Far Cry 6 – kritika Ubisoftu skrz jejich poslední titul

FC6

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Ubisoft už dlou­há léta pla­tí za jeden z hráč­ských pilí­řů. Ostatně na trhu jako video­her­ní vývo­jář a vyda­va­tel půso­bí jíž od roku 1986 a má za sebou nespo­čet titu­lů, mezi něž pat­ří napří­klad série Prince of Persia titu­ly Tom Clancy’s, série Watch Dogs nebo opuš­tě­ná série Brothers in Arms. Samozřejmě mezi nej­vět­ší tahou­ny spo­leč­nos­ti pat­ří titu­ly Assassins Creed a Far Cry. Zkušeností v Ubisoftu mají tedy spous­tu a nechy­bí jim ani zna­los­ti a schop­nos­ti, lze je bez okol­ků ozna­čit za pro­fí­ky ve video­her­ním prů­mys­lu. Ale Jak to tak bohu­žel někdy bývá, pro­fí­ci zpra­vi­dla zna­jí svo­jí oblast tak dob­ře, a jsou si tak jis­ti svo­jí pozi­cí, že svo­ji prá­ci pros­tě začnou flá­kat. A tako­vý pocit mám z jejich zatím posled­ní­ho titu­lu Far Cry 6. Tato hra mi při­jde jako odflák­nu­tý výplod líné­ho a šet­ři­vé­ho stu­dia, kte­ré sází na znač­ku, ale na kva­li­tu kaš­le. Ano začal jsem troš­ku zost­ra, ale mě FC 6 pros­tě zkla­mal. Pojďme si tedy bodo­vě shr­nout co mi na odve­de­né prá­ci Ubisoftu vadí.

Příběh

Příběh FC 6 na papí­ře půso­bí zají­ma­vě. Děj se ode­hrá­vá na ost­rov­ním stá­tě Yara, jehož his­to­rie je ve hře popsá­na od roku 1967, kdy rebe­lo­vé sesa­di­li dik­tá­to­ra teh­dej­ší­ho dik­tá­to­ra. Váš úkol ve hře je v sou­čas­nos­ti sesa­dit z moci sou­čas­né­ho dik­tá­to­ra Antona Castillu (syna dik­tá­to­ra z roku 1967). To reflek­tu­je urči­tý koloběh, kte­rým se ost­rov zmí­tá a nemů­že se z něho vyma­nit. A ono to i krás­ně reflek­tu­je i recyklá­tor­ský pří­stup Ubisoftu, kte­rý dělá pořád to samé doko­la, ale s tím že neo­če­ká­vá jiný výsle­dek, ale stej­ný výsle­dek - hrá­či to zase budou kupo­vat a nám za copy-paste pří­stup zase naská­čou pra­šu­le do kapes.

Příběh začí­ná­te jako siro­tek (jak jinak…) Dani Rojas, kte­rá (mys­lím si, že žen­ská pro­ta­go­nist­ka do této hry zapa­dá lépe) absol­vo­va­la vojen­sý výcvik, ale má dik­ta­tu­ry v Yaře už plné zuby a chce pro­to emi­gro­vat do Ameriky – zasa­ze­ní hry je inspi­ro­vá­no Kubou. To se jí však nepo­ve­de, a tak Dani nezbý­vá nic jiné­ho než se při­dat na stra­nu rebe­lů a pomo­ci jim sesa­dit vlád­nou­cí gar­ni­tu­ru. Tady při­chá­zí kla­sic­ký model posled­ních let – tady máte oblast, té vlád­ne ten a ten a toho musí­te zabít abys­te oblast ovlád­li. V rám­ci pří­bě­hu tedy sbí­rá­te spo­jen­ce po celé Yaře a likvi­du­je­te Castillovo vojen­ské síly. Co se pří­bě­hu týče tak pod­le mého postrá­dá potřeb­né tem­po nebo pro­kres­le­něj­ší vzta­hy s ved­lej­ší­mi posta­va­mi. I když ved­lej­ší posta­vy jsou napsa­né dob­ře a někte­ré jsem si i vylo­že­ně oblí­bil, chy­bí tomu něja­ké vět­ší zau­je­tí hrá­če do vzta­hů a osu­dů postav. Kvalitu vyprá­vě­ní pří­bě­hů znač­ně zlep­šu­jí cut­scé­ny, ve kte­rých figu­ru­je i hlav­ní posta­va, ale i tak mám pocit, že u Ubisoftu s nimi moc kva­lit­ně pra­co­vat neu­mí a tře­ba dra­ma­tic­ké momen­ty jako smrt někte­rých postav jsou udě­lá­ny krko­lomně a bez potřeb­né leh­kos­ti a ply­nu­los­ti vyprá­vě­ní. Co se týče samot­né Dani, tak se jed­ná o vcel­ku sym­pa­tic­kou super­hr­din­ku, kte­ré ale chy­bí jaká­ko­li minu­lost. Sirotek, jedi­né dva přá­te­le zabi­jí hned na začát­ku a ve hře půso­bí spíš jako naja­tý přespol­ní žol­dák než jako oby­va­tel Yary – ten­to způ­sob vyprá­vě­ní, kdy auto­rům scé­ná­ře nepře­ká­ží minu­lost pro­ta­go­nist­ky je vcel­ku ama­tér­ský.

