Far Cry 6 – kritika Ubisoftu skrz jejich poslední titul

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Ubisoft už dlouhá léta platí za jeden z hráčských pilířů. Ostatně na trhu jako videoherní vývojář a vydavatel působí jíž od roku 1986 a má za sebou nespočet titulů, mezi něž patří například série Prince of Persia tituly Tom Clancy’s, série Watch Dogs nebo opuštěná série Brothers in Arms. Samozřejmě mezi největší tahouny společnosti patří tituly Assassins Creed a Far Cry. Zkušeností v Ubisoftu mají tedy spoustu a nechybí jim ani znalosti a schopnosti, lze je bez okolků označit za profíky ve videoherním průmyslu. Ale Jak to tak bohužel někdy bývá, profíci zpravidla znají svojí oblast tak dobře, a jsou si tak jisti svojí pozicí, že svoji práci prostě začnou flákat. A takový pocit mám z jejich zatím posledního titulu Far Cry 6. Tato hra mi přijde jako odfláknutý výplod líného a šetřivého studia, které sází na značku, ale na kvalitu kašle. Ano začal jsem trošku zostra, ale mě FC 6 prostě zklamal. Pojďme si tedy bodově shrnout co mi na odvedené práci Ubisoftu vadí.

Příběh

Příběh FC 6 na papíře působí zajímavě. Děj se odehrává na ostrovním státě Yara, jehož historie je ve hře popsána od roku 1967, kdy rebelové sesadili diktátora tehdejšího diktátora. Váš úkol ve hře je v současnosti sesadit z moci současného diktátora Antona Castillu (syna diktátora z roku 1967). To reflektuje určitý koloběh, kterým se ostrov zmítá a nemůže se z něho vymanit. A ono to i krásně reflektuje i recyklátorský přístup Ubisoftu, který dělá pořád to samé dokola, ale s tím že neočekává jiný výsledek, ale stejný výsledek – hráči to zase budou kupovat a nám za copy-paste přístup zase naskáčou prašule do kapes.

Příběh začínáte jako sirotek (jak jinak…) Dani Rojas, která (myslím si, že ženská protagonistka do této hry zapadá lépe) absolvovala vojensý výcvik, ale má diktatury v Yaře už plné zuby a chce proto emigrovat do Ameriky – zasazení hry je inspirováno Kubou. To se jí však nepovede, a tak Dani nezbývá nic jiného než se přidat na stranu rebelů a pomoci jim sesadit vládnoucí garnituru. Tady přichází klasický model posledních let – tady máte oblast, té vládne ten a ten a toho musíte zabít abyste oblast ovládli. V rámci příběhu tedy sbíráte spojence po celé Yaře a likvidujete Castillovo vojenské síly. Co se příběhu týče tak podle mého postrádá potřebné tempo nebo prokreslenější vztahy s vedlejšími postavami. I když vedlejší postavy jsou napsané dobře a některé jsem si i vyloženě oblíbil, chybí tomu nějaké větší zaujetí hráče do vztahů a osudů postav. Kvalitu vyprávění příběhů značně zlepšují cutscény, ve kterých figuruje i hlavní postava, ale i tak mám pocit, že u Ubisoftu s nimi moc kvalitně pracovat neumí a třeba dramatické momenty jako smrt některých postav jsou udělány krkolomně a bez potřebné lehkosti a plynulosti vyprávění. Co se týče samotné Dani, tak se jedná o vcelku sympatickou superhrdinku, které ale chybí jakákoli minulost. Sirotek, jediné dva přátele zabijí hned na začátku a ve hře působí spíš jako najatý přespolní žoldák než jako obyvatel Yary – tento způsob vyprávění, kdy autorům scénáře nepřekáží minulost protagonistky je vcelku amatérský.

