ne. Byl jsem už ten­krát pře­ce vel­ký kluk, kte­rý se jen tak něče­ho neza­lek­ne :-). A jaké byly mé poci­ty? Smíšené. Už jsem se nebál, jako teh­dy osmi­le­té dít­ko, to ne. Ale pořád jsem ten­to film pova­žo­val za dost psy­cho horor, kte­rý urči­tou část lidí oprav­du umí a doká­že vydě­sit. Ovšem, neza­ne­cha­lo to ve mně žád­né násled­ky. Jak pro danou kon­krét­ní noc, tak i pro dal­ší dny. Zkrátka a dob­ře, nor­mál­ní film s občas­ný­mi lekač­ka­mi, dob­ře nato­če­ný a s dob­rým námě­tem (!). Zde si může­te povšim­nout, jak se mé chá­pá­ní toho­to fil­mu vyvi­nu­lo během čtyř let, během kte­rých se můj mozek vyví­jel.

No a koneč­ně, potře­tí a dou­fám už napo­sle­dy jsem si Dětskou hru pus­til teď nedáv­no na počí­ta­či. Upřímně, ani pořád­ně sám nevím, co jsem od toho čekal. Možná vzpo­mín­ky na dět­ství, mož­ná jsem film chtěl pořád­ně pocho­pit, mož­ná mě zají­ma­lo, jak se na něj budu dívat s odstu­pem času (kon­krét­ně 15 let od doby, kdy jsem film viděl úpl­ně popr­vé). Každopádně, mé oče­ká­vá­ní se nena­pl­ni­lo. Myslel jsem si, že se budu ale­spoň tro­chu bavit. Spletl jsem se. Od začát­ku až do samot­né­ho kon­ce je to jed­na vel­ká nuda. Vůbec nemá­te strach, pro­to­že vás ani nemá co vydě­sit. Záběry na pobí­ha­jí­cí malin­kou panen­ku s nožem vás spí­še poba­ví, než vydě­sí. Opravdu, celý sní­mek půso­bí dost zma­te­ně a dějo­vá linie mi při­jde spí­še zábav­ná, až by se mož­ná dalo říct kome­di­ál­ní. Když si odmys­lí­te těch pár mrt­vol a pár sprostých slo­ví­ček, máte z toho skvě­lou rodin­nou kome­dii. Bohužel, mně celé to ale při­šlo nato­lik ubo­hé, že jsem se nemohl ani bát, ani smát. Jen jsem zne­chu­ce­ně seděl na křes­le a čekal na milo­srd­né titul­ky, kte­ré ukon­čí mé trá­pe­ní. Nechápu, jak někdo mohl něco tako­vé­ho vymys­let a  vůbec nato­čit! Mnozí z vás by jis­tě namít­li, že jde o sta­rý horor a teh­dy bylo lid­ské chá­pá­ní toho­to žán­ru tro­chu jin­de. Možná. Nicméně já zase namí­tám, že Noční můra z Elm Street je taky pěk­ně sta­rý horor a  přes­to vás Freddy Krueger doká­že vydě­sit mno­hem víc, než Chucky. Nemluvě o Hitchcockovi, i když tam šlo spí­še o  zahrá­vá­ní si s lid­skou psy­chi­kou, než vylo­že­ně o horor. Dětská hra je pros­tě mizer­ný sní­mek, nevím o  jedi­né věci, kte­rou bych mohl ohod­no­tit klad­ně (snad až na efek­ty, kte­ré v té době moh­ly být na dob­ré úrov­ni).

A na závěr něco málo k ději. Charles Lee Ray je obá­va­ným zlo­čin­cem a vra­hem. Jednoho veče­ra se jej však poda­ří poli­cis­to­vi, kte­rý má jeho pří­pad na sta­ros­ti, dopad­nout a postře­lit. Smrtelně raně­ný Charles se scho­vá do obcho­du s hrač­ka­mi, kde s pomo­cí čer­né magie voo-doo, pře­ne­se svou duši do jed­né z pane­nek. Tuto panen­ku (Chucky) dosta­ne šes­ti­le­tý Andy od své mamin­ky k naro­ze­ni­nám. Chucky mlu­ví a pohy­bu­je se. Andy od začát­ku tvr­dí, že panen­ka je živá, ale nikdo mu nevě­ří a tak může Charles konat své vra­žed­né chout­ky v těle panen­ky. Až poz­dě­ji Andyho mat­ka zjis­tí, že v Chuckyho útro­bách nejsou vlo­že­ny bate­rie. Nerovný boj mezi člo­vě­kem a panen­kou tak může začít.

Hodnocení toho­to fil­mu: 1/5 (mizer­né)

---