Povídková kniha nese podtitul: Jednoduché povídky o složitých vztazích. Autor se zde v šestnácti povídkách snaží poukázat na to, co všechno se může stát během zdánlivě každodenních činností. Většina povídek mají poukázat na to, jaký život je a jaký dokáže být. Šťastný i smutný. Tragikomický. Jak nám osud dokáže zasáhnout do života a obrátit ho naruby.
Když se mi kniha dostala do ruky, byla jsem prve unešená zpracováním knihy. Před začátkem každé kapitoly je ilustrace geometrického srdce, což vypadá naprosto božsky. Font písma je strašně příjemný na pohled a čte se to skoro samo. Obálka je taktéž neuvěřitelně zajímavá a je skutečná radost se na knihu dívat.
„Právě tohle Bruno nikdy nikomu nedovolil. Nedal se zachránit. Odmítal jakoukoli pomoc a systematicky se ničil, ztracen ve svém podivném světě samoty a opuštěnosti, kam nikdy nikoho nepustil.“ (str. 20; Bruno Štolfa, bernardýn)
K obsahu knihy jsem před začátkem čtení byla poněkud skeptická. Abych byla upřímná, nemám ani tušení proč. Očekávala jsem, že se mi bude kniha líbit, ale ne to, že občas budu jenom koukat s otevřenou pusou. Nečekala jsem, že v každé druhé povídce najdu něco, co mě tak zasáhne. Chvilkama se mi stávalo, že jsem musela knihu na nějaký čas odložit a popřemýšlet o tom, co jsem právě četla. Tak celkově si myslím, že je to typ knihy, nad kterou se musíte občas zamyslet, abyste mohli ocenit celkovou kvalitu knihy.
„Některým dívkám je příjemno mluvit o sobě jako o křehkém předmětu, jímž je smýkáno, jehož je použito a zneužito, je odhozen, zničen, devastován, a to všechno bez sebemenší možnosti cokoli ovlivnit, jakkoli se bránit, bez jakékoli možnosti projevit svou vůli.“ (str. 31; Experiment s dívčím srdcem)
Co se týče dalších kvalit knihy, nesmím zapomenout na to, jak je kniha čtivá. Jsem si jistá, že k tomu také hodně přispívá délka povídek, protože žádná povídka nemá moc stran. Je to dobré především v tom, že nemusíte odcházet v polovině rozjetého příběhu, protože jednotlivé povídky budou spíše takové jednohubky.
Ohledně záporných věcí musím vytknout to, že obsah, který se nachází na konci, nesouhlasí s číslováním stránek povídek. Každopádně, pro mě to není nic, na čem by nějak moc záleželo a na kvalitě knihy to neubírá. Na obsah se pravděpodobně už nikdy nepodívám, takže jsem s tímhle malým negativním detailem smířená.
„ ‚Láska je svěřit se a věřit,‘ prohlašoval často. Chtěl, aby se mu ženy svěřovaly, chtěl, aby mu věřily. Ale on sám se nikomu nesvěřoval a nikomu nevěřil.“ (str. 125; Jakub)
Kdybych měla knihu celkově zhodnotit, dala bych jí tak 76%. Pro mě je ta kniha mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na druhou stranu si jsem jistá, že se ke knize rozhodně vrátím a některé mé oblíbené povídky si přečtu znova. A myslím, že jestli jste typ člověka, který rád přemýšlí nad tím, co přečetl, rozhodně doporučuji tuhle knížku.
„Byl už několik let rozvedený a zvolna nabýval dojmu, že každé zamilování musí nutně končit zklamáním.“ (str. 159; Třikrát a naposled)
Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Albatros Media. Knihu zde lze také zakoupit.