Nedostatky jsou ten­to­krát i u hlav­ní­ho zápo­rá­ka. Anton v podá­ní Giancarla Espozita, je sice zají­ma­vá posta­va a ke hra­ní hry mě v pod­sta­tě moti­vo­va­li pou­ze vstu­py s ním, ale půso­bí hlou­pě a zby­teč­ně nesmy­sl­ně. Chová se podob­ně namyš­le­ně jako vět­ši­na sku­teč­ných dik­tá­to­rů, ale záro­veň mu chy­bí logic­ké jed­ná­ní, a tak se dokon­ce sta­ne, že v jed­nom z úko­lů, mís­to aby Dani na mís­tě odpra­vil, dá jí šan­ci na pře­ži­tí. Dá šan­ci na pře­ži­tí maši­ně na zabí­je­ní, kte­rá jeho voj­sky pro­chá­zí jak nůž más­lem bez výraz­něj­ší­ho škobrt­nu­tí – to pros­tě nedá­vá smy­sl. Na zápo­rá­ky v podo­bě Vaase Montenegra z FC 3 a Pagana Mina z FC 4 (můj abso­lut­ní favo­rit) zkrát­ka nemá.

Oslím můst­kem celé­ho pří­bě­hu je tzv. Viviro – údaj­ný lék na rako­vi­nu, kte­rým chce Anton dostat Yaru na mapu svě­ta. Jenže Jeho výro­ba a pro­duk­ce je vel­mi nebez­peč­ná a umí­ra­jí při ní oby­va­te­lé Yary. To před­sta­vu­je jeden z hlav­ních důvo­dů, proč rebe­lo­vé boju­jí pro­ti Castillově vlá­dě. Viviro je vcel­ku zají­ma­vý pro­střed­ník vyprá­vě­ní pří­bě­hu. Oproti tomu zby­teč­ná kru­tost a geno­ci­da oby­va­tel Yary je až hlou­pá a v mno­ha pří­pa­dech jsem si ťukal na čelo a ptal se, proč by si podob­ný­mi kro­ky Anton vůbec osla­bo­val svou pozi­ci. Celkově pří­běh nena­bí­zí žád­né závrat­né zvra­ty a chy­bí mi tu také více kon­ců nebo ukáz­ka toho, že svět není čer­no­bí­lí – což bylo dob­ře podá­no prá­vě ve FC4.

