Dominantní druh

dominantní

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Pokud máte rádi pří­běhy lehce ladě­né humo­ris­tic­kou sati­rou, kde je v sáz­ce záchra­na celé­ho svě­ta, tak si urči­tě nenech­te ujít kni­hu „Dominantní druh“ od auto­ra Martina Koláčka.

Ústřední posta­vou je Kozlov, jež moc rozu­mem neo­plý­vá a vel­mi rád si přihne vod­kou, ale i tak je sám se sebou a  svým vlast­ním živo­tem spo­ko­je­ný. Nebýt osud­né chy­by, mohl by i nadá­le pra­co­vat jako správ­ce nádraž­ní haly ve Vorkutě tj. nej­zby­teč­něj­ší budo­vě v celém Sovětském sva­zu.

Ovšem osud měl s ním jiné plá­ny a jed­no­ho dne, kdy to opět pře­pískl s vod­kou a opil se jako „mala­mut“, se nechal naver­bo­vat k námoř­nic­tvu. Záhy se pro­to oci­tá v ponor­ce, kde nic nefun­gu­je tak jak má.

„Kozlov sedí v kan­týně, pod­pí­rá si hla­vu jader­nou hla­vi­cí, sní­dá radi­o­ak­tiv­ní pali­vo a popí­jí čaj z roz­buš­ky, neboť páni sou­dru­zi jak­si zapo­mně­li na to, že i posád­ka potře­bu­je něco jíst....“

Po nešťast­ném naver­bo­vá­ní dochá­zí k rych­lé­mu vystříz­li­vě­ní a pro­cit­nu­tí Kozlova, kde se ve sku­teč­nos­ti nachá­zí tj. na mís­tě, odkud není jen tak úni­ku, a navíc bez jeho milo­va­né vod­ky. Moc dob­ře ví,  že by nej­lé­pe udě­lal, kdy­by z této pro­pa­de­né ponor­ky, co nejdří­ve zmi­zel.... to však ješ­tě netu­šil, jak dale­ko je od prav­dy.

A aby těch kata­strof neby­lo málo, stá­vá se nechtě­ně pří­jem­cem nevy­žá­da­ných hovo­rů od dámy z jiné­ho vesmí­ru. Tato prv­ní komu­ni­ka­ce byla asi nej­zá­bav­něj­ší komu­ni­ka­ce z celé této kni­hy, a to když tato komu­ni­ka­ce s jiným vesmí­rem pro­bí­ha­la pro­střed­nic­tvím rulič­ky toa­let­ní­ho papí­ru v době, kdy Kozlov vyko­ná­val potře­bu na zácho­dě.

Doslova jsem byla v němém úža­su, kolik výra­zů pro ten­to „všed­ní a neza­jí­ma­vý“ před­mět autor nale­zl tj. papír, toa­let­ní papír, hygi­e­nic­ká potře­ba, fekál­ní pomůc­ka, řit­ní čis­tič, fekál­mas­ter, hajzl­pa­pír, intim­ní pomoc­ník, pomůc­ka k anál­ní hygi­e­ně, fekál­ní vlh­ko­cuc, odstra­ňo­vač fekál­ních skvrn, řit­ní leš­tič, zácho­do­vý génius.

Tato dáma ze vzdá­le­né­ho vesmí­ru „při­šla v míru“, aby pro­střed­nic­tvím rulič­ky toa­let­ní­ho papí­ru zjis­ti­la infor­ma­ce o nezná­mém svě­tě. Sama si přá­la mlu­vit s vyso­ce posta­ve­ný­mi lid­mi, neboť v sáz­ce bylo pře­ži­tí lidí coby domi­nant­ní­ho dru­hu. I když se Kozlov sna­žil vyjít vstříc poža­dav­kům nezná­mé dámy, uspět se mu nepo­da­ři­lo.

