#DP205: Simpsonovi: Čarodějnický speciál #6: Příběhy ze záhrobí

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

 Autorem člán­ku je Daniel Palička

Scénář: Různí

Kresba: Různí

Americký seri­ál Simpsonovi snad nemu­sím nijak před­sta­vo­vat. Populární ani­mák, kte­rý se ve svě­tě těší veli­ké obli­bě, si během své téměř tři­ce­ti­le­té his­to­rie vybu­do­val sil­nou fanouš­kov­skou základ­nu. Humorné pří­ho­dy slav­né žlu­té rodin­ky totiž mají něco do sebe. Přestože sou­čas­né epi­zo­dy ani zda­le­ka nedo­sa­hu­jí kva­lit raných pří­bě­hů z 90. let, stá­le mají čím oslo­vit pub­li­kum, ať už aktu­ál­ní­mi téma­ty, kte­rá hýbou svě­tem, ztřeš­tě­ný­mi záplet­ka­mi nebo spe­ci­ál­ní­mi čaro­děj­nic­ký­mi díly, kte­ré si stá­le udr­žu­jí kon­zis­tent­ní úro­veň. Seriál se kro­mě celo­ve­čer­ní­ho fil­mu rov­něž dočkal pra­vi­del­né komik­so­vé série vydá­va­né pod kří­d­ly vyda­va­tel­ství Bongo Comics. Kromě kla­sic­kých seši­tů vychá­ze­ly čaro­děj­nic­ké spe­ci­á­ly, ve kte­rých se moh­li slav­ní komik­so­ví tvůr­ci napl­no vyřá­dit. Na jeden z nich, kon­krét­ně na sva­zek “Simpsonovi: Čarodějnický spe­ci­ál #6: Příběhy ze záhro­bí”, se podrob­ně podí­vá­me. 

Podobně jako jiné čaro­děj­nic­ké spe­ci­á­ly je i kni­ha “Pozdravy ze záhro­bí” anto­lo­gií děsi­vých poví­dek, na kte­rých se podí­le­ly růz­né kre­a­tiv­ní týmy slo­že­né z hvězd­ných tvůr­ců. Každý pří­běh nej­pr­ve zhod­no­tím zvlášť, v závě­ru pak poskyt­nu obec­né shr­nu­tí mých dojmů. 

Maškarní ples

Úvodní povíd­ka “Maškarní ples” je uchá­ze­jí­cí jed­no­strán­ko­vý vtí­pek, kte­rý neu­ra­zí, ale ani nena­dchne. Nicméně účast satan­ské­ho Neda Flanderse mě mile potě­ši­la. 

Sanice

Duo Brian Posehn a Gerry Duggan netře­ba před­sta­vo­vat. Jejich spo­leč­ný dead­poo­lov­ský run (mj. zahr­nu­je pří­běhy jako Drákulova výzva, Mrtví pre­zi­den­ti, Hodný, zlý a ošk­li­vý aj.) je prá­vo­plat­ně řazen mezi nej­lep­ší série vydá­va­né v rám­ci ini­ci­a­ti­vy Marvel NOW! Scenáristická dvo­ji­ce má s kome­di­ál­ní­mi pří­běhy, jež dohro­ma­dy klou­bí absur­di­tu šíle­ných situ­a­cí a dospě­lou seri­óz­nost, pat­řič­né zku­še­nos­ti. Proto asi niko­ho nepře­kva­pí, že jsem se na jejich simp­so­nov­skou povíd­ku nesku­teč­ně těšil. Výsledek však nena­pl­nil oče­ká­vá­ní.

