#DP131: DC Love is a Battlefield

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

 Autorem člán­ku je Daniel Palička

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Ach ano, Valentýn dělá divy!

Původně měla 14. úno­ra na Comics Blogu vyjít pou­ze jed­na tema­tic­ká recen­ze, ovšem pře­ko­nal jsem se, a nako­nec jsem napsal ješ­tě jed­nu. Přece jenom, ten­to svá­tek nemám s kým sla­vit, tak­že jsem si to chtěl nějak vykom­pen­zo­vat. A co víc, dnes se bude­me věno­vat vcel­ku aktu­ál­ní­mu komik­su, jenž vyšel před pár dny. Konkrétně se jed­ná o uza­vře­ný osm­de­sá­ti strán­ko­vý one-shot “DC Love is a Battlefield”.

Podobně jako “The Joker 80th Anniversary 100-Page Super Spectacular”, i u “DC Love is a Battlefield” pla­tí, že jde o sbír­ku něko­li­ka uza­vře­ných poví­dek od růz­ných kre­a­tiv­ních týmů, kte­ré ten­to­krát spo­ju­je téma lás­ky a milost­ných vzta­hů. V hlav­ní roli sle­du­je­me jed­ny z nej­zná­měj­ších párů v rám­ci DCčkovského uni­ver­za, což dává tvůr­cům vět­ší šká­lu mož­nos­tí. 

Každou povíd­ku jsem zhod­no­til zvlášť. 

1. Batman a Catwoman: Perfect Matches (Scénář - Christos Gage, Kresba - Xermanico) 

Na úvod jsme si nemoh­li přát nic lep­ší­ho. Příběh, ve kte­rém se Catwoman a Batman (v přestro­je­ní) vyda­jí na loď plnou pověst­ných gotham­ských zlo­sy­nů, drží pohro­ma­dě záslu­hou poma­lej­ší­ho, leč mís­ty vtip­né­ho scé­ná­ře, jenž je oko­ře­něn vzá­jem­ný­mi inter­ak­ce­mi titul­ní dvo­ji­ce, kte­ré k vyzně­ní záplet­ky pasu­jí. Xermanicova kres­ba by sice moh­la být, co se desig­nu postav, lep­ší, oce­nit však musím pane­lo­vá­ní a občas­né, přes­to hra­vé vyu­ži­tí pro­stře­dí. Závěr je pak pra­vou třeš­nič­kou na dor­tu pro všech­ny batma­nov­ské fanouš­ky. Gage se svým “Perfect Matches” zkrát­ka nasta­vil lať­ku hod­ně vyso­ko.    

2. Wonder Woman a Steve Trevor: Bittersweet (Scénář - Crystal Frasier, Kresba - Juan Gedeon) 

Po vyni­ka­jí­cím star­tu při­chá­zí str­mý pád. Povídka o ran­de Wonder Woman a Steva Trevora, ze kte­ré­ho se nako­nec vyklu­be sou­boj se sněž­ným zápo­rá­kem, je ukáz­kou tupé, nic­ne­ří­ka­jí­cí povíd­ky, kte­rou se sebeza­pře­ním pře­čte­te a poté ji vypus­tí­te z hla­vy. Mám pocit, že zde byla sna­ha o odvy­prá­vě­ní odleh­če­né­ho pří­bě­hu, jenž vás poba­ví. Bohužel, sna­ha byla mar­ná. Humor je špat­ný, pro­ta­go­nis­ta je bizar­ní (bohu­žel ne v dob­rém smys­lu slo­va) a dia­lo­gy jsou straš­ně hloupé. Ani uchá­ze­jí­cí kres­ba nic neza­chra­ňu­je. Nezbývá nic jiné­ho, než dodat, že “Bittersweet” pova­žu­ji za kva­li­ta­tiv­ní dno one-shotu. 