Nedostatky jsou tentokrát i u hlavního záporáka. Anton v podání Giancarla Espozita, je sice zajímavá postava a ke hraní hry mě v podstatě motivovali pouze vstupy s ním, ale působí hloupě a zbytečně nesmyslně. Chová se podobně namyšleně jako většina skutečných diktátorů, ale zároveň mu chybí logické jednání, a tak se dokonce stane, že v jednom z úkolů, místo aby Dani na místě odpravil, dá jí šanci na přežití. Dá šanci na přežití mašině na zabíjení, která jeho vojsky prochází jak nůž máslem bez výraznějšího škobrtnutí – to prostě nedává smysl. Na záporáky v podobě Vaase Montenegra z FC 3 a Pagana Mina z FC 4 (můj absolutní favorit) zkrátka nemá.

Oslím můstkem celého příběhu je tzv. Viviro – údajný lék na rakovinu, kterým chce Anton dostat Yaru na mapu světa. Jenže Jeho výroba a produkce je velmi nebezpečná a umírají při ní obyvatelé Yary. To představuje jeden z hlavních důvodů, proč rebelové bojují proti Castillově vládě. Viviro je vcelku zajímavý prostředník vyprávění příběhu. Oproti tomu zbytečná krutost a genocida obyvatel Yary je až hloupá a v mnoha případech jsem si ťukal na čelo a ptal se, proč by si podobnými kroky Anton vůbec oslaboval svou pozici. Celkově příběh nenabízí žádné závratné zvraty a chybí mi tu také více konců nebo ukázka toho, že svět není černobílí – což bylo dobře podáno právě ve FC4.

Hratelnost

Akce je tady stejná jako u předchozích titulů, ano téměř naprosto identická. Pokud hrajete Far Cry kvůli akci, v předchozích titulech jste byli spokojeni a chcete jen více toho samého, budete spokojeni. Jinak je to už trochu nuda. To ale neznamená, že to je špatné a akce tak je tím nejlepším co FC 6 nabízí. Pro naprosté převálcování celé hry vám stačí jedná z odstřelovaček, silencer na pistoli a s přehledem likvidujete celou Castillovo armádu. Osobně jsem hrál hru na nejtěžší obtížnost, a proto aby hra nabízela trochu výzvu, jsem zvolil macho machete build, kdy jsem jen běhal po základnách a vojáky sekal mačetou (bohužel hra nenabízí žádné nestřelné zbraně…). FC 6 se sice snaží eliminovat vaše polobožské schopnosti, se kterými jsem měl v přechozích titulech trochu problém, tím, že si skilly volíte prostřednictvím setů oblečení, ale stejně si nakonec vyberete set, který se vám libí nejvíce a moc nebudete hledět na jeho funkci. Jednu z novinek představuji tzv. supremos a resolver zbraně. Supremos suplují superschopnosti, ale prom první raketové verze je nemá smysl používat. Navíc Ubisoft je nedotáhl k dokonalosti, takže chybí vyšší variabilita vylepšování a podobně. Resolver zbraně speciální zbraně, které mi nejvíce připomínají některé zbraně ze série Fallout a nejsou úplně nejhorší, ale žádnou z nich jsem nevyužíval. V těchto dvou případech šlo vymyslet něco šíleného a zábavného, ale maximum na co se v Ubisoftu zmohli je zbraň které střílí desky s nahrávkou Makareny – to vás bude bavit asi tak minutu.

Další součástí hratelnosti je pohyb po ostrově. Tady hra dosti pokulhává zejména v oblasti dopravních prostředků. Sice do hry jsou přidány tanky, ale jinak jsou vozidla vcelku velice špatně ovladatelná a není moc radost nimi jezdit. A to ani pár vozidly které si můžete vylepšovat a v případě potřeby zavolat. V podstatě pro mě bylo příjemnější cestovat pěšky, fast travelem, nebo na koni, ale hra bohužel nenabízí možnost si koně zavolat. Fast travel je naopak zvládnutý docela zajímavě, protože můžete volit mezi přesunem přímo na místo, nebo po zlikvidování protiletadlové obrany v oblasti, výsadkem. Tímto vysazováním mi hra hodně připomínala sérii Just Cause, byla to zábava a hodně to usnadňovalo přesun po ostrově. Co se týče leteckých dopravních prostředků tak fyzika letadel je naprosto příšerná a může se vám stát, že místo výbuchu se od země prostě odrazíte.