Neberte mě špat­ně, “Sanice” v žád­ném pří­pa­dě není pod­prů­měr­ná povíd­ka, ba nao­pak jde o solid­ní kus prá­ce. Nemohu se ovšem ubrá­nit poci­tu, že z nos­né­ho námě­tu šlo vytě­žit mno­hem víc. Některé vtíp­ky mi sice vykouz­li­ly úsměv na tvá­ři (např. závě­reč­ný sou­boj na lodi nebo scé­ny z pří­sta­vu), atmo­sfé­ric­ká úvod­ní pasáž, kte­rá je umoc­ně­ná tem­ným vizu­á­lem, dove­de zaujmout a cha­rak­ter šeri­fa Wigguma byl vyu­žit dost zají­ma­vě, na pomě­ry Simpsonových dost netra­dič­ně. Přesto se nemo­hu ubrá­nit dojmu, že se děj občas táhl a kazi­ly jej někte­ré trap­né momen­ty, kte­ré z objek­tiv­ní­ho hle­dis­ka neby­ly špat­né, ale na můj vkus naru­šo­va­ly ply­nu­lost děje. 

Obecně jde o dobrou povíd­ku, kte­rá v rám­ci spe­ci­á­lu neza­pad­ne (v kon­tex­tu celé sbír­ky jde o jeden z lep­ších kusů). Každopádně od Posehna a Duggana jsem pře­ce jenom čekal troš­ku víc. 

Drzý drdol

Další krát­ký pří­běh s vtip­nou poin­tou. Dvě strán­ky, ve kte­rých hra­jí ústřed­ní roli vla­sy Marge Simpsonové, mě sku­teč­ně roze­smá­ly. Závěr se vyda­řil a k výtvar­né strán­ce nemám sebe­men­ší výhra­dy. Co víc dodat? Skvěle odve­de­ná prá­ce.

Krvavá klet­ba kru­tých víl

Kyle Baker je ostří­le­ný sce­náris­ta, kte­ré­mu jsou bláz­ni­vé gro­tesk­ní pří­běhy pří­mo šité na míru (čes­ky vyda­ný Plastic Man: Na útě­ku toho budiž důka­zem). Jeho šíle­ná car­to­o­no­vá kres­ba, z níž je v pří­bě­hu cítit inspi­ra­ce vizu­á­lem raných simp­so­nov­ských epi­zod, povy­šu­je jinak pod­prů­měr­ný scé­nář na vyš­ší úro­veň. “Krvavá klet­ba kru­tých víl” je sice vizu­ál­ně ohro­mu­jí­cí podí­va­ná, obsa­ho­vě však jde o blbost na entou. 

Oni kres­lí

Příjemná jed­no­hub­ka, jejíž spe­ci­fic­ký styl humo­ru vás buď dosta­ne, nebo vás nechá úpl­ně chlad­ný­mi. Naštěstí jsem pat­řil do prv­ní půl­ky a někte­ré humor­né pasá­že jsem si užil. Škoda jen, že pří­běh nebyl del­ší. Podle mého názo­ru by se s podob­nou záplet­kou daly dělat divy, a kdy­by měli tvůr­ci více pro­sto­ru, moh­li by si s námě­tem dale­ko více pohrát. 

Homerova archa!

Šílená Homerova pří­ho­da, kte­rá by dle mého názo­ru snad­no obstá­la v tele­viz­ním čaro­děj­nic­kém díle. Terry Moore se pěk­ně popa­so­val jak se scé­ná­řem, jenž mísí typic­ké simp­so­nov­ské vyprá­vě­ní s bib­lic­ký­mi moti­vy, tak s hra­vým vizu­á­lem, vsá­ze­jí­cím na jem­né tahy tuší, jed­no­duš­ší desig­ny postav a výraz­né, dyna­mic­ké pane­ly.  

Otto-mat 

Další vtip­ná jed­no­hub­ka, ten­to­krát s Ottem a jed­no­o­ký­mi zele­ný­mi mimo­zemš­ťa­ny. Nic extra, ale proč ne? Na jed­no pře­čte­ní dob­ré. 

Kouzelné rekvi­zi­ty

Povídka, u kte­ré jsem se řeh­tal na plné čáře. Oceňuji scé­nář, kte­rý by s pře­hle­dem obstál i v seri­á­lo­vém zpra­co­vá­ní. Parodování slav­ných zna­ček, kte­ré je v “Kouzelných rekvi­zi­tách” hoj­ně vyu­ži­to, sice může zpr­vu půso­bit prvo­plá­no­vě, do děje ovšem bylo zakom­po­no­vá­no hra­vě a na pomě­ry Simpsonových doce­la ori­gi­nál­ně. Vtípky měly šmrnc, záplet­ka si po celou dobu udr­že­la vyvá­že­né tem­po a kres­ba byla solid­ním stan­dar­dem. Z výsled­ku jsem veli­ce spo­ko­jen.

