Enola Holmesová

4/10 – Tak tohle je teda naprostý očistec. Nesnáším ty PG13 rádoby dobrodružné filmy, které se i přes svou do nebes volající dětinskost snaží působit smrtelně vážně. A jestli mě něco na filmu dokáže tak znamenitě a rychle nakrknout jako právě tento styl, pak je to boření čtvrté stěny. Neoznačil bych se sice za zarytého odpůrce této praktiky a umím ocenit, když se to nějakým vybraným způsobem režisérovi podaří. Nalijme si ale čistého vína: v 90 % se boření čtvrté stěny nese ve znaku kýčovité trapnosti, jež akorát vytrhává diváka z příběhu. Navíc se ještě čas od času najde nějaký líný vyčůránek (bez urážky pane Bradbeere), kterého v nějakém uměleckém amoku napadne, že přímé promluvy postavy k divákovi jsou vlastně skvělým způsobem, jak zrekapitulovat děj snadno a rychle, totiž bez zbytečného ukazování, záběrů a podobných krávovin. Tuhle techniku dotáhl mistr polopatického brebentění Bradbeer takřka k dokonalosti. On nejenže vždycky zopakuje, co jsme to právě viděli, on nám pomocí boření čtvrté stěny dokonce i sdělí zásadní informace, které jsme neviděli. Smekám pomyslný klobouček... Takže to máme dílo velmi poplatné mladé cílovce, které se tváří děsně dospělácky, a otravné boření čtvrté stěny. No a teď si k tomu ještě připočtěte Sherlocka Holmese. Ano, čtete správně. V tomto Díle se totiž vyskytuje Sherlock Holmes. Dále je tu jedna šedovlasá stařenka, která se při přeříkávání svých replik šklebí tak často a na tak nevhodných místech, až to vypadá, jako by to i jí samotné bylo k smíchu. Jenomže k smíchu to bohužel vůbec není. Pročpak? Protože zmíněné teatrálně ponuré pojetí absolutně vylučuje jakýkoliv humor po celé ty 2 úmorné hodiny. Jediné, a to doslova a do písmene, co tenhle snímek drží nad vodou, je skvělá Millie, která zkrátka hrát umí a snažila se postavu Enoly ztvárnit co nejsnesitelněji. Nicméně ani její energie nezmění nic na scénáři a ani na tom, že postava, kterou hraje, je všehovšudy otravný všeználek a všeuměl. A samozřejmě je Enola také feministka, bez tohohle malého detailu by se už dnes totiž film o ženské hrdince v hlavní roli neobešel. No prostě bída a děs. Scénář také stojí za starou bačkoru – modifikovaná verze staré známé pasty o ztraceném člověku a někom, kdo po něm celý film pátrá, na mě vážně dojem nedělá. Nejvíc mě asi ale vytočilo to smrtelně vážné pojetí tak bezzubé a defacto nevinné zápletky. Buďto děláte film pro dospělé, anebo film pro děti. Netočíte dětský příběh vyzrálým příběhem, zrovna tak jako neservírujete malý chod pro děti na velkém dospěláckém podnose. To pak není film, nýbrž navoněná bída. Nemístná poznámka: "Zdravíme Kokyho."