Hratelnost

Akce je tady stej­ná jako u před­cho­zích titu­lů, ano téměř napros­to iden­tic­ká. Pokud hra­je­te Far Cry kvů­li akci, v před­cho­zích titu­lech jste byli spo­ko­je­ni a chce­te jen více toho samé­ho, bude­te spo­ko­je­ni. Jinak je to už tro­chu nuda. To ale nezna­me­ná, že to je špat­né a akce tak je tím nej­lep­ším co FC 6 nabí­zí. Pro napros­té pře­vál­co­vá­ní celé hry vám sta­čí jed­ná z odstře­lo­va­ček, silen­cer na pis­to­li a s pře­hle­dem likvi­du­je­te celou Castillovo armá­du. Osobně jsem hrál hru na nej­těž­ší obtíž­nost, a pro­to aby hra nabí­ze­la tro­chu výzvu, jsem zvo­lil macho mache­te build, kdy jsem jen běhal po základ­nách a vojá­ky sekal mače­tou (bohu­žel hra nena­bí­zí žád­né nestřel­né zbra­ně…). FC 6 se sice sna­ží eli­mi­no­vat vaše polo­bož­ské schop­nos­ti, se kte­rý­mi jsem měl v pře­cho­zích titu­lech tro­chu pro­blém, tím, že si skilly volí­te pro­střed­nic­tvím setů oble­če­ní, ale stej­ně si nako­nec vybe­re­te set, kte­rý se vám libí nej­ví­ce a moc nebu­de­te hle­dět na jeho funk­ci. Jednu z novi­nek před­sta­vu­ji tzv. supre­mos a resol­ver zbra­ně. Supremos suplu­jí super­schop­nos­ti, ale prom prv­ní rake­to­vé ver­ze je nemá smy­sl pou­ží­vat. Navíc Ubisoft je nedo­tá­hl k doko­na­los­ti, tak­že chy­bí vyš­ší vari­a­bi­li­ta vylep­šo­vá­ní a podob­ně. Resolver zbra­ně spe­ci­ál­ní zbra­ně, kte­ré mi nej­ví­ce při­po­mí­na­jí někte­ré zbra­ně ze série Fallout a nejsou úpl­ně nej­hor­ší, ale žád­nou z nich jsem nevy­u­ží­val. V těch­to dvou pří­pa­dech šlo vymys­let něco šíle­né­ho a zábav­né­ho, ale maxi­mum na co se v Ubisoftu zmoh­li je zbraň kte­ré stří­lí des­ky s nahráv­kou Makareny – to vás bude bavit asi tak minu­tu.

Další sou­čás­tí hra­tel­nos­ti je pohyb po ost­ro­vě. Tady hra dosti pokul­há­vá zejmé­na v oblas­ti doprav­ních pro­střed­ků. Sice do hry jsou při­dá­ny tan­ky, ale jinak jsou vozi­dla vcel­ku veli­ce špat­ně ovla­da­tel­ná a není moc radost nimi jez­dit. A to ani pár vozi­dly kte­ré si může­te vylep­šo­vat a v pří­pa­dě potře­by zavo­lat. V pod­sta­tě pro mě bylo pří­jem­něj­ší ces­to­vat pěš­ky, fast tra­ve­lem, nebo na koni, ale hra bohu­žel nena­bí­zí mož­nost si koně zavo­lat. Fast tra­vel je nao­pak zvlád­nu­tý doce­la zají­ma­vě, pro­to­že může­te volit mezi pře­su­nem pří­mo na mís­to, nebo po zlik­vi­do­vá­ní pro­ti­le­ta­dlo­vé obra­ny v oblas­ti, výsad­kem. Tímto vysa­zo­vá­ním mi hra hod­ně při­po­mí­na­la sérii Just Cause, byla to zába­va a hod­ně to usnad­ňo­va­lo pře­sun po ost­ro­vě. Co se týče letec­kých doprav­ních pro­střed­ků tak fyzi­ka leta­del je napros­to pří­šer­ná a může se vám stát, že mís­to výbuchu se od země pros­tě odra­zí­te.

