El Camino: Film podle seriálu Perníkový táta

Recenze na film El Camino: A Breaking Bad Movie: Spíš by se mi k tomu hodil název Epilog Jesseho Pinkmana. Sám za sebe film nefunguje. Má pomalé tempo a málo akce. V podstatě postrádá jakékoliv finále, napětí se nestupňuje, je zde spíše nahrazeno diváckým očekáváním, které pramení z toho, že v Breaking Bad se děly věci. Řekl bych, že sledovat tento film, pokud jste okusili Perníkového tátu, je jako dát si v mekáčí Big Mac a pak ho zajíst vegetariánskou nabídkou. Nemusí to být špatné, pokud předem přijmete fakt, že Big Mac je prostě lepší a tohle je jen něco, co by fanoušek mekáče měl vyzkoušet. Upřímně mi přijde, že celá koncepce tohoto projektu zavání chutí odvděčit se náruživým fanouškům, anebo jim alespoň zavřít hubu. Z toho důvodu El camino trpí nedostatkem děje. Vince Gilligan se tomu snaží pomoct tím, že přidává různé uměle vykonstruované překážky, aby mohl příběh natáhnout na 2 hodiny a nemusel pak čelit obvinění, že se celý děj dal shrnout v jedné 40 minutové epizodě, kterou mohl vydat zvlášť jako už výše avizovaný Epilog Jesseho Pinkmana. Abych byl konkrétní, nedůvěryhodné se mi zdálo to, že "převozník" si najednou neoblomně trvá na tom, že chce víc peněz, i když jich před něj Jesse vysázel už tak více, než si normálně účtuje. Také celá situaci s tím, že "umřel nebezpečný gangster, s kterým jsme kdysi pracovali, tak se vydáme k němu do bytu převlečení za policisty hledat, jestli tam nezbyly nějaké peníze" mi úplně nesedí. Další způsob, jak Vince Gilligan natahoval děj, jsou flashbacky, kterých jsme se dočkali teda požehnaně. Na můj vkus až moc. Ne nadarmo se říká, že jsou jako koření. Umí děj ozvláštnit, ale také zkazit, pokud jich je moc. A víte, kde by mi ani až tak nevadily? V Epilogu Jesseho Pinkmana.