Brzy se však Kozlovi naský­tá doko­na­lá pří­le­ži­tost, jak koneč­ně opus­tit ponor­ku. A i když je to pro čte­ná­ře vel­mi komic­ká a humor­ná před­sta­va, pro Kozlova je to spíš děsi­vá noč­ní můra..... „Ale co by  hrdej sovět­skej voják neu­dě­lal pro svo­je sou­dru­hy a vlast..... hle­dá se soci­a­lis­tic­kej pra­cant, kte­rej si vez­me ska­fan­dr a vystou­pí z ponor­ky. Sovětský voják poslou­chá roz­ka­zy... Žádnej zájem­ce? V tom pří­pa­dě bude­me muset roz­po­čí­tá­vat....“ 

Kozlov v tom však viděl obrov­skou šan­ci, jak se dostat z ponor­ky, a tak se sám při­hlá­sil, aniž by domýš­lel dal­ší pří­pad­né důsled­ky. „Před pře­tla­ko­vou komo­rou dostal totiž ska­fan­dr, har­pu­nu a rybář­skou síť, a bylo mu ozná­me­no. že jde na lov velryb, pro­to­že chlap­ci z ponor­ky mají hlad...“

A prá­vě v tom­to oka­mži­ku začí­ná nová ces­ta Kozlova za záchra­nu nejen domi­nant­ní­ho dru­hu, ale i celič­ké­ho svě­ta. Podaří se tomu­to s pro­mi­nu­tím „blbo­vi“ zabrá­nit v odpá­le­ní ato­mo­vých bomb a záchra­ně celé pla­ne­ty, a pře­de­vším domi­nant­ní­ho dru­hu? Tak to si už musí­te pře­číst sami, a roz­hod­ně se s tím­to pří­bě­hem nebu­de­te nudit, ale prá­vě nao­pak, usmí­vat se od ucha k uchu.

Kniha je roz­dě­le­ná na dva­náct kra­tič­kých, ale o to úder­něj­ších kapi­tol, kdy kaž­dá z nich začí­ná vel­mi tema­tic­kou a bar­vi­tou ilu­stra­cí, jež v čte­ná­ři doko­na­le roz­prou­dí před­sta­vi­vost a fan­ta­zii. Ilustrace jsou úsměv­né, hra­vé a dosti výstiž­né.

V „Dominantním dru­hu“ jsou vyob­ra­ze­ny dva roz­díl­né a napros­to odliš­né svě­ty, ve kte­rých se vždyc­ky najde někdo, kdo chce tahat za hlav­ní nit­ky a ovlád­nout nejen celič­ký svět, ale i samot­ný vesmír. A když se tako­vé ambi­ci­óz­ní enti­ty z dvou růz­ných vesmí­rů spo­jí pro spo­leč­ný zájem, může to nako­nec vyvr­cho­lit v jed­nu vel­kou a nepřed­ví­da­tel­nou kata­stro­fu.

Celý text je pro­špi­ko­ván krás­ným lido­vým humo­rem, jež čte­ná­ře bude bavit  a mož­ná si někte­ré z hlá­šek vez­me i za své např. IQ na sever od osm­de­sát, či „Á pán je lin­gvis­ta, co?“ či „Nebuď drzej, taky bych ti moh při­tla­čit pol­štář na ksicht...“

Z tex­tu dýchá humor­ně ladě­ná sati­ra vůči „býva­lé­mu“ Sovětskému sva­zu, kde ostat­ně býva­la všech­na tajem­ství peč­li­vě stře­že­na, a ta vojen­ská dvoj­ná­sob, ane­bo ale­spoň do doby, než při­šel na řadu alko­hol.... Více sati­ris­tic­kých zmí­nek se najde v tom, jaký by tako­vý sovět­ský voják byl, a co všech­no by pro své sou­dru­hy a vlast byl ocho­ten udě­lat.... všech­no je tref­ně a humor­ně zací­le­né tak, aby si čte­nář nale­zl tu správ­nou poin­tu sati­ris­tic­kých nará­žek.

Text je napsán vel­mi jed­no­du­še a sro­zu­mi­tel­ně s pou­ži­tím hovo­ro­vých výra­zů, čímž se při­bli­žu­je své­mu čte­ná­ři, je to vel­mi chytla­vé čte­ní, kte­ré si vás zís­ká nejen skvě­lým humo­rem, ale i nad­sáz­kou.

Skvěle pro­pra­co­va­ný text s ústřed­ní­mi téma­ty, jež jis­tě sto­jí k dal­ší­mu zamyš­le­ní. 

Dominantní druh

Autor: Martin Koláček

Ilustrace: Midjourney, zadá­vá­no a edi­to­vá­no auto­rem

Vydal: Martin Koláček, E-knihy jedou

1. elek­tro­nic­ké vydá­ní

Česky

Praha, 2025

Počet stran: 78

ISBN: 978-80-281-1639-2 (ePub)

ISBN: 978-80-281-1640-8 (mobi­po­cket)

ISBN: 978-80-281-1641-5 (pdf)