Jenovéfa Boková (nar. 1992) je nejmladší dcerou politického aktivisty Johna Boka a malířky a sochařky Jitky Bokové. Její starší sestrou je herečka Kristýna Boková. Jenovéfa stduje na konzervatoři a kromě herectví věnuje i hudbě - je součástí hudebního uskupení Comenius Qartet. Má také kapelu Wunder Bar Band, se kterou hraje po klubech alternativní jazz. Před kamerou debutovala ve filmu Občanský průkaz (2010), výrazně na sebe upozornila v projektu HBO Hořící keř (2013) a jednou z výrazných ženských rolí ve snímku Alice Nellis Revival. (2013).
Filmografie (výběr): Fotograf (2015), Bylo nebylo (TV film 2014), Clona (TV seriál 2014), Parádně pokecal (2014), Hořící keř (2013), Revival (2013), Láska je láska (2012), Svatá čtveřice (2012), Občanský průkaz (2010).
Jak byste charakterizovala svou postavu Aničky a její vztah k ústřední postavě filmového příběhu – Janovi?
Anička je dcera, která svého otce má velice ráda, vzhledem k tomu, že ho moc nevídá, tak si váží každé chvíle, kterou s ním může trávit. Ve filmu, je malý prostor ukázat ten vztah mezi nimi, ale doufám, že i z tak málo situací to z toho bude cítit.
Měla jste ambici přesně naplnit postavu ze scénáře, nebo jste měla nutkání něco k ní „doříct“?
S Irenou se dá o všem diskutovat a povídat, takže jsem si o tom vždycky promluvily a upřesnily všichno rovnou na palce. Ale vzhledem k tomu, že moje role je malá, tak zase tolik prostoru na vymýšlení nebylo.
A jak se vám s Irenou Pavláskovou a jejím štábem natáčelo?
Natáčení bylo moc fajn, jsem moc ráda, že jsem si mohla zahrát po boku Karla Rodena, je to skvělý herec i člověk.
Hlavní hrdina filmu je v každém případě neortodoxní otec, je především umělec a bohém. Nakolik bylo podle pro vaši dceru Aničku i jejího bratra Marka se s touhle situací vyrovnat?
Na rozdíl od Marka ho Anička respektuje a bere ho s nadhledem, takže pro ní se s tím vyrovnat, nebyl zase takový problém, jako pro jejího bratra, který je muž a svého otce bere podle mě trochu jako konkurenci.
Co vás nejvíc bavilo na návratu do „minulého století“ – do doby, kdy jste ještě nebyla na světě nebo se sotva narodila?
Nijak zvlášť jsem nepociťovala velký rozdíl mezi současností a minulostí. Jediné jak jsem to pocítila, bylo, že když se točilo „minulé století“, musela jsme si lehce pozměnit účes, protože jsem měla vypadat mladší. Mně osobně nepřijde ta doba zase tak vzdálená a že by to byl zase takový rozdíl.
