(zatím nehodnoceno)
Loading...Autorem článku je Daniel Palička.
Scénář: Christopher Cantwell
Kresba: Filipe Andrade
Musím se přiznat, že když jsem poprvé zahlédl obálku k „Fantastic Four: Road Trip“, byl jsem vcelku zaskočen. Na marvelovské poměry totiž je tísnivá, místy až deprimující, depresivní a strašidelná. A teď to myslím čistě v dobrém smyslu slova. Přece jenom, první superhrdinskou rodinu si každý z nás představíme spíše jako čtenářský mnohem přístupnější tým. V Marvelu plní roli vesmírných dobrodruhů, kteří většinou prožívají příhody, v nichž se většinou utkají s mimozemskými bytostmi z jiných světů, mocnými kosmickými záporáky, podivíny z planety Země a mnoha dalším hrozbám. Málokdy přijdou tvůrci se zápletkou, kde bychom Fantastic Four měli v mnohem klidnější a civilnější rovině, nikoliv v pompézní a přehnaně akční. O to více jsem byl překvapen se směřováním celé zápletky. Co na sešit říkám a jak moc bych jej mohl doporučit věrným fanouškům tohoto týmu? Na to se podrobně podíváme v dnešní recenzi.
One-shot si vzal na paškál Christopher Cantwell. Jde o jednu z vycházejících hvězd moderního superhrdinského mainstreamu. Znát ho můžete například díky sérii Doctor Doom, na jejíž první knihu jsem psal recenzi, anebo mnohem aktuálnější řadě Iron Man. V nich ukázal, že etablované a všemi fanoušky zbožňované postavy dokáže pojmout odlišně, dovolil bych si říct originálněji a osobitěji. Nebojí se zkoušet nové věci. Hrdiny či zloduchy se pokouší posunout do rovin, kam by se jiní tvůrci ani neodvážili, a svým způsobem jim dává novou, mnohem odvážnější tvář. A Fantastic Four vůbec není výjimkou. Spolu s kreslířem Filipem Andradem totiž Cantwell vytvořil sešit, jenž je oproti jiným komiksům s FF výjimečný hned v několika směrech.
Příběh začíná zcela nevinně. Rodinka si jednoho dne řekne, že by nebylo špatné si vyrazit na poklidný, ničím nerušený výlet. Nasednou do žlutého auta a vydají se na cestu. Jakmile dorazí na místo určení, a to konkrétně do Arizony, usídlí se v jednom domečku. Vybalí si všechna zavazadla a přečkají noc. Příštího rána si pak začnou všichni členové užívat volno. Jenomže to by nebyly superhrdinské komiksy, kdyby se nic nepokazilo, a z obyčejného výletu se najednou stává nervy drásající hra o přežití, kde každá vteřina hraje důležitou roli. Co přesně se superhrdinům stane, vám nepovím, neboť to bych vyzrazoval podstatnou část zápletky. Dovolil bych si ovšem tvrdit, že se budou muset vypořádat s něčím, s čím se nikdy předtím nesetkali. A to doslova!
Scénáristicky je sešit na opravdu vysoké úrovni. Musím především ocenit inovativní přístup, kdy scénárista nejen bravurně pracuje se všemi členy Fantastic Four, ale zároveň se snaží vsadit na neokoukané postupy. Jak jsem navíc psal o pár řádků výše, děj je koncipovaný úplně jinak, než jak jsme u klasických řad Fantastické čtyřky zvyklí, a místo akčního spektáklu tak dostanete komornější, mnohem přízemnější příběh, jenž je postavený zejména na funkčních interakcích mezi hlavními aktéry. Ale aby toho nebylo málo, Cantwell vsází i na další prvek: tím je strach z neznáma. Může to na první pohled znít prapodivně, ale nebojte, hned vysvětlím, co tím chci říct. Hrdinům se totiž v druhé polovině vyprávění začnou dít strašlivé věci. Jejich těla se z nevysvětlitelných důvodů začnou „chovat“ úplně jinak, než jak by měla, a všechno nasvědčuje tomu, že něco není v pořádku, což si ostatně brzy začnou uvědomovat. Vše se otočí o sto osmdesát stupňů a najednou se famílie ocitá v obtížné situaci, ze které nejde jen tak lehce vyváznout. To je rozhodně prvek, jenž se u Fantastic Four vidí - minimálně v dnešních moderních komiksech - dost vzácně. Rodinku totiž většinou vidíme v mnohem odlehčenějších a klidnějších situacích, než jaká je právě tato. A za tohle si scénárista zaslouží můj velký obdiv, protože přijít s něčím takovým je něco nevídaného. Navíc, další výhodou je, že „Road Trip“ občas lehce zabředne do vod jednoho specifického subžánru hororu. Díky tomu jsou některé dějové pasáže dost znepokojivé.
Kapitolou samou o sobě je pak kresba. Filipe Andrade má vskutku specifický styl, jenž vsází zejména na jemnější, ne moc výrazné linky a osobitě nakreslené postavy. Mně osobně se zamlouval, ovšem z objektivního hlediska mohou čtenáře vytáčet některé prazvláštní obličeje, v horším případě těla, jež jsou u některých postav zbytečně dlouhá. U Mr. Fantastica pro to mám pochopení, u ostatních to však vypadá zvláštně. Navzdory tomu se mi výtvarná stránka komiksu šíleně zamlouvala. Stojím si za tím, že lepší kreslíř nemohl být vybrán, protože je svým způsobem jedinečný. Pokud by měl zájem si nakreslit řadu menších marvelovských projektů, v nichž by mohl ještě více vyniknout, nebyl bych proti. Jen ho, prosím, nedávejte do klasických, pravidelně vycházejících řad! Tam by se totiž vůbec neuchytil.
Dosud jsem chválil, ovšem nyní přichází čas na výčet pár negativ. Jako první se musím vyjádřit k závěru, který mi přišel docela překombinovaný a někdy až moc chaotický. Když vezmu v potaz, jak byl celý one-shot koncipován, tak celé zakončení působí jako pěst na oko. Kdyby bylo napsáno lépe, popřípadě bylo mírně pozměněno, vůbec bych se nezlobil. Ačkoliv je poslední scéna příjemnou tečkou, finální bitva by přece jenom mohla být zvládnutá o poznání lépe. A jako další negativum bych asi mohl zmínit pár divných scén, jež by šlo úplně v klidu vyškrtnout. V tomto případě nicméně nejde o nic zásadního. Spíš bych to označil za malou vadu na kráse.
Když to vezmu kolem a kolem, je dle mého názoru „Fantastic Four: Road Trip“ skvělý experiment, jenž vyšel na jedničku. V případě, že hledáte odlišné pojetí první rodiny Marvelu, pak je tento one-shot určený přímo pro vás. Sám jsem byl nesmírně překvapený z toho, o jak kvalitní komiks jde. Po dočtení musím konstatovat, že Christopher Cantwell se pomalu, ale jistě stává velmi zajímavým a taktéž velmi osobitým scénáristou na poli marvelovských superhrdinských komiksů. Jsem zvědavý, s čím se vytasí příště, neboť tento kousek byl přímá trefa do černého. Vřele doporučuji!
Nejnovější komentáře