Celkově s akční částí hry nemám větší problémy. Hra disponuje dostatečným množstvím zbraní a jejich možnými vylepšeními a příliš neobtěžuje hráče zbytečnými RPG prvky. Na druhou stranu, ale Yara nemá moc co nabídnout, a tak kromě čistění nepřátelských základen vlastně nemáte moc co dělat. Side questy také nejsou nějak extra zajímavé a osobně mě nezaujal ani jeden. Tady bych se pozastavil u vedlejších aktivit. Těch FC6 nabízí celkem tři (na víc si nevzpomínám) a jsou to klasická jízda po trase na čas, domino a kohoutí zápasy. Kohoutí zápasy byli skvělí. Když jsem hrál první zápas byl jsem vyloženě ohromen. Teken v podobě kohoutích zápasů v jiné hře? Dokonalé. A pak jsem zjistil že jsou pouze tři. Celé tři zápasy, kdy jeden zabere maximálně dvě minuty. Výborně Ubisofte, tohle mělo potenciál, mohla být na Yaře liga kohoutích zápasů, možnost sbírat lepší kohouty by mělo význam, ale vy jste to prostě odbyli třemi zápasy.

Zpracování

Ubisoft opět sází na obrovskou mapu, která je ale prázdná a pouze nafukuje herní dobu a tím pádem i šanci, že využijete mikrotransakcí a koupíte si nějakou blbost (v téhle hře jsou předměty v obchodě úplně k ničemu). Ve FC6 se projevuje to, co Ubisoftu jde nejlépe, krásné krajinky a prostředí, ve kterém rádi hrajete a na které se rádi díváte. Ale cítím se podveden. Celou hru strávíte převážně v prostředí, které velice připomíná FC3, jenže Ubisoft nás v trailerech namlsal myšlenkou boje v ulicích velkého města, tím že se významná část ve městě bude odehrávat… Ne, hlavní město Yary, Esperanza, je od začátku hry uzavřené a je v něm vyhlášen zákaz vycházení. Nikde žádní civilisté, žádný život, jen vojáci a zátarasy, které vám průchod Esperanzou tak otráví, že už tam nepůjdete. A co líp? Ono se to nezmění ani když diktátora na konci hry svrhnete. FC6 je ale dobře zpracován graficky a hudební podkres je také dobrý stejně tak dabing postav. Umělá inteligence nepřátel není nějak převratná a umělá inteligence NPC je neexistující, lidé na Yarě tak prostě nic nedělají, neexistuje tady systém hromadné dopravy, obchody, prostě nic.

Far Cry 6 na mě působí jako hra z roku 2011 ne z roku 2021, jediné, co ji liší od předchozích titulů, je pár přidaných nápadů a lepší grafické zpracování. Ubisoft je obrovský herní moloch, a i když vím, že od nich nelze čekat revoluci, čekal bych alespoň evoluci. Tu Ubisoft nenabízí a sází pouze na značku. Jenže tam kde jiné tituly působí jako večere v luxusní restauraci (Prey, Dishonored, Doom…), tam Far Cry 6 působí jako oběd ve školní jídelně s obrovskou oblohou – oběd se dá jíst když máte hlad a obloha je sice dobrá a čerstvá ale po chvíli se jí přejíte. FC 6 nenabízí nic co byste si neměli nechat ujít a ukazuje pouze chamtivost a lenost Ubisoftu, které už bychom měli říci ne. Bohužel po této zkušenosti a zkušenosti s AC: Valhalla už nemám chuť od Ubisoftu cokoliv hrát a jejich budoucí tituly mě nechají chladným.

50 %

Fotky: Ubisoft

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře