(zatím nehodnoceno)
Loading...Hned od začátku bylo jasné, že se DIVOČINA musela točit na opravdových cestách na hřebenovce, aby co nejlépe zachytila Cherylino putování divočinou, během kterého ji čekalo mnoho neznámého, ale i nová poznání.
Ačkoli se PCT táhne z Mexika do Kanady, film se točil především v Oregonu, který se vyznačuje krajinným rázem typickým pro americký Západ (Oregon se nakonec stal i domovem Strayedové). Také se točilo v kalifornské Mohavské poušti.
“Tento film je o ženě, která se ocitla v divoké přírodě a tam to také muselo být natočeno,” říká Jean-Marc Vallée. “Točili jsme na PCT, jak jen jsme mohli a na některých dalších místech v okolí, ale vždy jsme hledali ten druh krásy, o kterém Cheryl píše ve své knize. Začínali jsme brzy ráno, abychom stihli zachytit ranní světlo a končili co nejdéle, aby nám neunikly západy slunce.”
Valléeho obzvláště zaujal kontrast mezi drobnou konstitucí Witherspoonové a monumentální krajinou. “Někdy jsem měl dojem, že točím western,” přemítá, “film Johna Forda, ale s malou ženskou postavičkou na pozadí těchto obrovských panoramat.”
S Valléem spolupracoval na těchto záběrech úzce semknutý tým, několik z jeho členů s ním točilo již Klub poslední naděje, včetně kameramana Yves Belangera a filmového architekta Johna Painoa. Bélanger si vyvinul unikátní, instinktivní visuální styl, který pomáhá vytvořit hyper-reálný zážitek. Používá k tomu pouze ruční digitální kamery a filmuje bez umělého osvětlení. Nyní však musel přizpůsobit tuto metodiku volné přírodě.
“Vyzkoušeli jsme si to již na Klubu poslední naděje. Používali jsme pouze objektivy, žádné svícení, žádný stativ, jízdy nebo jeřáby, jen opravdové lokace a přirozené světlo,” říká Bélanger. “Ale v případě DIVOČINY musel být záběr větší. Cítili jsme, že bude krásné použít tento přístup v tak ohromující krajině. Tento film je výletem na některá opravdu krásná místa, ale zároveň cesta do nitra lidské duše.”
Pokračuje: “Tato technologie je pro všechny osvobozující. Herci ji milují. Jakmile jednou začnete točit, nezastavíte se a herci se cítí více spojeni, jsou jen oni a kamera.”
Stejně jako pro Klub poslední naděje, Bélanger i tentokrát zvolil Arri Alexu, ale nyní přidal nové pevné objektivy Zeiss, které mu umožnily zaznamenat dosud nevídané detaily tváře, jakož i široké záběry panoramat. Použil jen pár mechanických světel pro sekvence, které to vyžadovaly, jako je filmování v dešti.
Vše jsme točili ve stejném stylu, včetně tajemné lišky, která Cheryl sleduje. “Jean-Marc ani já jsme nic nezdůrazňovali,” říká Bélanger. “Vše jsme točili jednoduše. Stejně tak tomu bylo i s liškou. Natočili jsme ji jako lišku v přírodě.”
„Točit po většinu času venku, v divočině, v zimě nebo horku, bylo velkou výzvou. Příroda byla pro Cheryl hlavní překážkou během prvních týdnů její cesty, byla jasným nepřítelem. Ale tou největší překážkou a skutečným nepřítelem byla ve skutečnosti ona sama. Filmovat jedinou hlavní postavu, která je v příběhu současně protagonistou i antagonistou, mě znepokojilo. Hlavní překážka, se kterou se Cheryl během své cesty setká, vychází z její mysli, z její minulosti. Jak zdolává pacifickou hřebenovku, vzpomíná na různé okamžiky svého života, na momenty, které ji dostaly na tuto cestu, a které pomalu odhalují, kým ve skutečnosti je. Představují asi 35% filmu. Zbytek se odehrává na stezce. Samotná žena s batohem a její myšlenky - jak jsem to měl natočit? Nebyl jsem si jistý ani na začátku filmování. Jaký byl ten správný způsob, jak točit Reese? Správný objektiv, správná vzdálenost?” ptá se Vallée. “Ruční kamera, o tom nebylo pochyb (až na závěrečnou scénu, která se točila se steadicamem). Najít správnou vzdálenost mezi diváky a hlavní postavou, na to jsem přišel až ve střižně. Počkáme si na ní na stezce, když bude procházet kolem? Budeme před ní couvat nebo ji následovat? Diváme se jí na záda a zastavíme, když ona bude pokračovat dál a začne se v záběru zmenšovat?“
PCT hrála ve filmu svou vlastní roli - představovala drsný půvab amerického západu. Stezka se vine přes 25 národních lesů a 7 národních parků. Tyčí se do výšky čtyř tisíc metrů v Sieře a klesá na úroveň moře u řeky Kolumbia, táhne se tak rozmanitým a nenapodobitelným územím jako je Mohavská poušť, Národní park Sequoia, louky Tuolumne, vulkány Mt. Hood a Mt. Rainier, lesy v oblasti Kráterového jezera, až k Mostu bohů (konzolový most přes řeku Kolumbia, který vede z Oregonu do státu Washington).
Některé lokace byly tak vzdálené, že filmový štáb musel najmout osly a koně k dopravě filmové techniky, ale stálo to za to. “Kráterové jezero je něco, co nejde ničím nahradit,” říká výkonný producent Nathan Ross. “Ve filmu je hned několik ikonických míst, která jsou pro příběh důležitá a nešlo je jednoduše obejít s využitím green-screenu. Museli jsme fyzicky být u Mostu bohů, protože to je emocionální vrchol Cherylina příběhu a to muselo být autentické.”
Asociace Pacifik Crest Trail Association spolupracovala s filmaři, stejně jako několik znalců stezky, kteří poskytli mapy a poradenství ohledně lokací. “Pokud jde o Pacific Crest Trail a informace o stezce, jsme to my,” vysvětluje Liz Bergeronová, výkonná ředitelka společnosti Pacific Crest Trail Association. “Máme několik zaměstnanců, kteří zdolali celou stezku nebo její dlouhé úseky a zaměstnance, kteří na stezce každodenně pracují. Takže opravdu není nikdo jiný, kdo by znal stezku lépe, než naše organizace.”
Pokračuje: “Během filmování DIVOČINY nás překvapilo, jak tvrdě všichni na tomto filmu pracovali, aby ho proměnili v reálný a autentický zážitek.”
Části seriálu: Divočina
- Divočina - “Co když správná odpověď není ne, ale ano? Co když mě to, co mě přimělo udělat všechno, co mi ostatní zazlívali, zároveň přivedlo sem? Co když to nikdy neodčiním? Co když už je to odčiněné? -- Cheryl Strayedová
- Divočina - “Jak divoké bylo nechat život jen tak plynout.“ -- Cheryl Strayedová
- Divočina - “Když tě zradí nervy - proč bys nervů dbal?” -- Emily Dickinsonová (zápis Cheryl Strayedové v registrační knize PCT)
- Divočina - Herecké obsazení – minulost a přítomnost
- Divočina - Země, vítr a oheň Život na stezce
Nejnovější komentáře