EXODUS: BOHOVÉ A KRÁLOVÉ - MOROVÉ RÁNY A ROZESTOUPENÍ MOŘE

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Když Ramses odmít­ne Mojžíšovy pros­by, aby nechal pro­ro­kův lid ode­jít, Egypt je zasa­žen sérií moro­vých ran. Ramsesovi porad­ci nabí­zí pro tyto jevy, kte­ré jsou vzru­šu­jí­cí ale i děsi­vou podí­va­nou, vědec­ky pod­lo­že­ná vysvět­le­ní.

První z dese­ti ran při­chá­zí v momen­tě, kdy na sebe kro­ko­dý­li v Nilu začnou navzá­jem úto­čit a spo­lu s něko­li­ka egypt­ský­mi námoř­ní­ky se strh­ne kru­té běs­ně­ní. Voda v Nilu se pro­mě­ní v krev, na jejíž hla­di­ně pla­vou lek­lé ryby. Z Nilu vyle­zou tisí­ce žab a zamo­ří měs­to Pi-Ramses včet­ně Ramsesova palá­ce.

Za tím­to úče­lem bylo na natá­če­ní dopra­ve­no čty­ři sta žab se šes­ti cvi­či­te­li, hlí­da­cím psem a jeden metr vyso­kým žabím plo­tem. V této scé­ně Golshifteh Farahani, hra­jí­cí Nefertari, opa­ko­va­ně pro­ká­za­la odva­hu hned v něko­li­ka zábě­rech, kdy před­stí­ra­la spá­nek, zatím­co jí byl na hla­vu vysy­pán pytel živých žab, kte­ré se jí zamo­ta­ly do dlou­hých vla­sů.

Když tito oboj­ži­vel­ní­ci zahy­nu­li, z jejich roz­klá­da­jí­cích se vnitř­nos­tí se zača­ly rojit mou­chy, kte­ré prou­di­ly do ulic Ramsesova měs­ta (posta­ve­né­ho na jeho počest). Město se tak ztra­ti­lo za čer­ným závo­jem hmy­zu. Vedoucí vizu­ál­ních efek­tů, Peter Chiang, dodá­vá: „Posunuli jsme moro­vé rány na novou, jinou úro­veň. Mouchy se sta­nou výraz­né a jejich roje hus­té a násled­ná inva­ze koby­lek ješ­tě více zne­po­ko­ju­jí­cí v tom, jak se kobyl­ky pohy­bu­jí a rojí.“

Další ranou byly vře­dy a bolá­ky, kte­ré postih­ly téměř všech­ny Egypťany. Během noci na zem spadly krou­py o veli­kos­ti kame­nů, pak násle­do­va­la masiv­ní mrač­na koby­lek.

Zákony pří­ro­dy v extrém­ní podo­bě (a snad božím zása­hem) mohou tyto rány vysvět­lit, ale koneč­ná pohro­ma pře­sa­hu­je i samot­nou pří­ro­du: všich­ni prvo­ro­ze­ní syno­vé Egypta přes noc zemřou včet­ně fara­o­no­va vlast­ní­ho syna. Když si Ramses uvě­do­mí, že žád­né z dětí hebrej­ských otro­ků neze­mře­lo, při­ká­že, aby opus­ti­li Egypt - ale krát­ce poté sto­jí v čele své armá­dy a prcha­jí­cí Židy pro­ná­sle­du­je a hod­lá pobít.

Mojžíš a jeho nedo­sta­teč­ně vyba­ve­ná sku­pi­na 400.000 pří­vr­žen­ců obtěž­ka­ná vším, co moh­li unést, se sna­ží pře­kro­čit hro­zi­vé poho­ří a zamí­řit k Rudému moři, kon­krét­ně k té čás­ti, kte­rou Mojžíš již před­tím pře­kro­čil.

Když se ocit­ne na pobře­ží Rudého moře s egypt­skou armá­dou v patách, Mojžíš si uvě­do­mí, že vybral špat­nou ces­tu a minul měl­ké vody. Tváří v tvář moři na jed­né stra­ně a tisí­cov­ce egypt­ských vojá­ků na stra­ně dru­hé, Mojžíš ztrá­cí nadě­ji. Jak se Ramses při­pra­vu­je na svůj koneč­ný útok, Mojžíš postřeh­ne, že pří­liv rych­lým tem­pem ustu­pu­je. Shromáždí svůj lid a klo­pý­ta­jí přes měl­či­nu. Když se koneč­ně dosta­nou na pev­ni­nu, Ramsesovy vojá­ky pohl­tí masiv­ní moř­ská vlna.