Celkově s akč­ní čás­tí hry nemám vět­ší pro­blémy. Hra dis­po­nu­je dosta­teč­ným množ­stvím zbra­ní a jejich mož­ný­mi vylep­še­ní­mi a pří­liš neob­tě­žu­je hrá­če zby­teč­ný­mi RPG prv­ky. Na dru­hou stra­nu, ale Yara nemá moc co nabíd­nout, a tak kro­mě čis­tě­ní nepřá­tel­ských zákla­den vlast­ně nemá­te moc co dělat. Side ques­ty také nejsou nějak extra zají­ma­vé a osob­ně mě neza­u­jal ani jeden. Tady bych se poza­sta­vil u ved­lej­ších akti­vit. Těch FC6 nabí­zí cel­kem tři (na víc si nevzpo­mí­nám) a jsou to kla­sic­ká jíz­da po tra­se na čas, domi­no a kohou­tí zápa­sy. Kohoutí zápa­sy byli skvě­lí. Když jsem hrál prv­ní zápas byl jsem vylo­že­ně ohro­men. Teken v podo­bě kohou­tích zápa­sů v jiné hře? Dokonalé. A pak jsem zjis­til že jsou pou­ze tři. Celé tři zápa­sy, kdy jeden zabe­re maxi­mál­ně dvě minu­ty. Výborně Ubisofte, tohle mělo poten­ci­ál, moh­la být na Yaře liga kohou­tích zápa­sů, mož­nost sbí­rat lep­ší kohou­ty by mělo význam, ale vy jste to pros­tě odby­li tře­mi zápa­sy.

Zpracování

Ubisoft opět sází na obrov­skou mapu, kte­rá je ale prázd­ná a pou­ze nafu­ku­je her­ní dobu a tím pádem i šan­ci, že vyu­ži­je­te mik­ro­trans­ak­cí a kou­pí­te si něja­kou blbost (v téhle hře jsou před­mě­ty v obcho­dě úpl­ně k niče­mu). Ve FC6 se pro­je­vu­je to, co Ubisoftu jde nej­lé­pe, krás­né kra­jin­ky a pro­stře­dí, ve kte­rém rádi hra­je­te a na kte­ré se rádi dívá­te. Ale cítím se pod­ve­den. Celou hru strá­ví­te pře­váž­ně v pro­stře­dí, kte­ré veli­ce při­po­mí­ná FC3, jen­že Ubisoft nás v trai­le­rech naml­sal myš­len­kou boje v uli­cích vel­ké­ho měs­ta, tím že se význam­ná část ve měs­tě bude ode­hrá­vat… Ne, hlav­ní měs­to Yary, Esperanza, je od začát­ku hry uza­vře­né a je v něm vyhlá­šen zákaz vychá­ze­ní. Nikde žád­ní civi­lis­té, žád­ný život, jen vojá­ci a záta­ra­sy, kte­ré vám prů­chod Esperanzou tak otrá­ví, že už tam nepů­jde­te. A co líp? Ono se to nezmě­ní ani když dik­tá­to­ra na kon­ci hry svrh­ne­te. FC6 je ale dob­ře zpra­co­ván gra­fic­ky a hudeb­ní pod­kres je také dob­rý stej­ně tak dabing postav. Umělá inte­li­gen­ce nepřá­tel není nějak pře­vrat­ná a umě­lá inte­li­gen­ce NPC je nee­xis­tu­jí­cí, lidé na Yarě tak pros­tě nic nedě­la­jí, nee­xis­tu­je tady sys­tém hro­mad­né dopra­vy, obcho­dy, pros­tě nic.

Far Cry 6 na mě půso­bí jako hra z roku 2011 ne z roku 2021, jedi­né, co ji liší od před­cho­zích titu­lů, je pár při­da­ných nápa­dů a lep­ší gra­fic­ké zpra­co­vá­ní. Ubisoft je obrov­ský her­ní moloch, a i když vím, že od nich nelze čekat revo­lu­ci, čekal bych ale­spoň evo­lu­ci. Tu Ubisoft nena­bí­zí a sází pou­ze na znač­ku. Jenže tam kde jiné titu­ly půso­bí jako veče­re v luxus­ní restau­ra­ci (Prey, Dishonored, Doom…), tam Far Cry 6 půso­bí jako oběd ve škol­ní jídel­ně s obrov­skou oblo­hou – oběd se dá jíst když máte hlad a oblo­ha je sice dob­rá a čer­stvá ale po chví­li se jí pře­jí­te. FC 6 nena­bí­zí nic co bys­te si nemě­li nechat ujít a uka­zu­je pou­ze cham­ti­vost a lenost Ubisoftu, kte­ré už bychom měli říci ne. Bohužel po této zku­še­nos­ti a zku­še­nos­ti s AC: Valhalla už nemám chuť od Ubisoftu coko­liv hrát a jejich budou­cí titu­ly mě necha­jí chlad­ným.

50 %

Fotky: Ubisoft