3. Amanda Waller a Perry White: Loose Lips (Scénář - Mark Russell, Kresba - Nik Virella) 

Docela pří­jem­né pře­kva­pe­ní, musím říct. Od povíd­ce s Amandou Waller a Perrym Whitem jsem čekal lec­cos, jen ne zají­ma­vý náhled do duše dvou pro­ti­chůd­ných postav, jež jsou v mno­ha ohle­dech dia­me­t­rál­ně odliš­né. Osobně bych v někte­rých čás­tech zre­du­ko­val množ­ství dia­lo­go­vých bub­lin, pro­to­že občas jich bylo pří­liš mno­ho, a pozmě­nil bych pár pasá­ží, ale jinak jsem spo­ko­je­ný. Po dočte­ní jsem byl pří­jem­ně pře­kva­pe­ný z výsled­ku. A osob­ně musím uznat, že finál­ní rozuz­le­ní mi vykouz­li­lo úsměv na tvá­ři, tak­že jsem spo­ko­je­ný.

4. Kid Flash a Red Arrow: A Tale of Two Titans (Scénář - Marquis Draper, Kresba - Pop Mhan) 

Titánská jed­no­hub­ka, kte­rá čte­ná­ře zaujme pře­de­vším svým sviž­ným a odleh­če­ným sty­lem vyprá­vě­ní. Interakce mezi hlav­ní­mi hrdi­ny fun­gu­jí, výtvar­ný styl Popa Mhana svý­mi jem­ný­mi lin­ka­mi krás­ně dopl­ňu­je jed­not­li­vé scé­ny a scé­náris­ta Marquis Draper pěk­ně bilan­cu­je mezi akč­ní­mi scé­na­mi a intim­něj­ší­mi dia­lo­gy mezi hrdi­ny. Závěrečná poin­ta pak pěk­ně zavr­šu­je pří­běh, kte­rý mě po celou dobu čte­ní bavil. Nemám si na co stě­žo­vat. Za mě zaslou­že­ný palec naho­ru. 

5. Harley Quinn a Poison Ivy: The Beginning (Scénář - Tim Seeley, Kresba - Rebekah Isaacs)

Podle mě vrchol celé­ho seši­tu. Emocionálně nabi­tá, vizu­ál­ně líbi­vá a vel­mi retrospek­tiv­ní povíd­ka plná refe­ren­cí nejen na vztah Poison Ivy a Harley Quinn, ale také na pár památ­ných momen­tů z his­to­rie DC uni­ver­za. Z kaž­dé strán­ky jde znát, že Seeley si s psa­ním scé­ná­ře dal zále­žet. A bez­po­chy­by má pře­hled. Možná prá­vě pro­to inter­ak­ce mezi obě­ma titul­ní­mi posta­va­mi půso­bí uvě­ři­tel­ně a závěr je kon­ci­po­va­ný tak, aby pří­jem­ně pře­kva­pil nejed­no­ho čte­ná­ře. Abych se při­znal, posled­ních něko­lik strá­nek mi vyra­zi­lo dech. Dovolil bych si tvr­dit, že po “Future State: Harley Quinn” (brzy oče­ká­vej­te recen­zi) jsme letos dosta­li dal­ší kva­lit­ní komiks s Harley v hlav­ní roli, což o kva­li­tách něco doka­zu­je.       

6. Hawkman a Hawkwoman: Together Forever (Scénář - Cavan Scott, Kresba - Jose Luis) 

Nadprůměrný akč­ňák s pří­mě­ře­ným tem­pem, jenž krás­ně pou­ka­zu­je na vztah mezi Hawkmanem a Hawkwoman. Neurazí, ani nena­dchne, ve výsled­ku však potě­ší, a to pře­de­vším díky skvě­lé akč­ní strán­ce, neo­kou­ka­né­mu pro­stře­dí a dyna­mi­ce dvou titul­ních hrdi­nů.