Halloweenský hum­buk!  

Několik dob­rých vti­pů by se sice našlo, ale záplet­ka šla úpl­ně mimo mě. Ani kres­ba nijak neo­hro­mí. 

Stínový box

Fantastická jed­no­strán­ko­vá povíd­ka, kte­rá doka­zu­je, že v jed­no­du­chos­ti je síla. Fantastický počin!  

Willie: Portrét škol­ní­ka 

Asi nej­stu­pid­něj­ší povíd­ka celé anto­lo­gie - v dob­rém i špat­ném. Eric Powell se vytasil s tak pito­mým pří­bě­hem, až je skvě­lý. Kresba je mis­trov­ský kus prá­ce. V pro­stře­dí Simpsonových sice nevy­ni­ká tak dob­ře jako v Goonovi nebo jiných Powellových autor­ských pro­jek­tech, přes­to šlo o hoto­vou pas­tvu pro oči (čás­teč­ně za to může výraz­ný colo­ring, kvů­li němuž někte­ré výje­vy - např. moment Willieho šoku­jí­cí­ho zjiš­tě­ní - na čte­ná­ře zapů­so­bí mno­hem více). O scé­ná­ři se radě­ji nebu­du sáhodlou­ze roze­pi­so­vat. Tak absurd­ní  nápa­dy a výje­vy, s nimiž se Powell vytasil, se jen tak nevi­dí. Sluší se pří­mo říct, že tako­vou “ptá­ko­vi­nu” jsem už dlou­ho neče­tl, a to doslo­va. Kupodivu jsem si povíd­ku zvrá­ce­ným způ­so­bem užil. Budu se k ní někdy vra­cet? Toť otáz­ka!    

Rudá záře nad Ralfem 

Další kra­tič­ká jed­no­hub­ka, ten­to­krát s par­tou koled­ní­ků, mezi kte­ré Ralf jak­si neza­pa­dá. Nebo že by ne? Povídka je roz­to­mi­lá. Vizuál je výraz­ný, díky čemuž povíd­ka při­po­mí­ná sty­li­za­ci moder­ních simp­so­nov­ských epi­zod. A pokud je řeč o scé­ná­ři, ten sice není kdo­ví­jak sofis­ti­ko­va­ný, ale má své kouz­lo. Navíc závě­reč­ná poin­ta doká­že pohla­dit na srdíč­ku. Výsledek mě mile potě­šil. 

Pygmejský eli­xír

Hloupoučká, leč funkč­ní a dob­ře napsa­ná povíd­ka. O vrchol celé sbír­ky ani náho­dou nejde, jed­ná se ovšem o dob­ře odve­de­nou prá­ci. Příběh sviž­ně odsý­pá a někte­ré scé­ny (hlav­ně sek­ven­ce s divo­chy) vám po dočte­ní roz­hod­ně utkví v pamě­ti. 

Kniha “Simpsonovi: Čarodějnický spe­ci­ál #6: Příběhy ze záhro­bí” je roz­ma­ni­tou kolek­cí vtip­ných horo­ro­vých poví­dek, kte­ré vsá­ze­jí na ori­gi­nál­ní nápa­dy, půso­bi­vé vizu­ál­ní i vyprá­vě­cí postu­py a expe­ri­men­to­vá­ní. Příběhy sice mají růz­né vady na krá­se a dalo by se na nich co zlep­šo­vat, přes­to musím kon­sta­to­vat, že auto­ři se sna­ži­li, jak jen moh­li, a čte­ná­řům naser­ví­ro­va­li čti­vé pří­běhy. Ze tři­nác­ti poví­dek je co vybí­rat a pod­le mě si kaž­dý čte­nář doká­že najít své favo­ri­ty. Komiks mohu vře­le dopo­ru­čit. Fanoušci Simpsonových a čaro­děj­nic­kých spe­ci­á­lů by po něm měli sáh­nout tím tuplem!