Fotograf - Úvodní slovo scenáristky a režisérky Ireny Pavláskové

„Jana jsem pozna­la jako člo­vě­ka nesmír­ně cit­li­vé­ho, vnitř­ně boha­té­ho a moud­ré­ho a tro­chu jiné­ho, než jak se pre­zen­tu­je před veřej­nos­tí A ten jeho způ­sob, kte­rým vystu­pu­je před lid­mi, je urči­tá sebe­obra­na před svě­tem. Líbilo se mi spo­jit ty dvě polo­hy uměl­ce, kte­rý má vel­mi zají­ma­vý život, pro­žil si své, pro­šel dvě­ma tota­li­ta­mi, nacis­tic­kou a komu­nis­tic­kou, a přes­to zůstal vždyc­ky svůj, neza­pro­dal se. Zůstal věr­ný tomu, co jemu se líbí, a doká­zal tím oslo­vit celý svět. Příběh je oko­ře­něn humo­rem, neboť náš hrdi­na je smys­lem pro humor vrcho­va­tě obda­řen. Film pood­krý­vá tajem­ství Janovy tvor­by, pono­řu­je se do bizar­ní­ho a suges­tiv­ní­ho svě­ta žen, kte­ré ho obklo­pu­jí.“