7. Mister Miracle a Big Barda: Anniversary (Scénář - Regine Sawyer, Kresba - Rob Guillory) 

Příklad výbor­ně napsa­né humor­né povíd­ky. Úderná, sviž­ná, bez infan­til­ní­ho humo­ru. Dobrá, objek­tiv­ně mohou být vti­py pro někte­ré čte­ná­ře až moc situ­ač­ní a zalo­že­né pře­de­vším na akci, udr­žu­jí si však sluš­nou kva­li­tu. Kresba je car­to­o­no­vá, občas kari­ka­tur­ní, a scé­nář drží pohro­ma­dě. Opět pla­tí, že vyvr­cho­le­ní bylo skvě­lé. Pro fanouš­ky Mistera Miracla a Big Bardy, mezi kte­ré hrdě pat­řím, je to poho­do­vý záži­tek. To vám zaru­ču­ji.  

8. Nightwing a Starfire: Ex-Position (Scénář - Sina Grace, Kresba: Karl Mostert) 

Řemeslně dob­ře odve­de­ná prá­ce. Nic víc. Ano, čet­lo se to pří­jem­ně, ale něco tomu chy­bě­lo. Tohle je doko­na­lá ukáz­ka uchá­ze­jí­cí­ho komik­su, kte­rý vás nijak zvlášť neo­hro­mí, ovšem zaba­ví vás.

9. Sgt. Rock: Able (Scénář - Pornsak Pichetshote, Kresba - Chris Mooneyham)

Upřímně, nechá­pu, z jaké­ho důvo­du byl váleč­ný pří­běh o Sgt. Rockovi zařa­zen do seši­tu plném milost­ných poví­dek s nej­zná­měj­ší­mi páry DCčka. Mohl by mi ten­to krok někdo vysvět­lit? Ano, chá­pu, na kon­ci nám sice scé­náris­ta v nepa­tr­né míře pre­zen­tu­je myš­len­ky o lás­ce a míru, to však nemě­ní nic na cel­ko­vém vyzně­ní povíd­ky. Každopádně, i přes napros­to nepo­cho­pi­tel­ný tah jsem si čte­ní rela­tiv­ně užil. Válečná téma­ti­ka byla pří­jem­ným zpes­t­ře­ním a děj byl sviž­ný. Za kva­li­ta­tiv­ní špič­ku bych “Able” roz­hod­ně ozna­čit nemohl, i tak se ovšem jed­ná o pří­jem­nou vsuv­ku, a to i přes­to, že nepa­su­je do kon­cep­ce. 

10. John Stewart a Fatality: The Heart Wants (Scénář - John Ridley, Kresba - Amancay Nahuelpan)    
V závě­reč­né povíd­ce “The Heart Wins” se Green Lantern (John Stewart) musí vydat do vesmí­ru, aby našel svou ztra­ce­nou lás­ku. Děj měl spád, kres­ba byla skvě­lá a finál­ní poin­ta s kon­cem, nad kte­rým se kaž­dý může zamys­let jinak, per­fekt­ně zafun­go­va­la. John Ridley zkrát­ka doká­zal napsat skvě­lou sci-fi povíd­ku.     

Co říct závě­rem? One-shot “DC Love is a Battlefield” napl­nil, ba dokon­ce před­čil má oče­ká­vá­ní. Čekal jsem pří­jem­né milost­né povíd­ky, jež mi doko­na­le zpes­t­ří valen­týn­ský svá­tek. To jsem nako­nec z vět­ší čás­ti dostal, ovšem kro­mě toho jsem se dočkal i jed­no­ho sil­ně pod­prů­měr­né­ho pří­bě­hu a něko­li­ka oprav­du kva­lit­ních kous­ků. Objektivně se jed­ná o solid­ní sbír­ku poví­dek, kte­rá má šan­ci zaujmout nejed­no­ho čte­ná­ře. Mohu vře­le dopo­ru­čit.